Ladoňka
Obsah
Ladoňka - Scilla
Většinou modře kvetoucí cibulnaté rostliny s hvězdičkovitými nebo zvonkovitými květy.
Stanoviště: slunné až polostinné; normální zahradní půda.
Výška: 8–30 cm.
Doba kvetení: březen–květen/červen.
Množení: samovýsevem nebo dceřinými cibulemi (brut).
Ladonky z čeledi liliovitých (Liliaceae) patří k nejoblíbenějším jarním květinám. Je známo kolem 90 druhů. Rostou v Evropě, v mírných zónách Asie a v zemích Blízkého východu. Podle druhu a odrůdy kvetou většinou modře, vzácněji bíle nebo růžově mezi březnem a květnem. Hvězdovité nebo zvonkovité jednotlivé květy rostou po několika na dlouhých stvolech. Ladonky mají přízemní, čárkovité, více i méně úzké listy.
Cibule se sázejí koncem září a v říjnu, nejlépe na polostinné stanoviště; rostliny však snášejí i slunce. V přírodě rostou v lehkém stínu křovin nebo stromů. Nadzemní část již odumírá, než jsou stromy plně olistěné. Cibule s obvodem 7–9 cm přijdou 10 cm hluboko do země. Malé květiny působí zvlášť dobře v masách.
Půdní nároky jsou normální, půda by neměla být příliš suchá. Většina druhů tvoří bohaté dceřiné cibule (tzv. brut) a vyvíjejí se během roku ve velké trsy. V pozdním létě se mohou dělit. Mnoho druhů se vysévá samo, třeba Scilla hispanica, S. non-scripta a S. siberica, vadnoucí květy proto neodstřiháváme.
Choroby a škůdci se vyskytují zřídka. Cibule bývají někdy napadány stonkovými háďátky. Napadené rostliny je třeba zničit.

Druhy Ladoňky
Ze známých druhů jsou jen některé v kultuře a k dostání pro zahrádkáře. Doporučují se tyto zimovzdorné druhy:
Scilla bifolia
Scilla bifolia – ladoňka dvoulistá, kvete v březnu a v dubnu blankytně modrými hvězdičkami v řídkém hroznu, je 15 cm vysoká a sama se vysévá. Existuje též odrůda ‚Rosea‘ s růžovými květy.

Scilla hispanica
Scilla hispanica (syn. S. campanulata, Hyacinthoides hispanica) kvete v květnu až červnu, má světle modré, zvonkovité, pyramidálně uspořádané květy a světle zelené listy; tvoří mnoho dceřiných cibulek, jež se vyvíjejí ve statné trsy. Nyní se užívá pro tento druh často také označení Hyacinthoides hispanica. Od tohoto druhu existují krásné odrůdy jako ‚White Triumphator‘ (s bílými květy), ‚Rosabella‘ (s růžovými květy), ‚Myosotis‘ (s čistě modrými květy), ‚Skyblue‘ (s tmavomodrými květy), ‚Excelsior‘ (s květy levandulově modrými), ‚La Gardesse‘ (s bílými květy), ‚Queen of the Pinks‘ (s tmavě růžovými květy).

Scilla mischtschenkoana
Scilla mischtschenkoana (syn. S. tubergeniana) kvete v březnu až dubnu. Půvabné květy jsou světle modré s tmavšími proužky. Rostlina je jen 15 cm vysoká a snáší také slunné stanoviště.

Scilla non-scripta
Scilla non-scripta (syn. S. nutans), označovaná také názvem Hyacinthoides non-scripta, lidově „zaječí zvonky“. Blankytně modré zvonkovité květy se objevují v dubnu až květnu, sedí asi na 20 cm dlouhých stvolech a tvoří převislé hrozny. Druh rád zplaňuje.

Scilla pratensis
Scilla pratensis kvete od dubna až do června a má vonné tmavomodré květy, které sedí v hustých hroznech na stvolech dlouhých až 30 cm.

Scilla siberica
Scilla siberica je plně modrá hvězdička, jež dala v němčině celému rodu jméno Blausternchen. Zářivě modré květy patří k prvním jarním květinám v březnu. Rostliny jsou 10–20 cm vysoké a daří se jim dobře na slunci i v polostínu, dokonce vydrží i na stinném stanovišti. V obchodech jsou i odrůdy ‚Alba‘ (s bílými květy), ‚Spring Beauty‘ (s intenzivně modrými květy) a ‚Rosea‘ (s bíle růžovými květy).

Scilla peruviana
Scilla peruviana není zcela zimovzdorná. Potřebuje vlhčí půdu. Má modré hvězdičkovité květy, které tvoří na 25 cm vysokých stvolech široké hrozny o průměru až 15 cm. Kvete v květnu až červnu. Cibule potřebují nejteplejší místo v zahradě a v zimě silnou pokrývku z listí.
