Višně (višeň obecná): odrůdy, pěstování a recepty

(Prunus cerasus)

Višeň obecná je ovocný strom z čeledi růžovitých, podobně jako třešeň ptačí/obecná. 

Višně mají tmavočervené plody, které dozrávají během léta. Nejčastější druhy višní jsou: amarelky, skleněnky a kyselky, které se dále dělí do odrůd.

Amarelky jsou světle zbarvené a jsou nejpodobnější třešním, mají také světlou šťávu.

Skleněnky jsou světle zbarvené a nakyslé.

Kyselky jsou tmavě zbarvené, mají tmavou dužninu a silně barvící šťávu.

Višně obecně obsahují mnoho vitamínů – C a B, dále obsahují jód, vápník, draslík.

Z višní se zdaleka nezpracovávají jen plody. Ceněné je višňové dřevo, a to zejména v nábytkářském průmyslu.

Višeň obecná (Prunus cerasus) a třešeň ptačí (Prunus avium) jsou dva různé druhy, i když si jsou blízce příbuzné. Višeň roste níž a často keřovitě, kdežto třešeň vyrostne ve vysoký strom. Plody višní jsou menší, tmavší a výrazně kyselejší, proto z nich častěji vzniká kompot, marmeláda nebo pálenka než dezert na talíř.

Praktický rozdíl je i v opylení a ve sklizni: nejrozšířenější višně, například ‚Morela pozdní‘ nebo ‚Fanal‘, jsou samosprašné a vystačí si samy, zatímco třešně téměř vždy potřebují v okolí opylovače. Višně také dozrávají později, zhruba od konce června do července, a trhají se bez stopky.

Následující odrůdy jsou ty nejznámější a můžete si mezi nimi vybrat tu, která se nejvíc bude hodit do vaší zahrady. ‚Morela pozdní‘ a ‚Fanal‘ jsou samosprašné, tj. nepotřebují k opylení jinou višeň. Neplatí to ale pro všechny višně: některé odrůdy, hlavně amarelky a sladkovišně, potřebují opylovače, který kvete ve stejnou dobu. Při nákupu se na samosprašnost ptejte.

Morela pozdní – asi nejznámější odrůda vůbec, jedná se o kyselku, která má středně velké, tmavě hnědočervené plody, kyselou šťávu, která silně barví. Plody jsou vhodnější pro zpracování než na přímý konzum. Má velmi vysoký výnos, který je stálý a pravidelný. Strom má střední, později slabý růst, koruny jsou malé, spíše kulovité, převislé (podobně jako smuteční vrba). Je odolná vůči chorobám, roste na všech typech půd.

Morava – je to také kyselka, středně kulatá, tmavočervená, vhodná ke zpracování i přímému konzumu. Má pravidelný výnos, nejvíce plodů bývá ve spodní části koruny, což usnadňuje sklizeň. Růst stromu je zpočátku silnější, později slabší. Je velmi odolná vůči monilióze i mrazu. Není náročná na stanoviště ani půdu.

Favorit – je to amarelka, má velké ploše kulovité plody, velmi šťavnaté, vhodné pro přímý konzum. Má střední, později slabší růst. Nevýhodou je, že při dlouhotrvajících deštích trpí moniliózou.

Fanal – je kyselka, středně velká, tmavě hnědočervená, dužina je kyselá a málo vhodná pro přímý konzum. Zpočátku roste bujně, později méně, v mládí zahušťuje a je nutný řez. Odrůda je velmi odolná vůči mrazu i monilióze.

Višně potřebují ke zdárnému růstu stanoviště, které je chráněné před mrazem, větrem a studenými dešti. Snesou i vyšší polohy, zhruba do 600 m n. m., a daří se jim na mírných jižních svazích. 

Co se týče půdy, nejvhodnější je propustná písčitá nebo hlinito-písčitá půda.

Na jaře je třeba zkontrolovat, zda višně nenapadla monilióza. Poznáte to tak, že jsou konce výhonů zaschlé. Nejlepší první pomoc je všechny nemocné konce bez milosti uříznout, a to tak, že říznete do zdravého dřeva – aby nezůstal ani kus napadeného. 

Podrobněji chorobu popisují samostatné články o moniliniové hnilobě a moniliniové spále. Pokud se na listech objeví drobné skvrny, které postupně žloutnou, hledejte odpověď u skvrnitosti listů třešně a višně.

Nároky. Višně jsou skromnější než třešně. Snesou i sušší půdu na štěrkovitém podkladu, zvlášť stromky na mahalebce. Kvetou později než třešně, takže je pozdní mrazíky ohrožují méně. Stačí jim kolem 450 mm srážek ročně a spolu s meruňkami mají z ovocných stromů nejmenší nároky na vláhu. Hladina podzemní vody má být ideálně kolem 2 m pod povrchem. Na svahu je sázejte do horní, sušší části.

