Moruše (Morus)

Středně vysoké opadavé stromy obsahující mléčnou šťávu a rodící jedlé plody

• Stanoviště: otevřená, slunná místa; žádné zvláštní nároky na půdu
• Výška: 10–15 m
• Doba kvetení: květen
• Množení: většinou výsevem, nemnohé zahradní formy roubováním

Rod moruše (Morus) patřící do čeledi morušovníkovitých (Moraceae) je 12 druhy rozšířen v severní temperované až subtropické zóně. Všechny druhy obsahují ve výhonech a v listech mléčnou šťávu. Mají střídavé, nedělené nebo laločnaté listy a jednodomé či dvojdomé květy ve stopkatých převislých hroznech. Květy jsou zelenavé a málo nápadné. Četné malé peckovičky, obalené dužnatějším oplodím, vytvářejí jedlá plodenství podobné ostružině.

Moruše jsou pěstovány ve své východoasijské domovině již po tisíciletí, jejich listy poskytují potravu pro housenky bource morušového, chované v Číně odedávna pro produkci hedvábí. Do Evropy se moruše dostaly už v 11. století. Také v jižní Evropě byl chován bourec morušový až do vynálezu umělého hedvábí; moruše byly proto velmi rozšířeny. Ještě dnes vidíme v jižních zemích často staré, hrbolaté exempláře nebo moruše s plochou širokou korunou jako loubí. Někde slouží moruše také jako větrolamy.

Až 15 m vysoký strom s málo rozvětvenou, okrouhlou korunou a podélně rýhovanou borkou.

• Listy jsou široce vejčité nebo trojlaločné, 8–20 cm dlouhé, na bázi srdčité, na okraji hrubě pilovité, svrchu hladké nebo jen řídce chlupaté, naspodu chlupaté pouze na žilkách.
• Plodenství jsou 1,5–2,5 cm dlouhá, bílá nebo růžová, mají sladkou, ale mdlou chuť.
• Listy poskytují potravu bource morušovému.
• Strom je poměrně otužilý i ve střední Evropě, daří se mu dokonce na chudých písčitých půdách.

Středně vysoký strom s hustou, okrouhlou korunou.

• Listy jsou široce vejčité nebo dvou- až pětilaločné, 6–20 cm dlouhé, svrchu velmi drsné a leskle tmavozelené, naspodu světlejší a chlupaté.
• Plodenství jsou 2–2,5 cm dlouhá, temně červená až černorudá, sladká a příjemné chuti.
• Pochází ze západní Asie a pěstuje se odedávna i ve východní Asii a v Evropě.
• Dříve se plody používaly jako ovoce, v zemích jihovýchodní Asie jsou dodnes běžně nabízeny.
• Ve střední Evropě je dostatečně mrazuvzdorná pouze ve vinařských oblastech.

Až 20 m vysoký strom s nízko nasazenou, široce okrouhlou korunou a s hnědou, šupinatou borkou.

• Listy jsou široce vejčité až okrouhlé, částečně dvou- až trojlaločné, 8–13 cm dlouhé, na okraji ostře pilovité.
• Plodenství jsou 2–3 cm dlouhá, zpočátku červená, později tmavě purpurová; chutnají sladce.
• Moruše červená pochází z východní části Severní Ameriky a ve střední Evropě je dostatečně mrazuvzdorná.

Více informací o správné výsadbě, řezu a péči najdete v samostatném článku věnovaném pěstování moruše.

Přirozeně je to opadavý strom, který dorůstá 10 až 15 metrů. V zahradách se ale pěstují i roubované formy — nízké zakrslé odrůdy a převislé moruše, které se dají udržovat v keřovém tvaru.

Moruše bílá (Morus alba) je až patnáctimetrový strom s bílými nebo růžovými plodenstvími sladké, ale mdlé chuti; jejími listy se krmí bourec morušový. Moruše černá (Morus nigra) je nižší, má hustou okrouhlou korunu a chutnější tmavé plody.

Ano. Plodenství vzniklá z drobných peckoviček připomínají ostružinu a jsou sladká — hodí se přímo ke konzumaci i na džemy a sirupy.

Kvete v květnu nenápadnými zelenavými květy ve stopkatých hroznech. Plodenství dozrávají podle druhu a počasí v průběhu léta.

Je nenáročná — vyhovují jí otevřená slunná místa a nemá zvláštní nároky na půdu. Moruše bílá se daří i na chudých písčitých půdách a je ve střední Evropě dostatečně otužilá.

Postačí jedno přihnojení na jaře před rašením. Pozvolna se uvolňující přírodní hnojivo podpoří růst i násadu plodů, aniž by strom hnalo do bujných výhonů.