Dendrobium (Dendrobium)
- Stanoviště: podle původu chladné, poloteplé nebo teplé
- Výška: podle druhu 3–4 cm až více než 1 m
- Doba kvetení: rozdílná podle druhu
- Množení: dělením, bezlistými stonky a vedlejšími výhony
Existují miniaturní dendrobia s malými drátovitými nebo hranatými pahlízami, drobné druhy, které mají přehrádkovité tlusté listy bez pahlíz, ale také robustní druhy 1 m vysoké i vyšší. Některé nesou jen 3–5 koncových listů, u jiných jsou celá pahlízy těsně zakryté listy. Opadavé druhy ztrácejí listy po prvním nebo druhém roce, stálezelené druhy si podržují listy 3–4 roky. Hustě stěsnané nové výhony se vyvíjejí u všech druhů v každém roce z oddenků. Charakteristickým znakem květů dendrobií je brada pod semeníkem, což je často spojeno s šikmým postavením kališních lístků. Květy vydrží 2–3 týdny; jsou vhodné i k řezu a ve váze dlouho vydrží.
Dendrobium nobile
Je nejznámější a nejčastěji pěstovaný druh rodu. Ve velikosti a v barvě květu je velmi proměnlivý. Pahlízy jsou 45–90 cm vysoké a vyšší, ve stáří často brázdité. Vstřícné listy jsou až 10 cm dlouhé, kopinaté a většinou opadávají po vegetační době, když je rostlina v růstovém klidu. Z horních listových úžlabí neolistěných dvouletých pahlíz se vyvíjejí od zimy do jara bílé květy s purpurovými špičkami, 7–8 cm velké. Pysk je převážně bílý, na špičce růžový, jícen červenavě purpurový. Na krátkém stonku sedí dva až tři květy.
Dendrobium pierardii
Tvoří štíhlé pahlízy delší než 1 m, které rostou dolů. Tenké a 5–12 cm dlouhé listy opadávají v době klidu, kdy se rostlina udržuje na světle, v suchu a chladu. Na jaře se objevují na neolistěných pahlízách 5 cm velké květy něžně růžové barvy. Okrouhlý pysk je světle žlutý, jícen fialově proužkovaný. V době růstu je potřebné teplé až poloteplé stanoviště s vyšší vzdušnou vlhkostí.
Dendrobium phalaenopsis
Je ve vlhkých tropických oblastech významnou květinou k řezu. Také se využívá při šlechtění. Domovem je severní Austrálie a Nová Guinea. Na trubkovitých, 1,2 m vysokých pahlízách vyrůstají 10 cm dlouhé listy v koncovém postavení. Zpravidla v jarních měsících se objevuje dlouze převislé hroznovité květenství se 4–12 květy. Květy jsou 6–9 cm velké a mohou mít barvu světle lila, načervenalou nebo purpurovou. Rostlina nemá období odpočinku a nejlépe se jí daří na stanovišti teplém a vlhkém po celý rok.
Dendrobium senile
Má válcovité a asi 10 cm dlouhé pahlízy pokryté bílými chlupy. Na konci pahlíz sedí 2–3 listy; jsou kožovité, 7 cm dlouhé a rovněž ochlupené. Z horních uzlin neolistěných pahlíz se na jaře vyvíjejí jednotlivě nebo v párech 4 až 5 cm velké květy. Jsou voskovité, zářivě žluté, voní po citronu a vydrží dlouho svěží. Korunní lístky jsou trochu delší a širší než lístky kališní. Pysk se třemi laloky je vpředu špičatý a v jícnu má světle zelené příčné proužky. Rostlina potřebuje poloteplé stanoviště.
Další známé a oblíbené druhy rodu Dendrobium jsou: D. aggregatum, D. aureum, D. chrysotoxum, D. farmeri, D. formosum, D. infundibulum, D. moschatum, hybrid D. ‚Gatton Sunray‘.
Pěstování
Dendrobiím se nejlépe daří na světlém místě s rozptýleným světlem. Dendrobium nobile potřebuje v období růstu teplo, dostatek světla a vyšší vzdušnou vlhkost. Vhodná teplota v noci je 13–16 °C, ve dne 18–24 °C. Během období odpočinku má být rostlina v chladnu, při noční teplotě poklesající až k 0 °C. Vzdušná vlhkost má být v rozmezí 50 a 70 %. Ostatní druhy dendrobií potřebují obecně více tepla – noční teplotu 16–18 °C a denní 21–29 °C.
Vhodný substrát se skládá z kousků kůry, vláknitých kořenů podezřeně, dále z trochy rašeliníku, keramzitu a dřevěného uhlí. Také lze použít univerzální směs pro epifyty, která se skládá z rašeliníku, drceného pěnového polystyrenu, stříhaného molitanu, drcené kůry a bukového listí. Menší druhy se přivazují ke kusu korku. U vyšších druhů se musí podpírat stonkovitě vypadající pahlízy.
Stálezelené druhy vyžadují stejnoměrnou vlhkost po celý rok, opadavé druhy se pravidelně zalévají jen v období růstu. Následný odpočinek je nutné důsledně dodržet – je podmínkou pro květní indukci. V odpočinkovém období se rostliny občas přestřikují. Během růstového období se všechny druhy občas přihnojují zředěným hnojivem pro orchideje.
Když se ukazují nové výhony a čerstvé špičky kořenů, lze rostlinu přesadit. Přesazení je potřebné, jestliže substrát začíná ztrácet původní vzdušnost. Starší rostliny se rozdělují a oddělené části se 3–4 pahlízami mají vedle mladých mít i starší pahlízy, protože květy se tvoří na výhonech z předcházejícího roku.
