Senecio, včetně Kleinia, starček
Jednoleté i víceleté byliny, polokeře nebo keře.
Stanoviště: u velmi rozdílných druhů velice odlišné.
Výška: až 50 cm, podle druhu.
Doba kvetení: od jara do podzimu.
Množení: řízky nebo semeny.
Rod Senecio patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Z asi 1300 druhů je snad 100 sukulentních; z nich jsou mnohé pěstovány jako pokojové rostliny. Četné zimovzdorné druhy mají zahradnicky velmi rozdílnou hodnotu.
Starčky jsou zastoupeny v Austrálii a na Novém Zélandu, ale i v alpských regionech Evropy. Sukulentní druhy se vyskytují mj. v Africe, v Přední Indii a v Mexiku.
Zimovzdorné druhy
Senecio abrotanifolius, starček brotanolistý
20–40 cm vysoký, domácí ve východních Alpách a v pohořích bývalé Jugoslávie, má krásné zpeřené listy a zlatožluté květy; ozdobná rostlina pro skalky.
Senecio adonidifolius
je nízká nenáročná trvalka s tmavě zelenými zpeřenými listy a žlutými latami květů; vhodná jako půdopokryvná rostlina.
Senecio cruentus
cinerárie, je hrnkovou květinou a pochází z Kanárských ostrovů; kvete koncem zimy a na začátku jara. Má okrouhlé až srdčité, zubaté listy a sametově červené paprskovité květy s červeným nebo žlutým středem v plochých chocholících. Hybridy S. cruentus existují v mnoha barevných odstínech; dávají přednost světlým, chladným místům a kvetou až do května.
Senecio doronicum
Druh kvetoucí hezky oranžově, 30 cm vysoký; hodí se svými jemně zpeřenými listy dobře do záhonu trvalek.
Senecio elegans, starček výborný
se pěstuje jako letnička a je 40–50 cm vysoký; má měkký, téměř lepkavý list a malé žluté květy.
Sukulentní (tučnolisté) druhy
Tyto druhy se růstem a tvarem výrazně liší, ale společná je forma květenství. Velký počet malých, většinou trubkovitých kvítků sedí těsně nahuštěn na plochém květním lůžku. Mnohé druhy mají kromě trubkovitých květů také jazykovité či paprskovité květy v květních úborech. Sukulentní starčky chtějí světlé, slunné až plně osluněné stanoviště a teploty nejméně 10 °C. Méně choulostivé druhy mohou i u nás stát v létě venku. Rostliny potřebují v létě hodně vody, v zimě jen málo.
Druhy rodu Kleinia mají vegetační dobu na podzim a v létě krátké období klidu. Přezimují poměrně v chladu a na světle.
Druhy se sukulentními kmínky
Senecio articulatus
má válcovité, článkované, světle šedozelené ojíněné výhony. V mládí jsou odspodu olistěné, ve stáří jsou listy jen na koncích výhonů. Buřtovité články jsou 5–15 cm dlouhé, lehce odpadávají a pak ihned znovu zakořeňují. Trochu masité listy jsou řapíkaté, peřenoklané nebo pilovitě stříhané. Žlutavé trubkovité květy ošklivě páchnou.
Senecio kleinia
e na domovském stanovišti na Kanárských ostrovech až 3 m vysoký. Zelené, při silném ozáření sluncem červenavé a bíle ojíněné výhony jsou článkované a rozvětvují se po každém období květu přeslenitě. Články jsou tečkované a vyznačené třemi liniemi probíhajícími směrem dolů. Konce výhonů nesou během vegetační doby chomáče listů podobných oleandru. Květy jsou žlutavě bílé.
Senecio stapeliiformis
ypadá jako smrdutka (Stapelia). Pět až sedm hranatých, zprvu podzemních výhonů se rozvětvuje od země a roste vzpřímeně až do výšky 30 cm. Malé šupinovité lístky sedí na hranách, červenavě hnědá masitá báze listů je srostlá s výhonem. Trubkovité květy jsou šarlatově červené. Rostliny tvoří četné odnože, měly by se proto pěstovat raději v plochých, širokých nádobách.
Druhy se sukulentními listy
Senecio crassissimus
má masité, bohatě větvené výhony s modrofialovým nádechem. Také okraje a špičky listů jsou často fialově ojíněné. Kuriózní je profilové postavení roztroušených široce oválných listů s krátkými řapíky a ostnitou špičkou. Ty se obracejí ke světlu jen svými úzkými hranami. Květy jsou žluté.
Senecio haworthii
(syn. Kleinia tomentosa) je velmi atraktivní druh. Roste keřovitě, ale v kultuře je jen 20–30 cm vysoký. Válcovité, na obou koncích zašpičatělé, 2–4 cm dlouhé listy jsou pokryty hustým bílým povlakem vlasů a jsou rovnoměrně rozmístěny na tenkých, vzpřímených, rovněž ojíněných výhonech. V kultuře rostliny zřídka vykvétají žlutými květy.
Senecio herreanus
se hodí výtečně k osazování ampulí. Na tenkých převislých nebo plazivých osách sedí téměř kulovité listy podobné angreštům, které mají na svrchní straně úzké okénko bez chloroplastů.
Senecio rowleyanus
je podobný, jen poněkud ozdobnější a vzrůstnější. Druh je lidově nazýván také „šňůra perel“. Květní koruna je bílá, prašníky hnědofialové. Květy voní po skořici.
Senecio scaposus
se liší tvarem růstu od výše popsaných druhů. Téměř bezkmenné růžice jsou tvořeny až 7 cm dlouhými, čárkovitými, na špičce trochu rozšířenými a ploše smáčknutými listy, které jsou v mládí pokryty bílou pavučinovitou plstí. Starší listy jsou lysé a zelené. Květy jsou žluté.
