Bohatě kvetoucí vodní rostlina, náchylná k bujení.
Dříve byl leknín u nás v přírodě hojný v mělkých i hlubokých, slunných a klidných vodách. Porosty leknínů však ustoupily vlivem pokračujícího znečištění životního prostředí a úbytkem vlhkých biotopů. Jako mnohé jiné plané rostliny je přísně chráněn.
Leknínovité (Nymphaeaceae) se vyskytují asi ve 40 druzích ve všech mírných, subtropických i tropických pásmech zeměkoule. U mnohých z nich, rovněž u leknínu bílého (Nymphaea alba), existuje již mnoho hybridů, které se liší hlavně barvou květů od výchozího druhu. Pokusy s křížením jsou známy již z 19. století; z nich pak vzešly později také mnohé zakrslé formy, které jsou dnes žádány pro minirybníčky nebo vodní koryta.
Leknín bílý kvete čistě bílými vonnými květy, velkými 12 cm. U starších rostlin vznikají z rozvětveného žlutavého oddenku, silného jako paže, nové rostliny, takže při odpovídajících podmínkách stanoviště musíme počítat se značným rozšířením a pěstitel musí občas porost redukovat.
Pro tento účel se uchopí část kožovitého, při rašení červeného listu co nejhlouběji pod vodou a škubnutím se utrhne. Pokud je rybník dostatečně hluboký a nemůže promrznout až na dno, nepoškodí rhizomy odpočívající v bahně ani nejkrutější mráz.a
Sleva úspěšně uplatněna!
Vaše sleva byla přidána do košíku.