Podnože. Na semenáči třešně ptáčnice vyrostou větší a dlouhověké stromy. Mahalebka se hodí do suchých, písčitých, kamenitých a vápenitých půd a višně s ní na rozdíl od mnoha třešní dobře srůstají. Do malých zahrad jsou vhodné slabě rostoucí podnože, například GiSelA 5, případně středně bujná Colt. Více v článku podnože ovocných stromů.

Pravokořenné višně z odkopků. Višeň, která není roubovaná a roste na vlastních kořenech, tvoří kořenové výmladky. Na podzim je můžete vyrýt a vysadit jako nový strom se stejnými vlastnostmi, nebo je použít jako podnož k naroubování jiné odrůdy. Berte je jen od zdravých, plodných stromů bez virových chorob a ne od stromů, které silně odnožují, tato vlastnost se přenáší. U roubované višně je výmladek z kořenů podnož, ne původní odrůda.

Prostor a přesazování. Čtvrtkmeny višní potřebují 5 až 7 m prostoru. Na slabých podnožích lze višně pěstovat i jako štíhlé vřeteno nebo stěnu, viz tvary ovocných stromů. Starší višeň přesazujte jen do věku asi 10 let a na jaře.

Višně ocení zelené hnojivo během jara, potom mohou být přihnojovány dusíkatým hnojivem, v létě i hnojivem s obsahem fosforu. Když sáhnete po Hnojíku, máte všechny důležité složky pohromadě.

Hnojík je organické hnojivo, které dusík, fosfor i draslík nese pohromadě, takže se višeň nemusí přihnojovat po částech. Na ovocné stromy se aplikuje zálivkou do okapové linie koruny, tedy tam, kam sahají konce větví — právě tam jsou sací kořeny. Hnojí se od rašení do konce července; pozdější dusík by bránil vyzrání dřeva před zimou. Balení najdete v katalogu Hnojíku.

Sklizeň – zatímco třešně se mají trhat se stopkou, višně se trhají zásadně bez stopky, protože utržením stopky (zvláště neopatrným) byste poškodili plodonoš (pupen umístěný na bázi stopky) na stromě.

TIP: Pokud potřebujete plody na delší uskladnění a je potřeba mít aspoň část stopky, pak je jedinou možností stopky v polovině ustřihnout.

Řez – prořezat potřebuje zejména višeň Morela pozdní, která roste převisle. Je nutné ji prořezat během srpna. Seřežeme větvičky, které převisí. Uřežeme všechny větve, které rostou dovnitř stromu a zbytečně jej zahušťují. 

Řez u vřetene – pokud pěstujete jen nízký stromek (vřeteno), ponecháme postranní výhony a dáme je do vodorovné polohy (vyvážeme). Každý rok odřežeme odplozené výhony a nové výhony vypěstujeme jako plodonosné. Jakmile strom dosáhne výšky, kterou požadujeme, seřízneme prodloužený kmen na úroveň vodorovného postranního výhonu.

Řez v kostce: višně řežte hned po sklizni. Málo vzrůstné odrůdy jako ‚Morela pozdní‘ plodí na loňských výhonech, proto jim každý rok odřízněte odplozené výhony až k nově vyrostlým silným letorostům. Bez řezu se větve vyholí a plody zůstanou jen na koncích převislých výhonů. Višně dobře snášejí i hlubší zmlazení do 4 až 6letého dřeva. Postup je v článku řez třešní a višní.

Nakládané višně – budeme potřebovat 1 kg vypeckovaných višní a 1 kg cukru. Višně i se šťávou promícháme s cukrem, naplníme do sklenic, pokryjeme látkou, zavážeme a dáme na sluníčko. Necháme 14 dní uležet – občas zkontrolujeme, že jsou višně stále ponořené do cukru. Poté uložíme do studena, hodí se na zdobení dortů, cukrovinek, v zimě můžeme přidávat do čaje.

Višně zavařování – višně se dají i zavařovat, podobně jako třešně. Budeme potřebovat 1 kg višní, 1 l vody a 500 g cukru. Višně naskládáme do sklenic, vodu přivedeme k varu a rozpustíme v cukr. Ještě teplým nálevem zalijeme višně. Sterilujeme 20 minut při 85 °C.

Sušené višně – kdo chce uchovat višně na zimu, může je i usušit. Višně se dají sušit v sušičce na ovoce i v troubě. Je potřeba je vypeckovat, propláchnout, nechat oschnout a poté vyskládat na mřížky sušičky nebo na pečicím papírem vyložený plech. V sušičce sušíme podle návodu, v troubě na 110 °C asi 4 hodiny (i více, podle obsahu vody), přitom mezi dvířka dáme vařečku, aby unikala pára.

Hnojík na višně i ostatní ovocné stromy koupíte přímo u nás.