Mateřídouška (Thymus): pěstování, druhy a kdy kvete
Aromatická půdopokryvná trvalka na slunce, do skalky i do květináče — druhy, odrůdy a péče přes rok
Plazivé nebo nízko rostoucí aromaticky vonící trvalky nebo polokeře, zároveň okrasa zahrady i koření.
- Stanoviště: slunné; v chladných polohách nutná zimní ochrana; propustná, písčitá chudá půda.
- Výška: 5–30 cm.
- Doba kvetení: květen–září.
- Množení: výsevem, dělením a řízky.
Mateřídouška – zejména druhy používané pod názvem tymián jako léčivá a vonná bylina i kuchyňské koření – byla patrně známa již v antice.
Víceleté, často i v zimě zelené trvalky z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) mají domov hlavně v teplých zemích okolo Středozemního moře. Jsou velmi náročné na teplo, na půdu však mají nepatrné nároky a rostou přednostně na suchých, kamenitých svazích na plném slunci. Jejich stonky, při zemi často dřevnatějící, jsou silně rozvětvené a nesou mnoho malých vstřícných listů. Růžové, lila nebo bílé květy stojí většinou přeslenitě v paždích listů. Rostliny voní velmi aromaticky a jsou dobrou pastvou pro včely.
Pěstování mateřídoušky: stanoviště, půda a zálivka
Mateřídouška patří k nejnenáročnějším trvalkám, jaké se dají na zahradu vysadit — jen chce, aby se s ní zacházelo jinak než s ostatními. Vyhovuje jí plné slunce a propustná, spíše chudá a písčitá půda; v těžké, vlhké a živinami nabité zemině hnije. Do záhonu se hodí přimíchat hrubý písek nebo drobný štěrk, ideální místo je vyvýšená skalka, koruna zídky nebo spára v dlažbě, kde má kořeny v suchu.
- Zálivka: střídmá. Zalévá se až po zaschnutí povrchu, spíš méně než víc — přemokření snáší mateřídouška hůř než sucho.
- Řez: po odkvětu se trsy přistřihnou asi o třetinu. Rostliny nezplihnou zespodu a nepřerostou své sousedy.
- Zima: v chladných polohách je nutná zimní ochrana — postačí přikrytí chvojím.
- Množení: výsevem, dělením trsu na jaře nebo řízky z nedřevnatých výhonů v létě.
- V květináči: nádoba s odtokovým otvorem, drenážní vrstva a substrát pro bylinky odlehčený pískem; přes zimu na chráněné místo.
Hnojení mateřídoušky je kapitola sama pro sebe: čím chudší půdu má, tím intenzivněji voní. Silné dávky dusíku ji ženou do měkkého růstu a aroma ubírají, takže se s výživou nikdy nepřehání. Na jaře před rašením stačí velmi mírná dávka organického hnojiva zapravená do okolí trsu — Hnojík uvolňuje živiny pozvolna, takže nezpůsobí prudký nárůst, na který jsou bylinky citlivé. Pro srovnání s náročnějšími sousedy: levandule, rozmarýn a saturejka snesou v podstatě stejný, střídmý režim, kdežto pažitka nebo meduňka chtějí výživy podstatně víc.
Mateřídouška citronová (Thymus x citriodorus)
je zakrslý keřík asi 25 cm vysoký s listy vonícími po citronu.
- Odrůda ‚Golden Dwarf‘ má listy žluté až zelené a květy bílé až lila.
- Odrůda ‚Silver King‘ má listy stříbřitě zelené.
Obě odrůdy jsou jen 15 cm vysoké a osídlují pomocí oddenků rychle celé plochy.
Mateřídouška Doerflerova (Thymus doerfleri): půdopokryvná do skalky
je domácí na Kavkaze. Svým plazivým růstem a mnoha šedozelenými hrubě chlupatými lístky je to hezká kompaktní půdopokryvná trvalka pro kamenité svahy. Od května jsou její polštáře překryty četnými růžovými květy. Nejznámější odrůdou je ‚Bressingham Seedling‘.
Na plochách, kde se nechce sekat, se dobře doplňuje s dalšími nízkými sukulentními trvalkami — s rozchodníky a netřesky.
Mateřídouška plstnatá (Thymus pseudolanuginosus)
má bělovlnatě chlupaté listy a tvoří hustý, jen několik cm vysoký koberec. Růžové květy se objevují od června. Rostliny mají snahu přerůst své sousedy, pak je třeba je omezit řezem.
Mateřídouška obecná, planý tymián
(Thymus serpyllum), mateřídouška úzkolistá
Tato naše planá rostlina je asi 30 cm vysoký polokeř. Vyskytuje se téměř v celé Evropě na slunných a suchých místech až do nadmořských výšek 3000 m. Mateřídouška může mít podle stanoviště kulaté nebo čtyřhranné, chlupaté nebo lysé stonky; listy mohou být vejčité nebo kopinaté, květy růžové nebo lila. V každém případě jsou květenství vejčitá až kulovitá a listy jsou žláznatě tečkované. Celá rostlina aromaticky voní a obsahuje tříslovinu, pryskyřici a éterický olej. Její účinek je srovnatelný s pravým tymiánem, ale poněkud slabší.
