Druhy zeleniny

Zelenina je obecný název pro pěstované plodiny, které se konzumují syrové nebo vařené, mohou se konzumovat jak plody, tak listy, hlízy nebo kořeny apod., podle toho mají také jednotlivé druhy zeleniny svůj název.

Pro člověka je zelenina důležitým zdrojem vitamínů a stopových látek (minerálních prvků), k nimž patří zejména vitamíny A, C a skupiny B a stopové prvky jako železo, draslík, hořčík, zinek aj. 

Ačkoliv název zelenina nejspíše vznikl od pojmenování zelené barvy, zelenina má dnes opravdu různorodé barevné složení – viz následující druhy zeleniny: červená rajčata, červené, žluté a zelené papriky, oranžová mrkev nebo dýně, bílá kořenová petržel či pastinák… 

Se zeleninou se setkáváme v historii lidstva od pravěku. Zelené výhonky rostlin konzumovali již první lidé, kteří je ještě sbírali. Postupně však začali rostliny pěstovat. Od středověku máme i písemné doklady o pěstování zeleniny – v českých zemích se například nejvíce pěstovala mrkev, hrách a zelí. Jasnou příčinu to má v domácím původu těchto potravin, ale také v tom, že se dobře skladují přes zimu a poskytují svým pěstitelům vitamíny i v tomto ročním období (stejně jako z ovocných druhů jablka nebo hrušky). 

Další zelenina k nám byla přivezena během kolonizačních výprav (brambory a rajčata z Ameriky). Zajímavý je i proces změny zeleniny ze zeleniny králů na zeleninu obyčejných lidí a obráceně. Brambory byly například v Evropě nejprve na talířích francouzských králů, než se dostaly mezi obyčejný lid. Chřest byl naopak v Řecku pěstován pro léčebné účely a měli k němu přístup všichni bez rozdílu, poté se v Evropě konzumoval hlavně na královských a císařských dvorech.

Zelenina obsahuje mnoho různých druhů, které se vyplatí znát, ať jste pouhými konzumenty, nebo se dokonce snažíte o vlastní pěstování. Každý druh potřebuje totiž něco jiného (půdu, zálivku, hnojení). Základní dělení do druhů vychází z toho, která část rostliny se konzumuje. Zeleninu tedy dělíme do následujících skupin:

– plodová: okurky, rajčata, melouny, lilek,

– kořenová: mrkev, kořenová petržel, pastinák, řepa, celer, tuřín, ředkvička, křen,

– listová: salát, špenát,

– lusková: hrách, fazole, čočka, sója,

– cibulová: cibule, česnek, pórek,

– košťálová: zelí, kapusta, květák, brokolice.

Následující seznam shrnuje všechny druhy zeleniny, ke kterým na Hnojíku najdete samostatný článek s návodem na pěstování, výsev, zálivku i hnojení. Kliknutím se dostanete rovnou k dané plodině.

• Ačokča
• Artyčok
• Baklažán
• Bob obecný
• Brambor
• Brokolice
• Celer
• Cibule kuchyňská
• Cizrna
• Cuketa
• Čekanka obecná
• Černý kořen
• Česnek kuchyňský
• Chřest
• Čočka
• Dýně
• Fazole
• Fenykl
• Hlávkový salát
• Hrách
• Hrášek
• Jarní cibulka
• Kapusta
• Kedluben
• Křen
• Květák
• Lilek
• Meloun cukrový
• Meloun vodní
• Mrkev
• Okurka
• Paprika
• Pastinák
• Patizon
• Petržel
• Rajče
• Rebarbora
• Ředkev
• Řepa
• Řeřicha
• Sója
• Špenát
• Topinambur
• Tuřín
• Tykev
• Zelí

Zelená zelenina je na zahrádce nejpočetnější skupina: špenát, hlávkový salát, brokolice, hrášek, cuketa, kedluben, okurka, chřest a kapusta.

