Oleandr (Nerium oleander)
Stálezelený bohatě kvetoucí keř s jednoduchými nebo plnými květy. Rostlina je jedovatá.
Stanoviště: Ve střední Evropě se pěstuje jako kbelíková přenosná rostlina na teplých, slunných místech.
Výška: 2–3 m
Doba kvetení: Červen – říjen
Množení: Většinou řízky
Druhy rodu Nerium se vyskytují od oblasti Středomoří až po Japonsko. Patří do čeledi toješťovitých (Apocynaceae). Je nutné zdůraznit, že oleandry jsou jedovaté rostliny. Ve všech částech obsahují glykosidy s účinkem podobným náprstníku.
Ze tří známých druhů se pěstuje ve Středomoří jako venkovní rostlina a u nás jako kbelíková rostlina pouze oleandr obecný (Nerium oleander), 2–3 m vysoký, stálezelený, vzpřímený trsnatý keř. Listy stojí v přeslenech po třech nebo vstřícně, jsou protáhle kopinaté, 10–15 cm dlouhé a kožovité. Květy se objevují v koncových vrcholících, jsou růžové nebo bílé a u plané formy asi 3 cm široké. U kulturních odrůd se vyskytují i větší a více či méně plnokvěté typy, jež nejsou jenom bílé či růžové, nýbrž i červené, oranžově červenavé nebo žluté. Květy mají nálevkovitou korunu s hluboce pětidílným okrajem, který je v poupěti stočený. Plod je podlouhlý chlupatý měchýřek.
Oleandr je rozšířen v celé oblasti Středomoří a Orientu. Doprovází, tak jako u nás vrby, vodní toky, které občas vysychají a tvoří rozsáhlé porosty tam, kde si půda udržuje určitou vlhkost i v obdobích sucha. Oleandr patří ke starým kulturním rostlinám lidstva. První zmínky nacházíme u římských autorů. Do střední Evropy se dostal patrně již začátkem 16. století, jak dokládají staré herbáře.
Oleandr se dá pěstovat poměrně snadno jako kbelíková rostlina. Od půli dubna až do října může stát venku na slunném, pokud možno teplém místě, jen tak uspokojivě kvete. Rostlina má vysokou potřebu živin, proto jsou nutné během vegetační doby pravidelné dávky tekutých hnojiv. Potřeba vody v teplých ročních dobách je tak vysoká, že je třeba denně zalévat. Při přesazování starších exemplářů je možné kořenový bal zmenšit tak, že se rostlina vejde opět do starého kbelíku. Přezimovací prostory by měly být pokud možno světlé, teploty by neměly přesáhnout 4–8 °C.
