Cypřiš (Cupressus)
- Popis: Vysoký stálezelený a většinou velmi štíhlý jehličnan.
- Stanoviště: Slunné místo v teplých a chráněných polohách; běžné zahradní půdy.
- Výška: Podle stanoviště 5–20 m.
- Doba kvetení: Březen–duben, květy nejsou patrné.
- Množení: Výsevem.
Asi 20 druhů cypřišů je rozšířeno hlavně v oblastech od Středomoří k Himálaji, v severní Africe a Severní Americe, a to v tropických i subtropických pásmech. Patří k čeledi cypřišovitých (Cupressaceae). Ve střední Evropě lze vysazovat jen jediný druh.
Druhy cypřišů
Cypřiš arizonský (Cupressus arizonica)
Nejotužilejší druh rodu, přesto se doporučuje jen pro teplé a chráněné polohy. Snese i vápenité půdy. Má hustou a výrazně štíhlou korunu, drsnou brázditou borku na kmeni a větévky postavené střídavě nebo proti sobě. Modrozelené nebo šedozelené šupinovité listy k větvičkám těsně nepřiléhají. Kulovité šištice s výraznými trny zůstávají dlouho uzavřené a jsou až 2,5 cm velké.
Cypřiš velkoplodý (Cupressus macrocarpa)
Nesnáší naše podnebí. Pochází z Kalifornie (od zálivu Monterey) a často se pěstuje v anglických parcích. Strom dosahuje výšky 10–20 m a má ve stáří široce rozložitou korunu. Kůra je zprvu červenohnědá, později šupinovitě rozpraskaná. Šupinkovité listy při rozemnutí příjemně voní po citronu.
Cypřiš vždyzelený (Cupressus sempervirens)
„Pravý“ cypřiš, který dotváří typický obraz krajiny ve Středomoří. Byl tam již ve starověku přenesen ze severní Persie a Malé Asie. Ve svém typickém tvaru je to štíhlý a 20–30 m vysoký strom s uzavřenou korunou. Planě rostoucí středomořský cypřiš připomíná svými vodorovně odstávajícími větvemi cedr. Oba typy jsou dostatečně mrazuvzdorné jen v teplejších oblastech jižně od Alp.