Bílá zelenina zahrnuje květák, kořenovou petržel, pastinák, celer, křen a česnek. Oranžová a červená patří mrkvi, dýni, řepě a rajčatům, fialová lilku a ředkvi.

Plodová zelenina je pěstiteli i konzumenty asi nejoblíbenější. Vyrůstá v různých barevných kombinacích (zejména papriky) a je radost sledovat její dozrávání. Aby se plodové zelenině na vaší zahradě opravdu dařilo, dopřejte jí hodně slunce a tepla, dostatečnou zálivku (nikoliv ale přemokřenou půdu) a pravidelné hnojení, ať je úroda co nejvyšší. Určitě se můžete spolehnout na hnojivo Hnojík, které – pokud jej budete aplikovat pravidelně a od začátku růstu – dodá vašim rostlinám živiny postupně během sezony. Plodovou zeleninu můžete pěstovat, nebo alespoň předpěstovat ve sklenících, kde budete mít úrodu ještě o něco vyšší. Musíte však dávat pozor na plísně, které se v tomto prostředí mohou vyskytnout, a skleník pravidelně větrat!

Mezi druhy plodové zeleniny patří rajčata, která dělíme na tyčková a keřová; dále pak okurky, mezi které patří nakládačky a salátovky (salátovky pěstujte výhradně ve skleníku); papriky, melouny (vodní, žluté), které se vyplatí pěstovat jen v teplejších oblastech (Polabí, jižní Morava) a lilek.

Kořenová zelenina je jednoduchá na pěstování – za předpokladu, že o ní něco víte. Potřebuje kyprou, hlubokou půdu, ve které může kořen dobře růst. Na živiny je spíš skromná, stačí jí zralý kompost. Čerstvý hnůj jí nesvědčí, mrkev a petržel se po něm často větví. Nepotřebuje ani tak slunce a teplo, jako spíše občasnou zálivku, zejména v horkých dnech. Ovšem – nesmí být v přemokřené půdě, jinak je náchylná na plísně a hnilobu. Kořenovou zeleninu vyséváme přímo do půdy do připravených řádků, a po vzejití ji musíme vyjednotit – aby měla jedna rostlinka dost místa sama pro sebe. Je to piplavá práce, ale vyplatí se – ve skutečnosti je to jediná práce, kterou za celou dobu pěstování budete kolem kořenové zeleniny mít. POZN.: Celer se nevysévá v řádcích, ale předpěstované sazeničky se vysazují například do záhonku s okurkami.

Nejčastěji pěstované druhy kořenové zeleniny na našich zahrádkách jsou mrkev, petržel, celer a ředkvička.

Listová zelenina není tak rozšířená, jak by si zasloužila. Je velmi jednoduchá na pěstování, protože roste rychle, potřebuje ale půdu dobře zásobenou živinami a stálou vláhu. Je většinou zelená (i když existují saláty s různými barvami – do fialova, do červena). Saláty a špenáty rychle rostou, a tak je můžete vysít a sklidit i 2x do roka, při postupném výsevu i vícekrát. A přitom jsou saláty i špenát široce upotřebitelné v kuchyni, do salátů, na ozdobu jídel, i jako tepelně zpracované. Všechna listová zelenina obsahuje kyselinu listovou, kterou potřebují maminky v těhotenství. A navíc je tato zelenina opravdu nízkokalorická, takže se hodí i pro redukční dietu.

Kromě salátů a špenátů patří mezi druhy listové zeleniny i chřest, mangold, kozlíček polníček a čekanka salátová.

Mezi luskovou zeleninu počítáme všechny luštěniny: hrách, čočku, fazole a sóju. Teoreticky si všechno můžete vypěstovat na své zahradě, ale doporučujeme se zaměřit jen na 1 až 2 luštěniny, které budete mít jako hlavní. Velkou výhodou luštěnin je to, že samy poskytují hnojivo pro další generace rostlin, stačí jejich zbytky po sklizni zarýt nebo zaorat.