Z odrůd se prodávají bíle kvetoucí ‚Albus‘ a ‚Coccineus‘ s květy karmínově červenými.
V botanickém názvosloví se pro Thymus serpyllum používá české jméno mateřídouška úzkolistá; pod označením mateřídouška obecná se prodává i v zahradnictvích.
Tymián obecný/zahradní (Thymus vulgaris)
zahradní neboli pravý tymián, tymián obecný, pochází ze Středomoří, kde roste na teplých a slunných stráních. V Itálii a Francii se často pěstuje na poli a vysazuje se v zahrádkách jako kuchyňské koření. V 11. století přišel s benediktinskými mnichy do střední Evropy.
Silně rozvětvená trvalka dřevnatí jak v mohutném kůlovém kořeni, tak ve spodní části stonku. Má množství malých kopinatých listů, jež jsou na spodní straně bíle plstnaté a na okraji lehce zavinuté. Růžové nebo bílé květy v lichopřeslenech se objevují přes celé léto. Rostlina kořenně voní a ani usušené větvičky neztrácejí téměř nic ze své vůně. Obsahové látky jsou podobné jako u T. serpyllum, avšak ještě koncentrovanější. Je třeba vyzdvihnout vysoký obsah thymolu, který působí mj. dezinfekčně a vyhání červy. Čaj z tymiánu pomáhá při odhlenění a proti křečím.
Normálně má tato rostlina, zvyklá na slunce, u nás trochu potíže v zimě. Dnes však již existuje jedna varieta, tzv. zimní tymián, který se méně hodí pro slunečné a teplé klima a je zimovzdorný. Odrůda ‚Compactus‘ pro skalky s hustým šedo-zeleným listem a něžnými lila květy je jen asi 20 cm vysoká.
Pravý tymián potřebuje v zahradě vždy slunné místo, nejlépe ve spojení s kameny, v nichž se střádá teplo, a propustnou, chudou půdu, jinak je velmi soběstačný.
Časté dotazy
Kdy kvete mateřídouška?
Od května do září, podle druhu. Mateřídouška Doerflerova rozkvétá už v květnu, mateřídouška plstnatá od června a tymián obecný kvete průběžně celé léto.
Jak pěstovat mateřídoušku?
Na plném slunci, v propustné, písčité a spíše chudé půdě. Zalévá se střídmě, hnojí velmi mírně a v chladných polohách se na zimu přikryje. V úrodné a vlhké zemi trpí a ztrácí vůni.
Která mateřídouška je půdopokryvná?
Nejlépe pokrývá půdu mateřídouška Doerflerova (Thymus doerfleri) — plazivá, kompaktní, vhodná na kamenité svahy. Ještě nižší koberec, vysoký jen několik centimetrů, tvoří mateřídouška plstnatá (Thymus pseudolanuginosus). Rychle se rozrůstají i patnácticentimetrové odrůdy mateřídoušky citronové ‚Golden Dwarf‘ a ‚Silver King‘, které osídlují plochy pomocí oddenků.
Jak mateřídoušku množit?
Výsevem, dělením trsu nebo řízky. Dělení i výsev se dělají na jaře, řízky se odebírají z nedřevnatých výhonů v létě.
Jak pěstovat mateřídoušku v květináči?
V nádobě s odtokovým otvorem, drenážní vrstvou na dně a v substrátu pro bylinky odlehčeném pískem. Květináč patří na plné slunce a zalévá se až po zaschnutí povrchu — v trvale vlhkém substrátu kořeny hnijí. Hnojí se velmi mírně, jinak rostlina ztrácí vůni. Na zimu se nádoba přesune na chráněné místo.
Dá se mateřídouška sekat nebo stříhat?
Sekačkou ne, ale řez jí prospívá. Trsy se přistřihnou po odkvětu — u mateřídoušky plstnaté, která má snahu přerůst své sousedy, je řez přímo nutný, aby se udržela ve svém prostoru.
Jaký je rozdíl mezi mateřídouškou a tymiánem?
Jde o rostliny téhož rodu Thymus. Jako tymián se v kuchyni používá hlavně tymián obecný (Thymus vulgaris), zatímco naše planá mateřídouška obecná (Thymus serpyllum) se označuje i jako planý tymián. Účinné látky mají podobné, u planého tymiánu jsou méně koncentrované.
Další vonné bylinky na slunné stanoviště najdete v článcích Levandule, Rozmarýn, Saturejka, Šalvěj, Dobromysl a Majoránka. Souhrn pěstování shrnuje článek Bylinky, o výživě je Hnojení bylinek a samotnému tymiánu se věnuje Pěstování tymiánu.
