Dub (Quercus)
- Stanoviště: v parcích a velkých zahradách na hlubokých, výživných, pokud možno málo vápnitých půdách
- Výška: 10–30 m
- Doba kvetení: nevýznamná, nemá okrasnou hodnotu
- Množení: výsevem, odrůdy roubováním
Dub bílý (Quercus alba)
Až 30 m vysoký strom, u nás většinou mnohem nižší, koruna široká a okrouhlá, borka nápadně světle šedá, odlupující se v deskách. Listy 12–23 cm dlouhé, opakvejčité, na každé straně se 3–4 laloky, na bázi klínovitě zúžené, navrchu sytě zelené, naspodu modravé až modrozelené, na podzim se barví oranžově až vínově červeně nebo také fialově červeně. Domácí na východě Severní Ameriky, často na lehkých písčitých půdách. Pro své podzimní zbarvení patří k nejzajímavějším dubům. V kultuře je citlivý na vápno. U nás se často pěstuje odrůda ‚Elongata‘: listy má užší, listové laloky více méně lžičkovitě prohnuté, na podzim purpurově fialové.
Dub kaštanolistý (Quercus castaneifolia)
Strom s velkou korunou, až 25 m vysoký. Listy úzce oválné až opakvejčité, 8–18 cm dlouhé, hrubě zubaté, 4–14 párů nervů končí v krátkých chrupavčitých zubech; svrchu jsou leskle tmavozelené, naspodu více méně hvězdovitě chlupaté. Žaludy 2–3 cm dlouhé, vejčitého tvaru, do jedné třetiny až poloviny obklopené číš- kou s nazpět ohnutými šupinami. Domovem na Kavkazu a v Íránu. Druh zajímavý pro duby neobvyklou řezbou listů.
Dub cer (Quercus cerris)
Až 35 m vysoký strom se široce kuželovitou korunou a tmavou, silně boulovatou kůrou rozpukávající na malá políčka. Pupeny obklopené vytrvávajícími nitkovitými palisty. Listy podlouhle oválné, nepravidelně hluboce laločnaté, na každé straně se 4–9 laloky, svrchu tmavozelené, naspodu matně zelené a chlupaté. Žaludy 3 cm dlouhé, asi do poloviny obklopené číškou s šídlovitými, nazpět ohnutými šupinami. Quercus cerris je otužilý a robustní strom, jemuž se daří na suchých, vápnitých stanovištích. Listy se na podzim zbarvují nádherně žlutohnědě. Domácí v jižní Evropě a Malé Asii.
Dub šarlatový (Quercus coccinea)
Až 20 m vysoký strom, koruna okrouhlá a rozvolněná. Listy opakvejčité až eliptičné, 8–15 cm dlouhé, na každé straně se 3–4 odstávajícími laloky, svrchu tmavozelené, naspodu s hnědými úžlabními vousky, na podzim zářivě šarlatově červené. Plody většinou jednotlivě, až 2,5 cm dlouhé, obklopené do třetiny až poloviny číškou. Pochází z východu Severní Ameriky. Zvlášť intenzivním zbarvením listů patří mezi nejkrásnější severoamerické duby. Potřebuje kyselou půdu.
Dub zubatý, japonský císařský (Quercus dentata)
Až 30 m vysoký strom s okrouhlou korunou, borka tlustá a hluboce rýhovaná. Listy veliké, 10–30 cm dlouhé, na každé straně s 5–9 zaoblenými laloky nebo jen se zvlněnými záhyby, svrchu tmavozelené, naspodu žlutozelené. Větvičky nápadně silné a šedě plstnaté, přisedlé žaludy většinou ve svazečcích, 2 cm dlouhé, obklopené číškou do poloviny. Číška má na horním okraji dlouhé, třásnité, odstávající šupiny. Domovem v Japonsku. U nás zůstává značně menší, nachází proto místo i v menších zahradách; je nápadný hlavně na podzim krásným zářivě červenohnědým zbarvením.
