Druhy zeleniny
Druhy zeleniny
Obsah
Zelenina - druhy
Zelenina je obecný název pro pěstované plodiny, které se konzumují syrové nebo vařené, mohou se konzumovat jak plody, tak listy, hlízy nebo kořeny apod., podle toho mají také jednotlivé druhy zeleniny svůj název.
Pro člověka je zelenina důležitým zdrojem vitamínů a stopových látek (minerálních prvků), k nimž patří zejména vitamíny A, C a skupiny B a stopové prvky jako železo, draslík, hořčík, zinek aj.
Ačkoliv název zelenina nejspíše vznikl od pojmenování zelené barvy, zelenina má dnes opravdu různorodé barevné složení – viz následující druhy zeleniny: červená rajčata, červené, žluté a zelené papriky, oranžová mrkev nebo dýně, bílá kořenová petržel či pastinák…
Historie zeleniny
Se zeleninou se setkáváme v historii lidstva od pravěku. Zelené výhonky rostlin konzumovali již první lidé, kteří je ještě sbírali. Postupně však začali rostliny pěstovat. Od středověku máme i písemné doklady o pěstování zeleniny – v českých zemích se například nejvíce pěstovala mrkev, hrách a zelí. Jasnou příčinu to má v domácím původu těchto potravin, ale také v tom, že se dobře skladují přes zimu a poskytují svým pěstitelům vitamíny i v tomto ročním období (stejně jako z ovocných druhů jablka nebo hrušky).
Další zelenina k nám byla přivezena během kolonizačních výprav (brambory a rajčata z Ameriky). Zajímavý je i proces změny zeleniny ze zeleniny králů na zeleninu obyčejných lidí a obráceně. Brambory byly například v Evropě nejprve na talířích francouzských králů, než se dostaly mezi obyčejný lid. Chřest byl naopak v Řecku pěstován pro léčebné účely a měli k němu přístup všichni bez rozdílu, poté se v Evropě konzumoval hlavně na královských a císařských dvorech.
Druhy zeleniny
Zelenina obsahuje mnoho různých druhů, které se vyplatí znát, ať jste pouhými konzumenty, nebo se dokonce snažíte o vlastní pěstování. Každý druh potřebuje totiž něco jiného (půdu, zálivku, hnojení). Základní dělení do druhů vychází z toho, která část rostliny se konzumuje. Zeleninu tedy dělíme do následujících skupin:
– plodová: okurky, rajčata, melouny, lilek,
– kořenová: mrkev, kořenová petržel, pastinák, řepa, celer, tuřín, ředkvička, křen,
– listová: salát, špenát,
– lusková: hrách, fazole, čočka, sója,
– cibulová: cibule, česnek, pórek,
– košťálová: zelí, kapusta, květák, brokolice.
Plodová zelenina
Plodová zelenina je pěstiteli i konzumenty asi nejoblíbenější. Vyrůstá v různých barevných kombinacích (zejména papriky) a je radost sledovat její dozrávání. Aby se plodové zelenině na vaší zahradě opravdu dařilo, dopřejte jí hodně slunce a tepla, dostatečnou zálivku (nikoliv ale přemokřenou půdu) a pravidelné hnojení, ať je úroda co nejvyšší. Určitě se můžete spolehnout na hnojivo Hnojík, které – pokud jej budete aplikovat opravdu pravidelně a od začátku růstu – dodá vašim rostlinkám komplexní péči. Plodovou zeleninu můžete pěstovat, nebo alespoň předpěstovat ve sklenících, kde budete mít úrodu ještě o něco vyšší. Musíte však dávat pozor na plísně, které se v tomto prostředí mohou vyskytnout, a skleník pravidelně větrat!
Mezi druhy plodové zeleniny patří rajčata, která dělíme na tyčková a keřová; dále pak okurky, mezi které patří nakládačky a salátovky (salátovky pěstujte výhradně ve skleníku); papriky, melouny (vodní, žluté), které se vyplatí pěstovat jen v teplejších oblastech (Polabí, jižní Morava) a lilek.
