Smrdutka (Stapelia)
Původ: Druhově nejbohatší rod sukulentních klejichovitých rostlin.
Stanoviště: Světlé a slunné, na vrcholu léta chráněné před pražícím sluncem.
Výška: Zřídka vyšší než 20 cm.
Doba květení: Hlavně v létě.
Množení: Dělením, řízky nebo semeny.
Rod Stapelia patří k nejpozoruhodnějším kmenovým sukulentům čeledi klejichovitých (Asclepiadaceae). Jeho domovem je jižní Afrika, Tanzánie, Keňa a Přední Indie. Všechny druhy tohoto rodu mají měkké masité osy, které jsou čtyřhranné a od báze se rozvětvují. Listy jsou redukovány na rychle zasychající a odpadávající šupiny.
Nádheru rostlin vytvářejí květy, které se objevují většinou na bázi stonků na dlouhých stopkách, jednotlivě nebo po několika. Jejich živé zbarvení, většinou v hnědých tónech, je stejně nápadné jako tvar pěticípé hvězdy a často i jejich velikost. Bohužel však šíří téměř stále pronikavý zápach mršiny, na který dává však zapomenout krása květů.
Ošetřování
Při pěstování smrdutky je třeba dbát, aby měl mělce kořenící rostlina mělkou, ale dostatečně prostornou nádobu, nejlépe misku. Zalévá se jenom v době růstu v létě, a i tehdy jen málo. V zimě se drží pokud možno v suchu, ovšem je třeba rostlinu stále pozorovat: stonky nesmějí svraštět, neboť by se již asi nevzpamatovaly.
V období málo světelném by se měla udržovat relativně nízká teplota (5–12 °C), nikdy však přes 18 °C. Množení ze semen nečiní žádné zvláštní těžkosti, jestliže zvládneme nebezpečí hniloby. Vzhledem k silné bastardizaci smrdutek ovšem nejsou většinou semena druhově pravá. Abychom se vyvarovali překvapení, množíme proto raději dělením. Protože i postranní větve mají zpravidla bohaté kořeny, není to žádný problém.
Doporučit z velkého počtu druhů smrdutek určitý výběr je těžké, navíc vymezení druhů navzájem je sporné. Protože snad nejzajímavějším znakem jsou květy, řídí se návrhy v tabulce uvedené vlevo podle toho.
Výběr zajimvých druhů smrdutek
| Druh | Barva květů | Velikost květů (cm) | Poznámky |
|---|---|---|---|
| Stapelia gigantea | většinou světle žlutá, červeně příčně pruhovaná | 25–35 | květy jemně chlupaté |
| S. glanduliflora | zelenavá s červenými tečkami | 3–3,5 | okraje cípů koruny bíle brvité |
| S. grandiflora | hnědočervená | 15 | okraje květů s dlouhými červenavými a bílými brvitými chlupy |
| S. nobilis | vně kalně červená, uvnitř okrově žlutá s krvavě červenými příčnými liniemi | 20–25 | široce zvonkovitá trubka |
| S. nudiflora | světle purpurově hnědá se žlutými příčnými liniemi | 5 | holé květy |
| S. erectiflora | purpurová | 1–1,5 | korunní cípy ohnuty silně zpět, květ jako turecký fez; hustě bíle chlupatá |
| S. pillansii | tmavě purpurově hnědá | 10–13 | okraje cípů až skoro ke špičce purpurově brvité |
| S. semota | čokoládově hnědá, čokoládový kruh se světlejší kresbou | 4,5 | kolem ú stí trubky petihranný čokoládový kruh |
| S. semota var. lutea | čistě světle žlutá (jinak jako druh) | 4,5 | |
| S. longipes | purpurově černá, ve středu bíle skvrnitá a čárkovaná | 6 | korunní cípy ve spodní části s dlouhými purpurovými vlasy, velmi teplomilná |
| S. flavirostris | kalně purpurově červená s bledě žlutými příčnými pruhy | 13–16 | cípy nazpět ohnuté |
| S. variegata (syn. Orbea variegata) | žlutá s tmavě hnědými či červenými skvrnami | 6–8 | velmi variabilní; nejznámější druh; není citlivá |
