Bika (Luzula)
Stínomilné vytrvalé trávy k okrajům dřevin a pro podsazení
- Stanoviště: polostinné a chráněné proti zimnímu slunci
- Výška: podle druhu 20–80 cm
- Doba kvetení: jaro a léto
- Množení: dělením nebo výsevem
Z asi 80 druhů sítinovitých rostlin (Juncaceae) se v zahradách používají jen tři:
- Bika sněžná (Luzula nivea) – stálezelená, 40–60 cm vysoká
- Bika chlupatá (Luzula pilosa) – 20 cm vysoká
- Bika lesní (Luzula sylvatica) – syn. L. maxima, až 80 cm vysoká
Jako první začíná kvést již v březnu a v dubnu bika chlupatá (Luzula pilosa) s hnědými květy, po ní kvete v dubnu až červnu rovněž hnědě bika lesní (Luzula sylvatica) a v červnu až srpnu ukazuje smetanově bílé květy bika sněžná (Luzula nivea).
U biky lesní (Luzula sylvatica) existují dvě zahradní formy, které jsou hodnotnější a atraktivnější než druh:
- ‘Marginata’ – má nápadné stříbřité okraje listů
- ‘Tauernpass’ – tvoří nápadně velké trsy ze svěže zelených listů
Všem těmto sítinovitým rostlinám se dobře daří ve slabém stínu dřevin. Bíle kvetoucí bika sněžná (Luzula nivea)může být společnicí pěnišníků a bika lesní (Luzula sylvatica), která dobře snáší stín, se může použít na místě, kde by málokterá jiná rostlina vydržela – pod jehličnany, jejichž kořeny jí nevadí.
Sítiny jsou skromné vytrvalé trávy, které nevyžadují jinou péči než odstraňování přerůstajících plevelů.
