Bolehlav dorůstá výšky až 2,5 metru. Listy jsou velké, trojčetně zpeřené a po rozemnutí nepříjemně zapáchají po myšině. Květy jsou bílé, drobné, ve složených okolících, podobně jako u jiných miříkovitých. Plodem je vejčitá dvounažka, která se šíří větrem nebo vodou.
Celá rostlina obsahuje alkaloidy (především koniin), které působí na nervovou soustavu. Bolehlav je prudce jedovatýpro lidi i zvířata – nejznámější je otrava filosofa Sokrata, který byl podle historických pramenů popraven právě vypitím šťávy z bolehlavu.
Bolehlav se nejčastěji vyskytuje na rumištích, skládkách, mezích, v příkopech a na okrajích polí. Má rád vlhčí, živné a dusíkem bohaté půdy. Často se vyskytuje v blízkosti lidských sídel, kde roste v hojných populacích.
Bolehlav nemá praktické využití v zahradnictví ani v léčitelství, protože jeho toxicita je vysoká a riziko otravy značné. V minulosti byl zkoumán v medicíně, ale pro vysoké nebezpečí se od jeho používání upustilo. V současnosti je považován především za nebezpečný plevel, jehož výskyt je vhodné regulovat.
Díky svému vzhledu může být bolehlav zaměněn s jinými miříkovitými rostlinami, například s kerblíkem nebo petrželí. Rozlišovacím znakem jsou purpurově skvrnité lodyhy a nepříjemný zápach listů.
Sleva úspěšně uplatněna!
Vaše sleva byla přidána do košíku.
