Dobromysl obecná (Origanum vulgare)

Dřevnatějící horská trvalka, velmi aromatická; známé koření a dobrá včelí pastva

• Stanoviště: teplé místo; propustná, pokud možno sušší půda
• Výška: 40–70 cm
• Doba kvetení: červenec–září
• Množení: výsevem, dělením nebo řízky, případně odtržky

Tato dávno známá vytrvalá rostlina pochází z jižní Evropy a z Asie. V průběhu staletí se však usídlila i v dalších zemích, kde nalezla dostatečné životní podmínky. Dobromysl miluje kamenitá, suchá místa až do výše 2000 m n. m., křoviny, okraje lesů a živé ploty.

Dobromysl, zvaná též oregano, patří k čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) a je to víceletá, trsnatě rostoucí rostlina.

Bohatě rozvětvené kořání slouží k zakotvení v půdě i na velmi skalnatých místech. Bylinné stonky, většinou s červenavým nádechem, se větví teprve v horní části. Vstřícně postavené listy jsou různě velké, vejčité, celokrajné, listy a stonky jsou většinou chlupaté a žláznaté. Barva květů, rozvíjejících se v červenci, kolísá od červenofialové přes růžovou až do téměř bílé. Podle stanoviště a klimatu se najdou velice rozdílné varianty rostliny. Na velmi teplém stanovišti je mnohem aromatičtější než v chladném, vlhkém prostředí.

V lidové mluvě našla dobromysl neboli divoká majoránka spoustu jmen, jako červená lebeda, dobráček, pamajorán, saský balzám, zimní majoránka, plané oregano, oregano atd., a stejně tak i v cizích jazycích.

Rostlina skutečně účinkuje na základě thymolu, cymolu, několika tříslovin a hořkých látek, obsažených v jejích éterických olejích – při posílení nervů a uvolňování křečí. Kromě toho je také vynikajícím kořením. Nejvyšší obsah kořenných a účinných látek získáme, když celou rostlinu v době květu na šířku dlaně nad zemí ustřihneme. Sušená bylina si uchovává kořennou, aromatickou chuť, upomínající na tymián a majoránku.