Hrách můžete vysévat jako jednu z prvních zelenin: společně s ředkvičkami a špenátem. Naopak fazole potřebují teplo a nesnesou mráz – vysévejte až po zmrzlých (po 15. květnu). Tyčkové fazole potřebují k růstu oporu, aby mohly volně šplhat nahoru. Lusky tak i lépe dozrávají.

Zatímco hrášek můžete jíst syrový, fazole a čočku je zapotřebí uvařit.

TIP: Čerstvé mladé lusky fazolí se dají konzumovat zelené (místo fazolek), i když nejsou tolik chutné jako pravé zelené fazolky.

Cibulová zelenina je taková zelenina, z níž konzumujeme podzemní část zvanou cibule. Cibule a česnek jsou na živiny spíše skromné (náročnější je pórek) a stačí jim příležitostné přihnojení, například organickým hnojivem Hnojík. Chtějí suché a světlé místo na slunci, pravidelnou zálivku, ale nesmí dojít k přemokření půdy – cibuloviny by byly náchylné k plísním a hnilobě – některé druhy nemocí se projeví až při skladování a vy jste pak nemile překvapeni, že se vám celá úroda zkazila. Proto zálivky je lepší méně než více.

Cibuli i česnek po sklizni vážeme do kytic a necháme dokonale uschnout venku na vzduchu. Poté skladujeme v bedýnkách na suchém a větraném místě.

Mezi druhy cibulové zeleniny patří: cibule, česnek a pórek.

Zelenina podle čeledí: proč na tom záleží při střídání

Kromě dělení podle jedlé části se zelenina třídí i podle botanických čeledí. Pro zahrádkáře je toto dělení užitečnější, než se zdá. Rostliny jedné čeledi mají podobné nároky na živiny a napadají je stejné choroby a škůdci. Když je pěstujete rok co rok na stejném místě, půda se jednostranně vyčerpá a choroby se v ní hromadí. Platí proto pravidlo: stejnou čeleď nesázejte po sobě na stejný záhon.

Jak z toho sestavit střídání

Nejjednodušší je rozdělit zeleninovou zahradu na tři záhony a plodiny každý rok posunout o záhon dál. Na první záhon, pohnojený kompostem, přijdou náročné plodiny: košťáloviny, rajčata, okurky, dýně, celer, pór, salát nebo špenát. Na druhý luskoviny, které půdu obohatí o dusík. Na třetí nenáročná zelenina: mrkev, petržel, pastinák, červená řepa, ředkvička a cibule. Podrobný postup najdete v článku osevní postup.

Víceleté rostliny do střídání nepatří. Chřest, rebarboru a křen, stejně jako vytrvalé bylinky z čeledi hluchavkovitých (máta, šalvěj, tymián, meduňka), dejte na okrajový záhon, kde mohou zůstat řadu let. Z hluchavkovitých se jako zelenina pěstuje jen čistec hlíznatý.

Pozor na jedovaté příbuzné. Do čeledi miříkovitých patří i bolehlav plamatý a tetlucha kozí pysk. Na zahradě rostou jako plevel a mladé rostliny se dají splést s petrželí nebo kerblíkem. Obě rostliny jsou prudce jedovaté. Když si nejste jistí, co na záhoně vzešlo, nejezte to. Jak bolehlav poznat, popisujeme v samostatném článku.

Ať už pěstujete plodovou, kořenovou, nebo listovou zeleninu, potřebují všechny druhy zeleniny výživnou půdu. Hnojík je univerzální organické hnojivo, které dodá živiny postupně a hodí se na celý záhon.

Hnojík do e-shopu Dávkování a použití

Podrobněji k jednotlivým skupinám: Plodová zelenina, Kořenová zelenina, Listová zelenina, Lusková zelenina, Cibulová zelenina. Praktický návod na celý záhon najdete v článku Pěstování zeleniny na zahradě.

www.wikipedia.org

www.obi.cz

www.receptyprimanapadu.cz

Většině druhů zeleniny se daří ve vyvýšeném záhonu: půda je kypřejší, dřív se prohřeje a sklizeň nebolí záda.