Biologie a morfologie trav: stavba, růst a vlastnosti trávníku
Pochopte, jak trávy rostou, odnožují a jaké mají vlastnosti. Přehled morfologie travních druhů z čeledi lipnicovitých a jejich vliv na kvalitu trávníku.
Co jsou trávy a jak vypadá stavba jejich stonku
Biologie a morfologie trav
Trávy jsou jednoděložné rostliny, které jsou rozšířené téměř po celém světě. Pro trávníkářství je nejvýznamnější čeleď lipnicovitých (Poaceae) a z ní 25 druhů a několik set odrůd. V České republice máme dnes 15 druhů a asi 150 odrůd.
Rostlinka trávy je tvořena nadzemní (zelenou) částí a podzemní částí. Nadzemní část je tvořena stonkem (travním výhonem) a listy, a podzemní část kořenovou soustavou.
Stonek (travní výhon)
Základem travního porostu jsou travní výhony, které jsou tvořeny zejména listy, v pozdějších vývojových fázích i stébly, která mohou (ale nemusí) nést květenství. Rozlišujeme několik druhů travních výhonů:
– krátká listová stébla – u hodně kosených trávníků; – stébelné výhony sterilní (neplodné); – stébelné výhony fertilní (plodné, nesoucí květenství).
Nejčastějším typem travního výhonu (stonku) jsou stébla. Lipnicovité podle něj můžeme od ostatních rostlin trávovitého vzhledu snadno rozpoznat. Stébla jsou vždy okrouhlá nebo jen nepatrně smáčknutá. Rozlišujeme na nich kolénka (nodi) a články (internodia), přičemž délka článků se zvětšuje směrem od báze k vrcholku. Stébla jsou zpravidla dutá, pouze v koléncích vyplněná tkání a jsou dvouřadě (střídavě) olistěny, tzn. vždy na předchozím kolénku je list nasazen na protilehlé straně stébla.
Listy trav: pochva, čepel, jazýček a vernace
Listy
Listy trav sestávají vždy ze dvou základních částí. Bazální část, kterou nasedá list na stéblo, se nazývá listová pochva. Téměř vždy jsou listové pochvy na jedné straně otevřené. Listová pochva přechází na svrchním konci v protáhlou listovou čepel. Listová čepel je čárkovitě protáhlá a zašpičatělá a vykazuje souběžnou žilnatinu, která je typická pro jednoděložné rostliny.
V místě, kde přechází listová pochva v listovou čepel, bývá malý blanitý lem, který se nazývá jazýček. Jeho funkce není přesně známa, ale je často díky své tvarové rozmanitosti významný pro určování jednotlivých druhů.
Listová pochva přirůstá ke kolénku a obklopuje překrývajícími se okraji článek (internodium). Přední konec listové pochvy může být vytažen v zašpičatělá ouška, rovněž významná při určování travních druhů.
Způsob složení listové čepele v listové pochvě se nazývá vernace. U travních druhů se setkáváme se dvěma typy vernace – složenou a stočenou. Vernace je rovněž důležitým rozpoznávacím znakem při určování travních druhů.
Kořenový systém trav a jeho vliv na trávník
Kořenová soustava
Trávy vytvářejí hustý a rozvětvený kořenový systém, který slouží nejen k příjmu vody a živin a ukládání zásobních látek, ale rovněž k ukotvení rostliny v půdě. Mohutnost a rozvoj kořenového systému dává předpoklad pro mechanickou zátěž trávníku.
Obilka trav při klíčení vytváří primární (zárodečné) kořeny a směrem nahoru první zelený list. Na spodní části nové rostlinky vzniká odnožovací uzlina, z níž později vyrůstají odnože a druhotné (sekundární) kořeny, které se mohutně větví a vzniká svazčitý kořenový systém. Ten přebírá funkci výživy a primární kořeny se zbytkem obilky zanikají. Největší množství kořenů se nachází do hloubky 10 cm pod povrchem půdy. Z toho je patrné, že většina trav je mělkokořenných (do 15 až 20 cm).
Generativní rozmnožování trav: klíčení a tvorba semen
Rozmnožování trav
Trávy se rozmnožují dvěma způsoby: generativně (semenem) a vegetativně (odnožováním).
