Septoriová skvrnitost celeru

(Septoria apiicola)

Septoriová skvrnitost celeru (Septoria apiicola), také známá jako septorióza, je houbové onemocnění postihující všechny druhy celeru (bulvový, listový i řapíkatý) a někdy i kopr. Je způsobena patogenem Septoria apiicola, který napadá listy a stonky celeru.

Septoria apiicola způsobuje vznik charakteristických skvrn na listech celeru. Na listech se objevují drobné, kulaté nebo eliptické skvrny s hnědým nebo tmavým středem obklopeným světlejším okrajem. Skvrny se postupně zvětšují a mohou se slévat do větších ložisek. Napadené listy postupně usychají a opadávají, což může vést ke ztrátě výnosu.

Septoriová skvrnitost se často šíří za vlhkého počasí, zejména při déletrvajících obdobích deště. Patogen přežívá na napadených rostlinných zbytcích, semenech a v půdě. Infekce se šíří zejména prostřednictvím dešťových kapek a větru, který přenáší výtrusy houby.

Prevence septoriové skvrnitosti celeru zahrnuje používání zdravého osiva, omezování vlhkosti na listech (například zalévání země pod rostlinami, nikoliv na list) a udržování dostatečného prostoru mezi rostlinami pro dobré proudění vzduchu. Při výskytu infekce je vhodné odstraňovat napadené listy a rostlinné zbytky a aplikovat vhodné fungicidy, které mohou snížit šíření infekce.

Septoriová skvrnitost se projevuje zejména na listech. Listy jsou pak zcela nepoužitelné, což už řapíkatého a listového celeru představuje vážný problém. Při větším napadení se však i u bulvového celeru může stát, že jsou bulvy menší a protáhlejší, takže jsou sice použitelné, ale méně skladovatelné a téměř neprodejné. 

Celer byste měli na stejném pozemku pěstovat maximálně jednou za 3 roky, protože patogen přežívá v půdě asi tak dlouho. Pomáhá i pěstování odolnějších odrůd a hlavně sázení celeru dostatečně daleko od sebe. Docela dobrou prevencí je i sázení celeru mezi sazenice okurek, protože tím je dodržena dostatečná vzdálenost a navíc okurky skvrnitostí netrpí.

Septorióza se projevuje žlutavými, později hnědými, ostře ohraničenými skvrnami s drobnými černými tečkami. Listy postupně usychají a při silném napadení zůstanou bulvy malé. Nejvíc se jí daří ve vlhkém létě, v uzavřených polohách a na celeru přehnojeném dusíkem.

• Zdravé osivo a sadba. Houba se přenáší i semenem, kupujte proto kvalitní osivo a silné zdravé sazenice.
• Střídání plodin. Celer na stejný záhon nejdřív po 3 letech, kvůli strupovitosti bulev raději po čtyřech.
• Zbytky rostlin pryč. Napadenou nať po sklizni odneste ze záhonu, nezarývejte ji a nedávejte na kompost.
• Suchá nať. Zalévejte ráno a ke kořenům, dodržujte spon 40 × 40 cm.
• Střídmě s dusíkem. Bujná měkká nať je náchylnější.

Jak celer hnojit vyváženě, popisuje článek hnojivo na celer.

Když prevence nestačí, dá se ochrana doplnit postřikem fungicidem povoleným pro celer, například na bázi mědi. Postřiky se dělají od prvních příznaků, obvykle opakovaně po 10–14 dnech. Konkrétní přípravek vyberte podle registru ÚKZÚZ a dávkujte přesně podle etikety, platí to i pro celer ve skleníku. Přípravky uváděné ve starší literatuře už většinou povolené nejsou.

Mějte ale stále na paměti, že postřiky jsou chemické látky, které mohou být potenciálně nebezpečné pro člověka, zvířata i okolní přírodu.

Vždy používejte ochranné rukavice, ochranné brýle a ochranný oděv. Při postřiku nepijte, nejezte ani nekuřte.

Postřik aplikujte jen za bezvětrného počasí.

Ve skleníku důkladně větrejte během postřiku i po něm.