Schizandra - klanopraška
Stálezelené nebo opadavé pnoucí keře.
Stanoviště: jako pnoucí rostlina na loubí a pergoly; ošetřovaná, výživná zahradní půda.
Výška: 5–7 m.
Doba kvetení: květen–červen.
Množení: výsevem nebo řízky.
Rod Schisandra tvoří se svými 25 druhy (24 ve východní a jihovýchodní Asii, 1 v Severní Americe) vlastní čeleď (Schisandraceae). Druhy pěstované u nás jsou opadavé s jednoduchými, střídavými listy a dvoudomými květy, které sedí jednotlivě nebo po několika v úžlabních svazečcích na bázi mladých větviček. Obal květní sestává ze 7–12 stejně utvářených a stejně zbarvených kališních a korunních lístků; ty jsou červené, žluté nebo bílé. Klasovitě seskupené plody mají výrazné tonizující účinky na lidský organismus.
Schisandra chinensis
Se vine hnědými, trochu hranatými výhony 5–7 m vysoko. Listy jsou široce eliptické až vejčité, 5–10 cm dlouhé, asi 1,5 cm široké, na svrchní straně leskle tmavozelené. Bílé až bledě růžové, asi 1,5 cm široké vonné květy se ukazují v květnu až červnu. Na samičích rostlinách vyrůstají na podzim šarlatově červené, až 10 cm dlouhé klasy plodů. Domácí je v Japonsku a Koreji. Nejšastěji pěstovaný druh.
Schisandra rubriflora
Se pne tenkými červenavými výhony 1–5 m vysoko. Listy jsou opakvejčité až obráceně kopinaté, 6–12 cm dlouhé, až 3 cm široké. Tmavě karmínově červené květy, visící na dlouhých stopkách, se objevují v dubnu až květnu. Plody jsou červené, kulovité, velikosti hrachu. Pochází z Číny. Kvůli květům platí za nejhezčí druh rodu, je však méně otužilá než S. chinensis.
Oba druhy jsou hezkými liánami k pokrytí zdí, pergol a loubí. Musí se jim však připravit pnoucí opora. Snášejí slunné až lehce zastíněné polohy a daří se jim nejlépe na ošetřovaných, hlubokých, výživných půdách.
