Dřín, svída (Cornus)

Opadavé keře a stromy různého vzhledu

• Stanoviště: rozdílné nároky podle druhu
• Výška: 2–6 m
• Doba kvetení: květen–červen
• Množení: výsevem a řízky

Asi 45 druhů rodu je rozšířeno převážně v severním pásmu Evropy, Asie a Severní Ameriky. Náležejí do čeledi dřínovitých (Cornaceae). Nemálo z nich patří k významným zahradním dřevinám.

Rod Cornus zahrnuje dvě skupiny, které zahrádkáři znají pod různými jmény: dříny s nápadnými květními listeny a jedlými plody a svídy, pěstované hlavně kvůli barevným větvím a podzimnímu listu.

Svída bílá (Cornus alba) je až 3 m vysoký keř. Zpočátku roste vzpřímeně, později se větve značně sklánějí a zakořeňují do půdy. Mladé výhony jsou krvavě nebo korálově červené, slabě ojíněné a v zimě velmi nápadné. Vejčitě eliptické listy jsou 4–8 cm dlouhé a na podzim se většinou zbarvují červeně. V květnu až červnu se objevují nažloutle bílé květy v plochých, 3–5 cm širokých květenstvích. Plody jsou bílé nebo namodralé. Svída bílá je robustní nenáročný keř do keřových skupin a živých plotů. Snáší i stinné stanoviště.

K druhu svída bílá (Cornus alba) patří některé zajímavé zahradní formy:

• ‚Argenteomarginata‘ s listy více nebo méně bíle lemovanými
• ‚Kesselringii‘ s černohnědými větvemi
• ‚Sibirica‘ s tenkými a korálově červenými větvemi, nápadné především v zimě
• ‚Flaviramea‘ s větvemi zelenožluté kůry, zajímavými hlavně v zimě
• ‚Kelsey’s Dwarf‘ je zakrslá forma s purpurově hnědými větvemi, vhodná pro pokrytí půdy

roste jako malý strom do výšky 5–6 m. Má patrovitě uspořádané a ploše rozložené větve. Listy jsou střídavé, široce vejčité až eliptické, 7–12 cm dlouhé. Bílé květy v mírně vyklenutém a až 5 cm širokém květenství přetrvávají od května do června. Modročerné plody sedí na červených stopkách. Svída střídavolistá je krásná solitérní dřevina výrazného vzhledu. Nejlépe se jí daří ve svěžích půdách.

je trvalka, která dosahuje výšky jen 20–30 cm. Listy jsou vejčité, 2–4 cm dlouhé a při vrcholech výhonů uspořádané v přeslenech. Zelenavě červené květy v koncových hlávkách jsou obklopeny čtyřmi velkými bílými listeny. Plody jsou světle červené. Této pěkné trvalce se nejlépe daří na polostinném až stinném místě se svěží půdou obohacenou rašelinou. Ve vhodných podmínkách se kobercovitě rozrůstá a může se použít k pokrytí půdy ve vřesovišti a na rašelinných záhonech.

je východoasijský druh s listy podobnými jako má svída střídavolistá. Kvete koncem května v plochých květenstvích a má modročerné plody 6 mm široké. Svída sporná je dekorativní malý strom k solitérnímu umístění. Forma ‚Variegata‘ s atraktivními bíle lemovanými listy je ve srovnání s druhem choulostivější a má vyšší nároky na teplo.

je 5–6 m vysoký strom nebo hustě a široce rozvětvený keř. Vejčitě eliptické listy jsou 6–14 cm dlouhé. Malé květy jsou nenápadné, nápadnější jsou čtyři bílé obvejčité listeny, které je obklopují. Tento dřín kvete velmi bohatě koncem května a na podzim na něm září šarlatově červené 1 cm velké plody eliptického tvaru. Je to velmi hodnotná kvetoucí dřevina pro svěží a kyselé půdy.

Dřín japonský (Cornus kousa), uváděný také jako svída japonská, pochází z Japonska, Koreje a Číny. U nás roste jako široký keř nebo malý strom vysoký 5–7 m s vodorovně rozloženými patry větví. Kvete o tři až čtyři týdny později než dřín květnatý, zhruba od poloviny června, a to v době, kdy už má plně vyvinuté listy — bílé květy se proto zdají posazené na zeleném podkladu. Nápadné jsou opět čtyři špičaté listeny, které obklopují drobné pravé květy.