Generativní způsob rozmnožování (semenem)
Generativní způsob rozmnožování využíváme hlavně při zakládání nového trávníku výsevem nebo při dosévání prořídlého starého trávníku. Travní semena se mohou vytvořit pouze na fertilních (plodných) travních výhonech, které nesou květenství. Obvykle jím bývá lata složená z klásků nebo klas případně lichoklas (tj. klas klásků). Jednotlivé květy jsou oboupohlavní, tzn. obsahují samčí i samičí pohlavní orgány. Plodem je obilka, která je svou velikostí, tvarem, barvou a hmotností různá v závislosti na druhu. Tvorba květenství je závislá na období s nízkými teplotami (tzv. tepelné stadium jarovizace). Z tohoto pohledu rozlišujeme trávy ozimého a jarního charakteru. K ozimým travám patří například lipnice luční, kostřava červená, psineček veliký, jílek vytrvalý a další. Tyto trávy musí projít delším obdobím s nízkými teplotami a vytváří potom plodné výhonky pouze v první seči. Trávy jarního charakteru potřebují k založení květenství kratší období s nízkými teplotami. Plodné výhonky vytváří jak v první seči, tak v sečích následujících. Mezi trávy jarního charakteru řadíme jílek mnohokvětý, bojínek luční, kostřavu luční. Tyto druhy najdeme především v lučních porostech a jsou využívány spíše k produkci biomasy.
Ve většině případů je četnost kosení taková, že rostlina nestihne vytvořit květy a uplatňuje se zde výhradně rozmnožování vegetativní – tvorba odnoží.
Odnožování trav: trsnaté, volně trsnaté a výběžkaté druhy
Vegetativní způsob rozmnožování (odnožování)
Trávy se vyznačují specifickou schopností vegetativního (nepohlavního) rozmnožování, které označujeme termínem odnožování. Základem tohoto způsobu rozmnožování je, že ve vývojovém stadiu čtvrtého pravého listu je těsně pod povrchem půdy založena odnožovací uzlina. Z této se potom tvoří nadzemní nebo podzemní výhonky (odnože). Podle charakteru odnožování dělíme trávy do dvou základních skupin:
– trávy odnožující intravaginálně (dceřiná odnož vyrůstá uvnitř listové pochvy mateřské rostliny); – trávy odnožující extravaginálně (dceřiná odnož vyrůstá vně listové pochvy mateřské rostliny).
První způsob odnožování je charakteristický pro trávy hustě trsnaté, druhý pro trávy volně trsnaté a výběžkaté. Trávy výběžkaté se v porostu rozšiřují postupnou tvorbou výběžků, buď nadzemních (stolony) nebo podzemních (rhizomy neboli oddenky). Podzemní výběžky rozeznáváme jednak krátké (délka cca 200 mm) a dlouhé (délka i 1 m).
Hustě trsnaté trávy vytváří většinou kopečkovité (vystoupavé) trsy s velkým množstvím odnoží nahloučených k sobě. Většinou nejsou schopné vytvořit zapojený drn.
Volně trsnaté trávy většinou vykazují rychlejší vývoj a růst, ale jsou obvykle méně vytrvalé. Jsou schopné vytvořit zapojenější drn, ale pro svoji vytrvalost se používají jako druhy doplňkové.
Výběžkaté trávy jsou typické pro vytváření souvislého hustého drnu. Jejich odnože, u většiny druhů podzemní, tvoří pod povrchem půdy spleť a vyplňují všechna prázdná místa v porostu. U těchto druhů je patrný pomalý počáteční vývoj a vysoká vytrvalost. Proto tvoří základní složku travních směsí.
Odnožování můžeme do jisté míry cíleně ovlivnit, jestliže známe faktory, které jej podmiňují. Jsou to vlhkost půdy, průběh teplot, obsah živin v půdě, intenzita a výška kosení aj. Dále je nezbytné vědět, ve kterém období je intenzita odnožování nejvyšší.
Ve vegetačním období jsou patrná dvě výrazná období intenzivní tvorby odnoží:
– jarní odnožování (březen–duben); – letně-podzimní odnožování (září–říjen).
Znalostí všech těchto zákonitostí můžeme vytvořit podmínky pro velmi hustý trávník.
Trávy hustě trsnaté: – kostřava ovčí; – metlice trsnatá.
Trávy volně trsnaté: – bojínek cibulkatý; – jílek vytrvalý; – kostřava červená trsnatá; – lipnice hajní; – lipnice roční; – medyněk vlnatý; – poháňka hřebenitá; – smělek štíhlý.