Kořenová zelenina
Kořenová zelenina je jednoduchá na pěstování – za předpokladu, že o ní něco víte. Potřebuje výživnou půdu, ve které může kořen dobře růst a sílit. Nepotřebuje ani tak slunce a teplo, jako spíše občasnou zálivku, zejména v horkých dnech. Ovšem – nesmí být v přemokřené půdě, jinak je náchylná na plísně a hnilobu. Kořenovou zeleninu vyséváme přímo do půdy do připravených řádků, a po vzejití ji musíme vyjednotit – aby měla jedna rostlinka dost místa sama pro sebe. Je to piplavá práce, ale vyplatí se – ve skutečnosti je to jediná práce, kterou za celou dobu pěstování budete kolem kořenové zeleniny mít. POZN.: Celer se nevysévá v řádcích, ale předpěstované sazeničky se vysazují například do záhonku s okurkami.
Nejčastěji pěstované druhy kořenové zeleniny na našich zahrádkách jsou mrkev, petržel, celer a ředkvička.
Listová zelenina
Listová zelenina není tak rozšířená, jak by si zasloužila. Je velmi jednoduchá na pěstování, potřebuje jen málo výživnou půdu, je většinou zelená (i když existují saláty s různými barvami – do fialova, do červena). Saláty a špenáty rychle rostou, a tak je můžete vysít a sklidit i 2x do roka. Pokud použijete hnojivo Hnojík, pak možná i 3x. A přitom jsou saláty i špenát široce upotřebitelné v kuchyni, do salátů, na ozdobu jídel, i jako tepelně zpracované. Všechna listová zelenina obsahuje kyselinu listovou, kterou potřebují maminky v těhotenství. A navíc je tato zelenina opravdu nízkokalorická, takže se hodí i pro redukční dietu.
Kromě salátů a špenátů patří mezi druhy listové zeleniny i chřest, mangold, kozlíček polníček a čekanka salátová.
Lusková zelenina
Mezi luskovou zeleninu počítáme všechny luštěniny: hrách, čočku, fazole a sóju. Teoreticky si všechno můžete vypěstovat na své zahradě, ale doporučujeme se zaměřit jen na 1 až 2 luštěniny, které budete mít jako hlavní. Velkou výhodou luštěnin je to, že samy poskytují hnojivo pro další generace rostlin, stačí jejich zbytky po sklizni zarýt nebo zaorat.
Hrách můžete vysévat jako jednu z prvních zelenin: společně s ředkvičkami a špenátem. Naopak fazole potřebují teplo a nesnesou mráz – vysévejte až těsně před zmrzlými. Fazole potřebují k růstu oporu, aby mohly volně šplhat nahoru. Lusky tak i lépe dozrávají.
Zatímco hrášek můžete jíst syrový, fazole a čočku je zapotřebí uvařit.
TIP: Čerstvé mladé lusky fazolí se dají konzumovat zelené (místo fazolek), i když nejsou tolik chutné jako pravé zelené fazolky.
Cibulová zelenina
Cibulová zelenina je taková zelenina, z níž konzumujeme podzemní část zvanou cibule. Cibuloviny potřebují výživnou půdu, příležitostné hnojení (Hnojík s obsahem všech živin a bez chemie je ideální), suché a světlé místo na slunci, pravidelnou zálivku, ale nesmí dojít k přemokření půdy – cibuloviny by byly náchylné k plísním a hnilobě – některé druhy nemocí se projeví až při skladování a vy jste pak nemile překvapeni, že se vám celá úroda zkazila. Proto zálivky je lepší méně než více.
Cibuli i česnek po sklizni vážeme do kytic a necháme dokonale uschnout venku na vzduchu. Poté skladujeme v bedýnkách na suchém a větraném místě.
Mezi druhy cibulové zeleniny patří: cibule, česnek a pórek.
Košťálová zelenina
Košťálová zelenina se někdy označuje také jako košťáloviny, nebo brukvovitá zelenina. Tento druh pojmenování asi dělá lidem největší potíže. Zapamatujte si tak, že patří do čeledi brukvovité, a tyto rostliny vznikly tak, že mají ztlustlou lodyhu, tedy stonek, který se jí. Druhy košťálové zeleniny jsou: květák, brokolice, kedluben, zelí, čínské zelí, kadeřávek, kapusta, artyčok.
Tato zelenina má ráda výživnou půdu, přihnojování hnojivek Hnojík je žádoucí zejména tam, kde je živin v půdě méně. Vyžadují teplé a slunné stanoviště a sázejí se výhradně do sponů tak, aby jednotlivé rostliny měly mezi sebou dostatek místa – jinak začnou plesnivět a zahnívat. Zaléváme hodně zejména po vysazení a v parném létě. Jinak je zálivka spíše střední.
Zdroje:
Böhmig, Franz – Peleška, Stanislav: 2000 rad pro zahrádkáře