Ostropestřec mariánský (Silybum marianum)
Výrazná solitérní rostlina, která se ráda vysemeňuje.
Stanoviště:
Propustné, štěrkovité půdy; zejména osluněné otevřené svahy nebo terasy.
Výška:
Až 1,5 m
Doba kvetení:
Červenec–srpen
Množení:
Výsevem
Stará rostlina selských zahrádek byla dříve používána jako léčivá rostlina. Pochází původně z oblasti Středomoří a patří jako všechny bodláky do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Rostlina má dvouletý životní cyklus, může být však pěstována též jako jednoletá. Jako výhodný se ukázal podzimní výsev ostropestřce; jinak se seje od dubna na široko přímo na místo.
Rostliny však upoutají méně svými květy než svou výškou (až 1,5 m) a velkými leskle zelenými a bíle skvrnitými, záhybovitě laločnatými listy se žlutými ostny. Starší květenství se mají nechat stát jen tehdy, je-li žádoucí bohaté vysemenění. Vzhledem k silné vzrůstnosti a velikosti totiž mohou být ostatní rostliny snadno utiskovány.
Ostropestřec mariánský se pěstuje jako solitérní rostlina ve spojení s kameny a v trvalkových zahradách, ale i k ozelenění suchých, štěrkovitých, osluněných svahů. Je to prastará léčivá rostlina, příznivě ovlivňující činnost jater. Sbírají se semena.
Původním domovem hořčice bílé je pravděpodobně Středomoří a Přední Asie. Toto staré koření se uvádí již v Bibli a pěstovalo se dávno před naším letopočtem. Tak mohla rostlina z kultur vždy znovu zplanět a roste dnes v celé Evropě, Asii i Americe. Větší oblasti pěstování jsou v balkánských zemích, v České republice, v Holandsku a ve východním Frísku.