Bolehlav (Conium maculatum)

Bolehlav je jedovatá bylina, která je známá především z historických souvislostí jako rostlina spojená s otravami.
 
  • Stanoviště: rumiště, meze, vlhčí příkopy a okraje polí
  • Výška: 100–250 cm
  • Doba květu: červen až srpen
  • Množení: samovýsevem semen
 
Bolehlav (Conium maculatum) patří do čeledi miříkovitých (Apiaceae) a pochází z Evropy a západní Asie, odkud se rozšířil i do Severní Ameriky. Jde o dvouletou rostlinu, která se v prvním roce vyvíjí pouze listy a v druhém roce vyrůstá vysoká, dutá, větvená lodyha s drobnými bílými květy uspořádanými v okolících. Lodyha je nápadná tmavými červenohnědými skvrnami.
Bolehlav (Conium maculatum)

Bolehlav dorůstá výšky až 2,5 metru. Listy jsou velké, trojčetně zpeřené a po rozemnutí nepříjemně zapáchají po myšině. Květy jsou bílé, drobné, ve složených okolících, podobně jako u jiných miříkovitých. Plodem je vejčitá dvounažka, která se šíří větrem nebo vodou.

Celá rostlina obsahuje alkaloidy (především koniin), které působí na nervovou soustavu. Bolehlav je prudce jedovatýpro lidi i zvířata – nejznámější je otrava filosofa Sokrata, který byl podle historických pramenů popraven právě vypitím šťávy z bolehlavu.

Bolehlav plamatý (Conium maculatum)
Bolehlav plamatý (Conium maculatum)

Stanoviště a rozšíření

Bolehlav se nejčastěji vyskytuje na rumištích, skládkách, mezích, v příkopech a na okrajích polí. Má rád vlhčí, živné a dusíkem bohaté půdy. Často se vyskytuje v blízkosti lidských sídel, kde roste v hojných populacích.

Využití a význam

Bolehlav nemá praktické využití v zahradnictví ani v léčitelství, protože jeho toxicita je vysoká a riziko otravy značné. V minulosti byl zkoumán v medicíně, ale pro vysoké nebezpečí se od jeho používání upustilo. V současnosti je považován především za nebezpečný plevel, jehož výskyt je vhodné regulovat.

Díky svému vzhledu může být bolehlav zaměněn s jinými miříkovitými rostlinami, například s kerblíkem nebo petrželí. Rozlišovacím znakem jsou purpurově skvrnité lodyhy a nepříjemný zápach listů.