Plody jsou kulovité, malinově červené a povrchem připomínají jahodu; dozrávají v září až říjnu a jsou jedlé, s měkkou sladkou dužninou. Na podzim se listy barví karmínově až purpurově, starším stromům se navíc odlupuje kůra do mozaiky.

Dřín japonský je v našich podmínkách odolnější a spolehlivější než dřín květnatý. Vyžaduje propustnou, humózní a mírně kyselou půdu, slunné až polostinné místo a nesnáší přemokření ani utuženou půdu. Roste pomalu, zhruba 20–30 cm ročně. Z odrůd se nejčastěji nabízejí:

• ‚Milky Way‘ — velmi bohatě kvetoucí, čistě bílé listeny
• ‚Satomi‘ — růžové až karmínové listeny
• ‚China Girl‘ — vzrůstná odrůda kvetoucí už na mladých rostlinách

roste v západoamerické domovině jako strom, u nás většinou jako velký keř. Má 8–12 cm dlouhé, vejčitě eliptické listy a kvete v květnu. Květy jsou v polokulovitých hlávkách, obklopených většinou šesti vejčitě podlouhlými listeny. Žlutavě bílé listeny se zbarvují při odkvétání růžově. Oranžově červené plody jsou 1 cm dlouhé. Nuttalův dřín je nejkrásnější druh rodu. V porovnání se dvěma předcházejícími druhy má větší nároky na stanoviště.

je evropský druh. Keř 3–5 m vysoký roste ve stáří široce a má nahoře červené větve, nápadné především v zimě. Vejčité a 4–10 cm dlouhé listy se na podzim zbarvují tmavě nebo purpurově červeně. V květnu až červnu se objevují hojné bělavé vonné květy v hustých plochých vrcholících. Kulovité fialově modré plody jsou bíle tečkované. Svída obecná je přizpůsobivý a odolný keř, vhodný do krycích a ochranných výsadeb i pro volně rostoucí nebo stříhané živé ploty.

Podle červeně nabíhajících větví se jí lidově říká svída krvavá. Plody nejsou určené ke konzumaci, na rozdíl od plodů dřínu obecného chutnají hořce.

je asi 2 m vysoký keř, s výběžky a s široce překloněnými větvemi, které jsou na sluneční straně purpurově červené. Vejčité až eliptické listy jsou 5–10 cm dlouhé. Keř kvete v květnu a v červnu žlutavě bílými květy v plochých vrcholících a později nese bílé plody ve tvaru 7–9 mm širokých kuliček.

Casně zjara kvetoucí a bohatě plodící keř nebo malý strom.

Stanoviště: je nenáročný na klima a na půdu, mrazuvzdorný.
Potřeba pěstební plochy: 5–8 m².
Výška: až 6 m.
Doba kvetení: únor–březen.
Doba zralosti plodů: září.
Množení: výsevem nebo řízky.

Dřín obecný náleží stejně jako jiné druhy rodu Cornus do čeledi dřínovitých (Cornaceae). Tento velký keř nebo malý strom se vyskytuje v lesích a křovinách střední a jižní Evropy až v Malé Asii. Roste pomalu a má velmi tvrdé dřevo. Vejčité listy s protáhlou špičkou jsou 5–10 cm dlouhé. Zlatožluté květy v malých okolících jsou jen 3–4 mm velké a jsou samosprašné. Až 2 cm dlouhé jasně červené oválné plody s velkou peckou mají jedlou dužninu. Dozrávají od září.

Dřín obecný je vápnomilný, dobře vzdoruje suchu i mrazu, snáší stín a může se vysadit i ve vyšších polohách. Zpravidla se množí výsevem, ale semena klíčí až po 2 letech. Vybrané hodnotné typy se množí zelenými řízky, které dobře zakoření pod vodní mlhou. Škodliví činitelé se u dřínu prakticky nevyskytují.

Mezi vysazovanými rostlinami se doporučuje vzájemná vzdálenost 3–4 m. Dřín snáší dobře řez. Rostliny v živém plotu mohou být tedy od sebe vzdálené jen 0,8 m, přesto však dobře kvetou. Pravidelný řez není nutný, stačí občasné prosvětlování. Plody postupně dozrávají od září a nemusí se trhat, mohou se snadno sbírat. Po sklizni se jeden týden skladují, aby dozrály a ztratily trpce svíravou chuť. Teprve pak jsou plody příjemně sladkokyselé. Z dospělého stromu lze sklidit 10 kg plodů a na příznivém stanovišti i mnohem více. V Čechách a na Slovensku se pěstují odrůdy ‚Titus‘ a ‚Děvín‘. Obě jsou odolné, ‚Titus‘ má tmavěji červené plody. Plná plodnost následuje v pátém roce po výsadbě.