Trávy výběžkaté s podzemními výběžky: – kostřava rákosovitá; – kostřava červená výběžkatá; – lipnice luční; – lipnice smáčknutá; – psineček tenký; – sveřep bezbranný.
Trávy výběžkaté s nadzemními výběžky: – psineček výběžkatý.
Vývojové fáze trav od klíčení po zrání
Vývojové fáze trav
– Klíčení: trávy začínají klíčit při dostatku vláhy, světla a přístupu vzduchu již od 1–2 °C. Dochází k růstu prvních zárodečných kořínků. – Vzcházení: začíná 5–8 dnů od výsevu, tvoří se první zelený list na povrchu půdy. – Odnožování: ve stadiu 3.–4. listu vzniká odnožovací uzlina. Vznikají nové „dceřiné" odnože a listy. – Sloupkování: období dlouživého růstu odnoží, resp. internodií (článků mezi kolénky). – Metání: objevují se květenství. – Kvetení: období otevírání květenství, opylování a tvorby semen. – Zrání: dokvétání, zrání semen. Tímto obdobím končí tzv. malý životní cyklus trav, ale stále pokračuje velký životní cyklus – vegetativní množení, tj. permanentní tvorba „dceřiných odnoží".
Hustota, textura a barva trávníku jako ukazatele kvality
Užitné vlastnosti intenzivních trávníků
Za základ trávníku je považován travní drn. Je to spleť kořenového systému, nadzemní listové části a vrstvy plsti (odumřelé zbytky nadzemní části). Charakterizuje jej jednotný vzhled, nízká a dostatečně hustá nadzemní část a převaha travních druhů.
Trávníky jsou zpravidla zakládány pro specifické účely využití. Ve vztahu ke konkrétnímu účelu využití trávníku jsou kladeny často velmi rozdílné požadavky na užitné vlastnosti jednotlivých travních druhů i trávníku jako celku. Ty vycházejí z morfologických znaků a fyziologických reakcí použitých travních druhů a z jejich potenciálu vytvořit za daných stanovištních podmínek a pěstebních opatření travní drn odpovídající hustoty nadzemní biomasy, s dobře vyvinutým kořenovým systémem a s dostatečnou vytrvalostí.
Mezi tyto vlastnosti patří například hustota trávníku, barva a šířka listů (textura), růstový typ druhů a odrůd, odolnost vůči zátěži. U protierozních trávníků posuzujeme zejména mohutnost a rychlost tvorby kořenového systému.
Každý z nás si těchto vlastností i nevědomky všimne. Vidíme, jestli má trávník zdravou, sytě zelenou barvu po celé ploše. Pokud se někde vyskytne ploškou nažloutlé barvy, pak si jistě říkáme, že v tom místě není něco v pořádku. Rovněž rozeznáme trávník jemný (trávy s tenkým listem) od hrubého, ve kterém jsou zastoupeny trávy s širokým listem. Tyto se nepoužívají do okrasných reprezentačních trávníků.
Vybrané užitné vlastnosti trávníků
Hustota trávníku
Hustota travního drnu je určována počtem travních výhonů a listů na jednotku plochy. Na základě počtu výhonů je rovněž možné stanovit intenzitu odnožování jednotlivých travních druhů a odrůd v travním drnu.
Rozdílná hustota trávníku je kromě vlivu ekologických podmínek, ošetřování a využívání trávníku způsobena i řadou dalších faktorů:
– travní druh a odrůda (intenzita odnožování, šířka listu, habitus, intenzita počátečního vývoje); – podíl jednotlivých druhů a odrůd v porostu (počet odnoží vzrůstá při vyšším podílu jemnolistých druhů); – stáří travního porostu (u starších porostů vzrůstá intenzita odnožování a klesá počet rostlin v porostu); – výsevek a zapojení porostu v roce výsevu; – intenzita hnojení dusíkem (zpravidla zvyšuje počet odnoží méně než volba druhů a odrůd s vyšší intenzitou odnožování); – výška a četnost kosení (nízké kosení podporuje zpravidla počet výhonů jemnolistých travních druhů, v případě, že jej snášejí).
Při srovnání hustoty drnu vybraných travních druhů je vůbec nejvyšší hustoty drnu dosahováno na trvale velmi nízko kosených golfových jamkovištích, kde se počet výhonů pohyboval přes 200 000 ks/m².