Dub uherský (Quercus frainetto)
Až 30 m vysoký strom, koruna zprvu vejčitá, později okrouhlá až široce rozkladitá. Listy opakvejčité, 8–20 cm dlouhé, pravidelně a hluboce laločnaté, na každé straně se 6–10 protáhlými laloky, svrchu tmavozelené, naspodu šedozelené a s hvězdovitými chlupy. Vejčité, téměř přisedlé plody–žaludy po 2–4, až do poloviny obklopené číškou. Doma je na Balkáně, v jižní Itálii a v Turecku. Quercus frainetto je velice zdravý, rychle rostoucí strom, dekorativní zejména pravidelně řezanými listy.
Dub cesmínovitý (Quercus ilex)
Stálezelený, až 20 m vysoký strom. Koruna hustá a široce okrouhlá, borka teprve ve stáří šupinatá. Listy velmi proměnlivé, většinou eliptičné až úzce vejčité, 3–7 cm dlouhé, celokrajné nebo více či méně oddáleně zubaté, v mládí řídce bělavě plstnaté, později svrchu tmavozelené a lesklé, naspodu šedoplstnaté kožovité. Žaludy po 1–3, 2–3 cm dlouhé, do poloviny obklopené číškou. Pochází ze Středomoří. Na klimaticky příznivých místech je i ve střední Evropě dostatečně otužilý; velmi často je pěstován v anglických zahradách.
Dub celokrajný (Quercus imbricaria)
Asi 20 m vysoký strom, koruna v mládí kuželovitá, ve stáří okrouhlá. Listy úzce oválné až protáhle vejčité, 10–18 cm dlouhé, celokrajné, svrchu leskle tmavozelené, naspodu bledě zelené a trochu chlupaté. Žaludy jednotlivé, krátce stopkaté, asi 1 cm dlouhé, skoro do poloviny obklopené číškou. Domácí na východě Severní Ameriky. Mezi ostatními duby vyniká především nelaločnatými listy, na podzim zbarvenými tmavě až hnědavě žlutě.
Dub libanonský (Quercus libani)
Nejvýše 10 m vysoký strom s jemně rozvětvenou, hustou korunou. Listy protáhle kopinaté, 5–10 cm dlouhé, na každé straně s 8–9 souběžně probíhajícími postranními nervy, které končí v zubech listu krátkou osinou; listy svrchu tmavozelené, naspodu světlejší a více méně chlupaté. Plody po 1–2, krátce stopkaté, až 2,5 cm tlusté, do dvou třetin obklopené hustě šupinatou číškou. Pochází ze Sýrie a Malé Asie. Ozdobnými listy zvlášť hezký malý strom.
Dub velkokvětý (Quercus macranthera)
Až 20 m vysoký strom, výhony nápadně silné a velmi silně šedě plstnaté, kmen často nápadně světlý. Listy opakvejčité, 6–15 cm široké, na každé straně se 7–11 zaoblenými laloky, svrchu tmavozelené, naspodu šedě plstnaté. Plody po 1–4, přisedlé, 2 cm dlouhé, obklopené číškou do poloviny. Roste na Kavkaze.
Dub velkoplodý (Quercus macrocarpa)
Mohutný, až 30 m vysoký strom; koruna široce rozkladitá, borka hluboce rýhovaná a šupinatá. Listy opakvejčité, nepravidelně peřenoklané, 10–30 cm dlouhé, na každé straně s 5–7 laloky; horní laloky jsou mnohem větší než spodní; svrchu tmavozelené, naspodu šedozelené až bělavé. Žaludy téměř přisedlé, 3 cm dlouhé, obklopené do poloviny číškou, pokrytou zvnějšku kadeřavými třásnitými šupinami. Původní rozšíření v atlantické Kanadě a Severní Americe. Parkový strom s velikou korunou, ceněný ve své domovině také pro odolnost vůči zakouření.
