Barvínek, brčál (Vinca)

Stálezelené plazivé polokeře

Stanoviště: polostinná až stinná místa; čerstvé, kypré půdy
Výška: 20–50 cm
Doba kvetení: květen–září
Množení: řízky nebo dělením

V Evropě až po Malou Asii se vyskytuje 12 druhů rodu brčál (Vinca). Jen dva z nich se pěstují v Evropě. Patří do čeledi toješťovitých (Apocynaceae). Jsou to převážně plazivé polokeře, jejichž výhony leží naplocho na zemi a zakořeňují, jen květní výhony rostou vzpřímeně.

Jednoduché, celokrajné, kožovité, lesklé listy jsou vstřícné. Pětičetné květy mají trubku a plochý lem. Květy jsou většinou modrofialové, vzácněji zbarvené červenavě nebo bíle. Plod je podlouhlý dvojitý měchýřek.

Oba druhy barvínku jsou v zahradě výborné půdopokryvné rostliny k plošnému ozelenění pod stromy a keři. Daří se nejlépe na svěžích, kyprých půdách a snášejí i silně zastíněná stanoviště.

Brčál větší (Vinca major)

Je až 30 cm vysoký polokeř, výhony silněji dřevnatějí. Listy jsou vejčité, 3–7 cm dlouhé, leskle tmavozelené, na bázi zaokrouhlené až skoro srdčité. Modré 3–4 cm široké květy rozkvétají v květnu až září. Ve střední Evropě nezřídka zmrzne až k zemi, avšak vyraší znovu a kvete ještě v témže roce. Po poškození mrazem je třeba jej sestřihat až u země.

Brčál menší (Vinca minor)

Má výhony ploše poléhavé, květní výhony až 15 cm vysoké. Listy 2–5 cm dlouhé jsou na bázi zaokrouhlené, široce kopinaté, lysé a lesklé. Šeříkově modré květy jsou 2–3 cm široké a objevují se od března až do května, znovu i v září.

Roste v Evropě a Malé Asii. V našich zahradách je velmi častý; kromě druhu se pěstují také tyto odrůdy:

‘Alba’ – listy menší, květy bílé
‘Purpurea’ – květy hojné, vínově červené

Označeno tagemPoužito pro SK