Lotos (Nelumbo)

Vytrvalé vodní a bažinné rostliny pro vytápěné venkovní nádrže nebo do kbelíků; nejsou otužilé vůči zimě.

  • Stanoviště: slunné, teplé a chráněné
  • Výška: až 2 m
  • Doba kvetení: červenec–srpen
  • Množení: semeny nebo oddělením hojných rhizomů
 
Rostlina z čeledi leknínovitých (Nymphaeaceae) se vyskytuje pouze ve dvou druzích:

Lotos žlutý (Nelumbo lutea)

rozšířený v Severní Americe až po Kolumbii v Jižní Americe.

Lotos žlutý (Nelumbo lutea)​

Lotos ořechodárný (Nelumbo nucifera)

rozšířený v Indii, Japonsku a Austrálii.

Lotos ořechodárný (Nelumbo nucifera)​

Lotos ořechodárný má 30–60 cm široké listy deštníkovitého tvaru na 1–2 m dlouhých řapících. Rovněž na dlouhých stvolech vykvétají až 35 cm široké květy, které přecházejí od žlutého základu do růžově červené, mohou však být i čistě bílé. Existuje řada odrůd, které však u nás nebývají k dostání.

Lotos žlutý je ve všech částech menší, má červeně tečkovanou spodní stranu listů a vonné, až 35 cm široké světle sírově žluté květy.

Pěstování

Protože v domácích zahradách jsou málokdy k dispozici vytápěné bazény, doporučuje se pěstovat rostliny v kbelíku a v něm je nechat přezimovat v místnosti, kde nemrzne.

  • Nádoba: měla by mít průměr a výšku nejméně 60 cm.
  • Substrát: vhodná je jílovitá zemina s příměsí rohových a kostních hoblin.
  • Výsadba: rhizomy se zasadí šikmo asi 10 cm hluboko a zakryjí pískem. Pak se naplní tolik vody, aby sahala asi 10 cm nad úroveň substrátu.
 

Nejlepší doba výsadby je v dubnu. První květy můžeme očekávat v srpnu příštího roku, ale zpravidla musíme čekat ještě další rok. Abychom vývin urychlili, měli bychom již od vyrašení prvních listů hnojit jedenkrát týdně plným hnojivem.

Po zežloutnutí listů na podzim začíná období klidu na bezmrazém místě, kde by teplota neměla přesáhnout 6 °C. Voda se předtím vylije, půda by se měla přes zimu udržovat vlhká, ale ne mokrá. Od května pak přijde kbelík opět na slunné místo v zahradě, doplní se vodou a po objevení prvních listů začneme znovu týdně hnojit.

Odborníci doporučují každé tři roky úplně vyměnit zeminu a zasadit rhizomy do čerstvého substrátu. Možný je též výsev semen, která sami sklidíme, pokud jsme provedli umělé opylení; tento poněkud náročný způsob se však laikům nedoporučuje, pokud je k dispozici dostatek kousků rhizomů pro vegetativní množení.