Výživa rostlin

Není tomu tak dávno, kdy jsme se domnívali, že na příjem živin rostlinami naších zahrádek působí hlavně živiny, které dodáme přímo k pěstované plodině. Chemické rozbory rostlin, které se v posledních letech provádějí i u zahradních plodin, poopravily naše dřívější představy. Například mrkev hnojená 9,0 g dusíku, 1,8 g fosforu a 10,0 g draslíku odebrala z půdy daleko více živin než z dodaných hnojiv. Tato skutečnost vyplývá z toho, že v zahradních půdách pravidelně hnojených organickými i minerálními hnojivy jsou vysoké obsahy živin v půdě, a že živiny z půdní zásoby jsou lépe přijímány.

O obsahu živin v půdě našich záhonů na zahrádce se můžeme přesvědčit agrochemickým rozborem odebraného vzorku zeminy. Tak například rozbor ze zahradní půdy pravidelně hnojené ukázal, že do hloubky 20 cm připadá na 1 kg zeminy 260 mg P (fosforu), 510 mg K (draslíku) a 116 mg Mg (hořčíku).  V přepočtu na gramy a m2 je to 78 g P, 153g K a 35 g Mg. To je několikanásobně více, než dodáváme za rok v hnojivech. (Za velmi vysokou dávku fosforu považujeme již 5 g P,20gKa 3 g Mg.)

Ukázali jsme si, že rostliny čerpají živiny jak z hnojiv, tak i z půdní zásoby. Hnojením poskytujeme živiny rostlinám, ale protože mohou v roce hnojení přijmout z dodaných hnojiv jen část, zbývající Část přechází do půdní zásoby (staré síly), z níž jsou tyto živiny čerpány dalšími plodinami. „Hnojíme tudíž přímo nejen rostliny, ale i půdu a přes ni následné plodiny.“

Z organických hnojiv (hnůj, kompost) mohou rostliny v roce hnojení přijmout zhruba kolem 35 % dusíku, 25 % fosforu a 45 % draslíku. Z průmyslových hnojiv je podíl živin přijatých v roce hnojení vyšší, a to zhruba kolem 60 % dusíku, 25 % fosforu a 55 % draslíku. Stupeň využití živin z hnojiv je závislý nejen na vhodně voleném hnojařském zákroku, ale i na řadě dalších činitelů (druhu plodiny, půdní úrodnosti, povětrnosti). V důledku odlišného využití a schopnosti půd poutat jednotlivé živiny přecházejí i zahrádkáři k uplatňování systému hnojení, v němž hnojíme dusíkatými hnojivy především plodiny, zatímco ostatními spíše půdu. půdní síly). Výsledky pokusů a mnohaleté zkušenosti ukázaly, že i na zahrádkách tento progresivní způsob hnojení přispívá k lepšímu využití živin z hnojiv pro tvorbu vysokých a dobrých výnosů.

Povězme si něco více o hlavních příčinách, které snižují využití živin z hnojiv a půdy. Častou příčinou nízkého využití dusíku z lehce rozpustných hnojiv (ledků, močoviny či kombinovaných hnojiv) je to, že používáme místo nízkých častých dávek jednorázové vysoké dávky. Z této mohou rostliny přijmout zhruba o 40 % méně, než když stejné množství dusíku dodáme v třetinových dávkách třikrát během vegetace. Je tomu tak proto, že velké množství dusíku nemohou rostliny najednou pohltit a v půdě se především ledková forma dusíku špatně poutá. A tak při prvním větším dešti nebo zálivce putuje neodebraný dusík do spodiny a ke škodě nás všech kazí zdroje pitné vody. Nejen naše, ale i světové normy považují pitnou vodu za zdravotně nezávadnou pokud nemá více než 50 mg nitrátů v 1 litru vody (pro kojence leží toto kritérium podstatně níže — při 15 mg). Jednorázové vysoké dávky dusíku vyvolávají většinou i zvýšený obsah nitrátů v rostlinách zejména v zelenině, kde rovněž člověku škodí. Proto zahrádkáři přecházejí k stále častějšímu přihnojování zahradních kultur malými dávkami dusíkatých hnojiv během vegetace.

Použitím listových hnojiv urychlíme příjem živin, neboť například dusík ve formě roztoku močoviny je okurkami či rajčaty z 50 % přijat již za 1 až 4 hodiny a hořčík u jabloní z 20 % během 1 hodiny.

Značný vliv na příjem živin má půdní reakce. Většina živin má sníženou přístupnost na kyselých i zásaditých půdách. Velmi výrazně reaguje například fosfor (P) při kyselé půdní reakci (pod pH 5,0) a při zásadité (alkalické) půdní reakci (nad pH 7,0), kdy silně klesá přístupnost této žívíny pro rostliny. Protroto i účinek hnojení rozpustnými formami fosforu (například superfosfátem) je na takovýchto půdách nízký. Manganu (Mn) má přístupnost je v kyselých půdách největší a bór (B) je náopak málo přístupý  pouze v kyselých půdách.

Zahradní plodiny budou mít nejvhodnější podmínky pro příjem živin tehdy, pokud je budeme pěstovat na stanovištích, kde půdní reakce bude odpovídat jejich požadavkům. Pokud tomu tak není, musíme udělat vhodná opatření, tzn. otupit vápněním kyselou půdní reakci, popř. snížit alkalickou půdní reakci okyselením (rašelinou, fyziologicky kyselými hnojivy). Dalším činitelem, který snižuje příjem živin je sucho. Pro nedostatek vody trpí rostliny většinou nedostatkem všech živin. V listech jabloní byl v suchém roce obsah dusíku o 35 %, fosforu o 30% a draslíku o 33 % nižší než v roce vlhčím. U jednotlivých plodin se setkáváme především s nedostatkem fosforu, popř. bóru.