Textura trávníku
Jednotlivé travní druhy a velmi často i odrůdy se od sebe navzájem odlišují mj. i různou šířkou listu a právě na základě těchto rozdílů vznikají velmi různorodé textury travního drnu.
Pro intenzivní typy trávníků se jako nejvhodnější šířka listu udává rozmezí 1,5–3 mm. Přestože se jedná zpravidla o typicky odrůdovou vlastnost, může být šířka listu ovlivňována i dalšími faktory (ekologické podmínky, ošetřování a využití trávníku, zejména hnojení, výška kosení, hustota drnu, vlhkost, teplota aj.).
Růstový typ travních druhů a odrůd
Nezanedbatelný vliv na užitné vlastnosti travního drnu mají postavení listů a růstové vlastnosti jednotlivých travních druhů. Pro intenzivní typy trávníků by měl převažovat vzpřímený vzrůst a vertikální až diagonální postavení listů jednotlivých komponent nad tendencemi k horizontálnímu růstu travních výhonů a sklonu k vytváření vystoupavých travních drnů vedoucích k vzniku nerovností na povrchu trávníku.
Barva trávníku
Barva, resp. barevný odstín zelené, a barevný tón (sytost) travního porostu, je bezprostředně vnímanou vlastností trávníku, která je odrazem jeho stavu a je rovněž ukazatelem jeho estetické hodnoty. Barva trávníku nebývá zpravidla zcela jednotná, čímž vzniká na celé ploše pestrá mozaika řady (často pouhým okem jen nepatrně odlišných) barevných odstínů. To je způsobeno vlivem rozdílných půdních podmínek, ošetřování a zatížení trávníku, ročního období a do značné míry i druhem a odrůdou. K barevným rozdílům dochází i na vlastní travní rostlině v jejích jednotlivých částech (špička, střední a přízemní část).
V travních směsích obecně platí, že více vyniknou barevné rozdíly při nižším podílu barevně odlišných druhů a odrůd a jejich nerovnoměrném rozptýlení v porostu než při jejich vyšším zastoupení, ale stejnoměrném rozmístění v porostu. Geneticky podmíněné barevné odlišnosti jednotlivých travních druhů a odrůd jsou odstupňovány následujícím způsobem: tmavě zelená, středně zelená, světle zelená, žlutozelená, olivově zelená, modrozelená a stříbrně zelená. Na základě znalosti barevných odstínů jednotlivých travních druhů a odrůd je možno jejich odděleným výsevem na vybrané části trávníkové plochy záměrně vytvářet různé ozdobné vzory a obrazce.
Hlavním cílem je dosažení barevné stálosti trávníku po co nejdelší část roku, což není zejména v době mimo hlavní vegetační období a navíc v kombinaci s intenzivní zátěží (hřišťové trávníky) snadno řešitelným úkolem. V tomto případě se velmi dobře uplatňuje, i přes značnou investiční náročnost, vyhřívání trávníku zabudované v půdě. Vlivem tohoto zařízení, instalovaného zejména na významných fotbalových stadionech, může být již počátkem února dosaženo odpovídající sytosti zelené barvy, která signalizuje počátek růstu trávníku. Význam barvy trávníku jako kvalitativního ukazatele je však nutno posuzovat v souvislosti s konkrétním účelem využití trávníku. Pro okrasné trávníky a golfová jamkoviště je barevná jednotnost porostu velmi důležitá. U hřišťových trávníků, kde je prvořadá vysoká odolnost travních druhů vůči zátěži, jsou drobné odchylky v barevných odstínech různě zatěžovaných částí travnaté plochy prakticky nevyhnutelné. Ve vztahu k barevné jednotnosti působí na těchto plochách značné problémy i velmi rozšířená lipnice roční, která svojí velmi světle zelenou barvou značně narušuje barevnou jednotnost travnaté plochy.
Odolnost sportovního trávníku vůči zátěži a regenerace
Odolnost trávníku vůči zátěži
Intenzivní zatěžování sportovních trávníků ovlivňuje podstatnou měrou složení a hustotu travního drnu a rovněž půdní vlastnosti. To se projevuje zejména zvýšeným utužením vegetační vrstvy a podstatným snížením její infiltrační schopnosti. Tím je omezena funkčnost vegetační vrstvy a dochází ke zhoršení podmínek pro růst a vývoj trav. Tento stav již nelze běžnými pěstebními opatřeními zlepšit a nápravu mohou přinést pouze regenerační opatření.