Jako dřín velkoplodý se v zahradnictvích nabízejí právě vyšlechtěné ovocné odrůdy dřínu obecného s plody dvakrát až třikrát většími než u planého keře. Vedle ‚Titusu‘ a ‚Děvína‘ k nim patří rakouská ‚Jolico‘ a ukrajinské odrůdy typu ‚Jantarnyj‘ se žlutými plody. Roubovaná rostlina začíná plodit dříve než semenáč — obvykle už třetím rokem po výsadbě.

Plody obsahují velmi mnoho vitaminu C. Nelze je přímo jíst, ale připravují se z nich kvalitní kompoty, želé, marmelády a ovocné šťávy s příjemně kyselou chutí.

Nejběžnější je dřínová marmeláda a kompot, méně známé je nakládání nedozrálých plodů do slaného nálevu jako náhrada oliv nebo dřínovice — ovocný destilát. Plody se dají také sušit a zamrazit; mrazem změknou a snáze se z nich odděluje velká pecka.

Dřín ani okrasné svídy nepatří mezi náročné dřeviny — na běžné zahradní půdě si vystačí s jednou dávkou na jaře. Rozdíl je v tom, co od rostliny čekáte: u dřínu obecného pěstovaného na plody se vyplatí hnojit pravidelně, u svíd pěstovaných kvůli barevným větvím stačí udržovací dávka, protože přehnojená rostlina žene do dlouhých měkkých výhonů.

• Hnojte od předjaří zhruba do poloviny července; pozdější dávka by bránila vyzrání výhonů před zimou.
• Univerzální organické hnojivo rozptylte kolem kmene do šířky koruny a jen lehce zapravte do půdy, nikoli k patě kmene.
• Poměry živin a co znamenají čísla na obalu vysvětluje článek NPK hnojivo.
• Dřín obecný je vápnomilný — na kyselých půdách mu prospěje vápník. Dřín japonský a dřín květnatý naopak mírně kyselou půdu vyžadují a vápnit se u nich nemá.

Hnojík do e-shopu Dávkování a použití

Dřín obecný kvete jako jedna z prvních dřevin v roce, už v únoru až březnu, a to na holých větvích ještě před vyrašením listů. Dřín květnatý kvete koncem května, dřín japonský až od poloviny června. Okrasné svídy kvetou v květnu a červnu.

Pomalu. Roční přírůstek se pohybuje kolem 20 až 30 cm, takže dřín obecný dosáhne své konečné výšky až 6 metrů po několika desítkách let. Plná plodnost přichází v pátém roce po výsadbě, u roubovaných ovocných odrůd zhruba o dva roky dřív.

Pravidelný řez dřín nepotřebuje, snáší ho ale dobře. Stačí občas prosvětlit korunu a odstranit suché a překřížené větve, nejlépe po sklizni plodů nebo v předjaří před rašením. Ve stříhaném živém plotu se dřín zapěstuje na spon 0,8 m a přesto kvete.

Plody dřínu obecného jedlé jsou a obsahují velmi mnoho vitaminu C, syrové a nedozrálé jsou ale trpce svíravé. Po týdnu doležení jsou příjemně sladkokyselé a hodí se na kompoty, želé, marmelády a šťávy. Jedlé jsou i plody dřínu japonského. Plody okrasných svíd se nekonzumují.

Oboje patří do téhož rodu Cornus. Jako dříny se označují druhy s nápadnými květními listeny a jedlými plody (dřín obecný, květnatý, japonský), jako svídy druhy pěstované pro barevné větve a podzimní list — svída bílá, svída obecná neboli krvavá a svída výběžkatá.

Nejčastěji výsevem, semena ale klíčí až po dvou letech. Hodnotné a velkoplodé typy se množí zelenými řízky pod vodní mlhou nebo roubováním, aby si potomstvo udrželo vlastnosti mateřské rostliny.

V Čechách a na Slovensku jsou nejrozšířenější odrůdy ‚Titus‘ a ‚Děvín‘; obě jsou odolné a ‚Titus‘ má tmavěji červené plody. Z dovozových odrůd se nabízí rakouská ‚Jolico‘ s velmi velkými plody a ukrajinské odrůdy se žlutými plody.

Další dřeviny do zahrady a na živý plot: Keře, Habr, Hloh, Kalina, Zimolez, Jeřáb, Bez, Tis.