Brassie (Brassia)
Bizarní, bezproblémová pokojová orchidej
- Stanoviště: poloteplé, světlé, byt nebo skleník
- Výška: 15–40 cm
- Doba kvetení: jaro až pozdní léto, podle druhu
- Množení: dělením
Do rodu Brassia z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae) se řadí asi 40 epifyticky rostoucích druhů, které se od sebe nerozlišují nijak snadno, např. Brassia caudata, B. maculata, B. lanceana, B. lawrenceana. Všechny jsou domovem v Mexiku až Venezuele. Pro tento rod jsou typické dlouhé a tenké korunní a kališní lístky, které připomínají pavoučí nohy.
Brassia verrucosa, nejznámější zástupce rodu, má pahlízy 10 cm dlouhé, 5 cm široké, značně zploštělé, oválné a trochu podélně zbrázděné. Od spodku vyrůstají dva menší listy, které pahlízu objímají. U vyzrálé hlízy jsou dva světle zelené, 30 cm dlouhé a asi 4 cm široké hlavní listy.
Na jaře nebo v létě se objevuje asi 60 cm dlouhé převislé květenství, které vyrůstá od báze pahlízy. V hroznu je volně uspořádáno 5 až 15 dlouho vytrvávajících a vonných květů dlouhých 20–25 cm. Roztažené úzké a do špičky vybíhající kališní lístky jsou světle zelené s několika červenohnědými tečkami. Korunní lístky (petaly) jsou podobné, ale o něco kratší. Podlouhlý bílý pysk je až ke středu pokryt tmavozelenými bradavicemi.
Pěstování:
Brassie velmi ochotně kvetou a při správné péči se jim daří i na polici u okna. Svědčí jim denní teplota 18–24 °C, noční teplota 13–16 °C, vzdušná vlhkost 50–70 %. Důležité je dobré větrání. Po vyzrání pahlíz má následovat dvoutýdenní odpočinek při trochu snížené teplotě a tehdy se rostlina nezalévá ani nepřihnojuje.
Brassia verrucosa se pěstuje v substrátu pro orchideje nebo ve směsi kůry, osmundy, rašeliníku a trošky dřevěného uhlí. Vhodnou nádobou je košík, ve kterém se mohou vzdušné kořeny dobře vyvíjet. Během období růstu je třeba dbát na dobré osvětlení a pravidelnou zálivku. Při každé třetí zálivce se přihnojuje zředěným hnojivem pro orchideje.
Jakmile začínají růst nové výhony, lze silnější rostlinu rozdělit na oddělky se 3–4 pahlízami, a tím rozmnožit.
