Anigozantus (Anigozanthos)
Vytrvalá kvetoucí rostlina, vyžadující přezimování bez mrazu.
- Stanoviště: velmi světlé, ale bez slunečního úpalu
- Výška: asi 1 m
- Doba kvetení: květen–červen
- Množení: výsevem a dělením
Vlnatě plstnaté květy trochu připomínají klokaní tlapku, a podle toho rostlina dostala v některých zemích i své jméno. Anigozantus patří k amarylkovitým (Amaryllidaceae) a jeho listy jsou podobné narcisu. U nás se v obchodech nabízí jen málokdy, a to dva druhy – žlutozeleně kvetoucí Anigozanthos flavidus nebo růžově červený Anigozanthos manglesii. V australské domovině se vyskytuje asi 10 dalších druhů.
Pěstování
Od konce května rostlinu umístit na balkoně nebo v zahradě, případně v místnosti u světlého okna na východní nebo západní stranu. V zimě rostlině dopřát co nejvíce světla při nižší teplotě, 10–12 °C. Přes léto třeba zalévat bohatě, v zimě jen tolik, aby zemina nevyschla. Rostlina je citlivá na vápník, proto se má používat měkká voda a hnojiva neobsahující vápník (hnojivo pro azalky). V létě se má přihnojovat po dvou týdnech poloviční dávkou, než je uvedeno na obalu hnojiva.
Anigozantus lze pěstovat po delší dobu v bytě (ve skleníku) nebo dočasně v zahradě. Rostlině svědčí v létě čerstvý vzduch na teplém místě venku, ale před prvním mrazem se musí přenést do bytu nebo do skleníku. V deštivém a málo slunném létě rostlina většinou nekvete.
