Douglaska tisolistá je jehlicnan preferující specifické podmínky svého ekosystému, které souvisí s požadavky a vzdušnou vlhkostí, stejně jako s jejím růstem a vývojem.

Půdní nároky a vzdušná vlhkost

Douglaska tisolistá prosperuje na různých typech půd, od svěžích až po středně bohaté, a adaptuje se na rozličné podmínky, od kyselých půd v oblastech Polské a severoněmecké nížiny až po živinami bohaté půdy . Zvláštní pěstování douglasky prokázalo, že dokáže zlepšit půdní kvalitu prostřednictvím melioračních funkcí, především v porovnání s jehličnany jako je smrk ( Výzkum VÚLHM ). Co se týče vzdušné vlhkosti, „zelená“ forma douglasky je najdeme v oblastech s vlhčím klimatem jako jsou přímořské oblasti u Pacifiku , kde „sivá“ douglaska toleruje sušší kontinentální podnebí a je běžná v horských a vnitrozemských stanovištích ( Různé typy douglasky ).

Růst a vývoj

Douglaska tisolistá se vyznačuje rychlým růstem a schopností dosáhnout vysokého věku, s korunou, která má ve stáří vystoupavé, často vodorovné větve . Nicméně je adaptabilní na různé životní podmínky, ideální prostředí pro její růst jsou oblasti jako Sierra Nevada , Klamath Mountains , Cascade Range a Vancouver Island ve státech Kalifornie , Oregon a Washington . Její silná a rovná kůra poskytuje odolnost vůči vnějším vlivům, což umožňuje douglasce tisolisté využití ve venkovních konstrukcích a jako dřevo pro stavební účely. Přirozeně je rozšířena v oblastech s dostatečnou vzdušnou vlhkostí, jako je Yosemite nebo v Coos County u Pacifiku , kde přímo místní vzdušná atmosféra .