Dub čárkolistý (vrbovitý) (Quercus phellos)
Až 30 m vysoký strom. Listy úzce kopinaté, 5–12 cm dlouhé, celokrajné, na špičce i na bázi téměř stejně zašpičatělé, svrchu leskle zelené, naspodu světlejší. Domovem na jihovýchodě Severní Ameriky. Strom má nápadný zjev s vrbovitě úzkými listy, jež se na podzim zbarvují žlutě.
Dub arménský (Quercus pontica)
U nás roste většinou keřovitě a přesahuje sotva výšku 6 m. Větvičky jsou poněkud hranaté, s velkým koncovým pupenem. Listy kožovité, široce oválné až opakvejčité, 10–16 cm dlouhé, po obou stranách se 16–17 souběžně probíhajícími postranními nervy, na okraji ostře zubaté, svrchu živě zelené a lesklé, naspodu světle šedozelené, na podzim krásně sytě kožovitě hnědé. Žaludy 2 cm dlouhé, do poloviny obklopené číškou. Domácí na Kavkaze a v Arménii. Pomalu rostoucí, malý dub, jehož listy upomínají na jedlý kaštan.
Dub korkový (Quercus suber)
Stálezelený, 10–20 m vysoký strom. Koruna často nepravidelná, borka velmi tlustá a korkovitá, listy vejčité až vejčitě protáhlé, 3–7 cm dlouhé, na každé straně se 4–5 krátkými zuby, svrchu leskle tmavozelené, naspodu bílošedě plstnaté. Žaludy 1,5–3 cm dlouhé, číška nahoře s prodlouženými, vzpřímenými nebo odstávajícími šupinami. Domácí v jižní Evropě a severní Africe. Tam se pěstuje již po staletí pro získávání korku. Stromy se v odstupech 6–7 let odkorní, po odebrání kůry se kmen zbarvuje zpočátku nápadně krvavě červeně.
Dub Turnerův (Quercus × turneri 'Pseudoturneri')
Až 15 m vysoký, i v zimě stálezelený strom, koruna okrouhlá až široce kuželovitá, hustá. Listy opakvejčité až eliptičné, 7–10 cm dlouhé, s 5–6 zuby oddáleně vykrajovaně zubaté, svrchu tmavozelené a lysé, naspodu na listových žilkách chlupaté. Plody stopkaté, asi 2 cm dlouhé, do poloviny obklopené plstnatou číškou. Pochází patrně z křížení mezi Quercus ilex a Quercus robur; ve střední Evropě je téměř všude dostatečně otužilý a podržuje si listy přes zimu.
Dub sametový (Quercus velutina)
Dorůstá v 20–30 m vysoký strom. Vnitřní kůra je žlutá; listy podlouhle vejčité až opakvejčité, hluboce a špičatě laločnaté, 12–25 cm dlouhé, na každé straně se 3–4 tupými až zašpičatělými laloky, svrchu leskle tmavozelené, naspodu hlavně v paždích chlupaté. Na podzim se zbarvují kožovitě tuhé listy červenohnědě a oranžově. Žaludy po 1–2, krátce stopkaté, 2 cm dlouhé, většinou až do poloviny obklopené číškou. Domácí na východě Severní Ameriky. Vzhledem k tuhým listům se nazývá také „plechový dub“.
Zahradní odrůdy dubu letního
- ‚Concordia‘ – malý strom, listy zlatožluté, přes léto drží barvu
- ‚Fastigiata‘ – úzce kuželovitý růst, větve a větvičky vzpřímeně postavené, listy jako u plané formy
- ‚Fastigiata Purpurea‘ – sloupovitý, listy tmavě purpurově červené, pomalu zelenající
- ‚Pendula‘ – převislý tvar, často pěstován jako loubí; koruna široká, větvičky silně převislé
