Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus)

Bobkovišeň lékařská je známá svými lesklými listy i využitím v tradiční medicíně, ačkoliv obsahuje jedovaté látky.

• Stanoviště: slunné až polostinné místo, propustná a humózní půda
• Výška: 2–4 m
• Doba květu: květen–červen
• Množení: řízky, výsevem semen

Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus) je stálezelený keř z čeledi růžovitých (Rosaceae), který se pěstuje v zahradách po celé Evropě. Její listy obsahují kyanogenní glykosidy, z nichž se v minulosti získávala tzv. „laurová voda“, používaná v lidovém léčitelství jako uklidňující prostředek. Pro vnitřní užití je však rostlina jedovatá a dnes se již k léčbě nepoužívá.

Keř dorůstá 2–4 m a tvoří hustou korunu s tmavě zelenými, lesklými listy, které připomínají vavřín. Během května a června se objevují bílé květy v hroznech, následované černými plody. Ty jsou sice dekorativní, ale pro člověka toxické.

Listy jsou kožovité, 5 až 15 cm dlouhé, celokrajné nebo jen jemně pilovité a na líci výrazně lesklé – právě ony dělají z bobkovišně jeden z nejhustějších neopadavých okrasných keřů. Vzpřímené hrozny bílých květů jsou medonosné a voní po mandlích. Plody dozrávají koncem léta z červené do lesklé černé barvy a připomínají drobné třešně; jádra v nich obsahují nejvíc kyanogenních glykosidů z celé rostliny.

Bobkovišeň roste rychle – za sezónu přiroste i 30 cm – a snese hluboký zmlazovací řez do starého dřeva. Stříhá se nejlépe po odkvětu na přelomu června a července, aby do zimy stihla vyzrát nová dřevní hmota. U živého plotu se osvědčí zahradnické nůžky spíš než plotostřih: velké listy se elektrickým nožem rozstřihnou napůl a okraje pak zhnědnou.

Nejrizikovější období není mráz sám o sobě, ale slunečné mrazivé dny na konci zimy. Keř má listy celý rok, odpařuje z nich vodu, ale zmrzlá půda mu ji nedovolí doplnit – listy pak hnědnou a usychají od okrajů. Pomůže zálivka v mírných zimních dnech, mulč na kořenech a výsadba mimo místa, kam v únoru praží slunce.

Podrobné dávkování a načasování najdete v samostatném článku čím hnojit bobkovišeň; obecný přehled pro ostatní rostliny je u univerzálního hnojiva a princip pomalu působící výživy popisuje článek o organickém hnojivu.

Pokud vás zajímá více o pěstování a zahradním využití, podívejte se také na náš článek Bobkovišeň.

Druhové jméno „lékařská“ nese bobkovišeň po laurové vodě (aqua laurocerasi), destilátu z čerstvých listů, který se od 17. století používal jako uklidňující a proti kašli. Účinnou – a zároveň nebezpečnou – složkou je kyanovodík, který se z kyanogenních glykosidů uvolňuje při rozdrcení listů; poznáte ho podle mandlové vůně roztřeného listu. Právě kvůli nepředvídatelné síle se z lékopisů laurová voda vytratila a dnes je její příprava čistě historickou zajímavostí, ne návodem.

V dnešní zahradě má bobkovišeň lékařská tři role:

• Stálezelený živý plot – roste rychle, snese řez a na rozdíl od opadavých keřů cloní i v zimě.
• Solitéra a podrost – snese i stinná místa pod vzrostlými stromy, kde jiné okrasné keře strádají.
• Zdroj pastvy pro včely – květenství jsou medonosná a kvetou v době, kdy už odkvetly ovocné dřeviny.

Plody, listy ani jádra nepatří do kuchyně. Zvláštní pozor si dejte na zahradě, kde se pohybují děti nebo psi – nasládlé černé plody vypadají jedle.

Podoba listů obě rostliny často splete dohromady, botanicky jde ale o naprosto vzdálené druhy:

• Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus) patří mezi růžovité, je příbuzná třešním a slivoním – a je jedovatá.
• Vavřín vznešený (Laurus nobilis) patří mezi vavřínovité a jeho sušené listy znáte jako bobkový list, běžné kuchyňské koření.

Rozlišit je pomůže vůně: roztřený list vavřínu voní kořenitě, list bobkovišně po hořkých mandlích. Vavřín navíc u nás nepřezimuje venku a pěstuje se v nádobě, kdežto bobkovišeň zůstává na záhonu.

Je bobkovišeň lékařská jedovatá?
Ano. Listy, semena i jádra plodů obsahují kyanogenní glykosidy, ze kterých se při rozdrcení uvolňuje kyanovodík. Pro vnitřní užití je rostlina jedovatá a k léčbě se dnes nepoužívá. Dužnina zralých plodů je nejméně riziková, ale ani ta do jídla nepatří.

Co je laurová voda?
Destilát z čerstvých listů bobkovišně (aqua laurocerasi), který se od 17. století používal v lidovém léčitelství jako uklidňující prostředek a proti kašli. Kvůli obsahu kyanovodíku a nepředvídatelné síle se z lékopisů vytratil – dnes je to historická zajímavost, ne návod k přípravě.

Jak vysoká je bobkovišeň lékařská?
V našich podmínkách dorůstá 2 až 4 m a tvoří hustou, široce rozložitou korunu. Ročním přírůstkem kolem 30 cm patří mezi rychle rostoucí stálezelené keře.

Kdy kvete bobkovišeň lékařská?
V květnu a červnu, kdy se objevují vzpřímené hrozny bílých medonosných květů. Na ně navazují plody, které koncem léta dozrávají z červené do lesklé černé barvy.

Kdy stříhat bobkovišeň?
Nejlépe po odkvětu na přelomu června a července, aby nový přírůstek stihl do zimy vyzrát. Keř snese i hluboký zmlazovací řez do starého dřeva. U velkolistých odrůd použijte raději zahradnické nůžky než plotostřih – přestřižené listy hnědnou po okrajích.

Jak množit bobkovišeň lékařskou?
Nejspolehlivěji polovyzrálými řízky odebranými v létě: řízek dlouhý 10 až 15 cm zbavte spodních listů, největší listy zkraťte na polovinu a zapíchněte do rašeliny s pískem pod fólii. Množit lze i výsevem semen, potomstvo ale nemusí odpovídat mateřské rostlině.

Proč bobkovišni po zimě hnědnou listy?
Bývá to zimní výsuš, ne mráz: keř má listy celý rok a na slunečných mrazivých dnech z nich odpařuje vodu, kterou mu zmrzlá půda nedovolí doplnit. Pomůže zálivka v mírných zimních dnech, mulč na kořenech a stanoviště mimo pražící únorové slunce.

Čím hnojit bobkovišeň lékařskou?
Organickým hnojivem zapraveným na jaře do půdy pod korunou – živiny se uvolňují postupně a keř roste hustě, ale pevně. Konkrétní dávkování rozebírá článek čím hnojit bobkovišeň.