Jestřábník – Hieracium​: druhy do skalky i chlupáček v trávníku

Robustní rostlina pro pokrytí půdy ve skalkách a na slunných svazích

• Stanoviště: plně slunné místo se suchší a chudší půdou
• Výška: 10-40 cm
• Doba kvetení: květen-září
• Množení: výsevem nebo dělením

Rod Hieracium z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) je velmi obsáhlý. Z více než tisíce druhů jednoletých nebo vytrvalých bylin mají však pro zahrady význam jen málokteré. Dále uvedené druhy jsou nízké zimovzdorné trvalky, které se vyznačují tvorbou výběžků, chlupatými listy a malými žlutými nebo červenavými květy (ty připomínají pampelišku).

Hieracium aurantiacum, jestřábník oranžový, je domovem v horách střední Evropy, Ruska a západní Asie. Od června do srpna se objevují na 20-40 cm vysokých lodyhách chumáčky oranžové lutch květu. Když se rostlina nerušeně rozrůstá, vytvoří velký hustý koberec z tmavě chlupatých listových růžic. Protože se rostlina také snadno rozšiřuje semeny, může se stát, hlavně v menší zahradě, nepříjemným plevelom.

Hieracium pilosella, jestřábník chlupáček, se rozšiřuje neméně silně, ale při výšce rostlin 10 až 20 cm tvoří podstatně nižší porost. Světle žluté květy sedí na stoncích jednotlivě a otvírají se od května a po celé léto. Dekorativní hodnotu mají listy, které jsou zvláště u odrůdy ‚Niveum‘ nápadně stříbřitě bílé chlupaté.

Hieracium x rubrum se vzhledem příliš neliší od H. aurantiacum, ale tento kříženec je nižší a méně vzrůstný. Květy mají výraznější tmavě oranžové až purpurové červené zbarvení. Protože květy jsou z větší části sterilní, není třeba se obávat silného rozšiřování jako u jestřábníku oranžového.

Všechny uvedené jestřábníky se výborně hodí k pokrytí půdy na slunných a suchých místech. Ideálními stanovišti jsou skalky, vřesoviště, slunné svahy a násypy. Nejlepšími společníky pro jestřábníky jsou robustní suchovzdorné keříky – levandule, kručinka, janovec, dále středně vysoké a vysoké trávy, kterým nehrozí utlačování rozrůstavou trvalkou.

Jestřábníky se množí snadno dělením. Hieracium rubrum se musí množit dělením, mají-li se zachovat vlastnosti křížence.

Nejlepší doba na dělení trsů je brzy zjara nebo hned po odkvětu. Růžice s kouskem výběžku a kořeny se odloupne od mateřské rostliny a rovnou zasadí na nové místo; do zakořenění stačí zalévat, potom už si poradí sama. Další tipy na skladbu suchého záhonu najdete v článku o skalničkách a mezi trvalkami.

Jestřábník oranžový je v novějších botanických přehledech veden pod jménem chlupáček oranžový (Pilosella aurantiaca), protože se skupina chlupáčků od pravých jestřábníků odděluje do vlastního rodu. V zahradnictvích a v literatuře se ale dál drží zavedený název Hieracium aurantiacum, takže jde o jednu a tutéž rostlinu.

Poznáte ho neomylně podle barvy: je to jediná běžná trvalka s cihlově oranžovými až rezavě červenými úbory, které stojí po pěti až patnácti v chumáči na vrcholu chlupaté lodyhy. Listy tvoří přízemní růžici, jsou celokrajné, na líci tmavě zelené a hustě porostlé dlouhými tmavými chlupy. Kvete od června do srpna, na živnějším místě i podruhé v září.

Na zahradě má dvojí využití. V suchém štěrkovém záhonu, na svahu nebo na koruně opěrné zdi se z něj během dvou sezon stane souvislý koberec, který drží půdu a nepotřebuje zálivku. Do smíšeného trvalkového záhonu se naopak nehodí — výběžky prorostou mezi sousedy a slabší rostliny udusí. Kdo ho chce mít v záhonu, sází ho do zapuštěného kbelíku bez dna nebo mezi obrubníky, stejně jako mátu.

V lidovém léčitelství se z natě chlupáčků připravoval čaj, kterému se přisuzovaly močopudné účinky. Dnes jde spíš o zajímavost než o doporučení — sběr planých bylin má smysl jen tam, kde si je člověk jistý určením druhu.

Jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella, dnes také chlupáček obecný, Pilosella officinarum) je lidově známý jako myší ouško — podle drobných podlouhlých listů, které jsou na líci šedozelené a na rubu bíle plstnaté. V trávníku se pozná snadno: tvoří ploché přízemní růžice, ze kterých vybíhají po povrchu tenké nadzemní výběžky, a nad nimi stojí jednotlivé světle žluté úbory na bezlistém stvolu.

Do trávníku se dostane sám a vždycky na stejný typ místa: na chudou, kyselou, vysychavou a řídkou půdu. Tam, kde je drn hustý a dobře živený, se chlupáček neprosadí, protože nesnese konkurenci ani zastínění. Boj s ním proto nespočívá v likvidaci rostliny, ale ve změně podmínek:

• Vyhrabat plsť a přisít. Vertikutace na jaře odstraní plsť, do proředěných míst se přisije travní směs a chlupáček ztratí volnou půdu, kterou potřebuje k uchycení.
• Upravit kyselost. Chlupáček je typický ukazatel kyselé půdy. Rozbor a případné podzimní vápnění posunou pH do pásma, které vyhovuje trávě, ne jemu.
• Pravidelně hnojit. Zapojený a vyživený trávník mu nedá prostor — je to stejný princip jako u ostatních plevelů v trávníku. Postup najdete v článku o hnojení trávníku.
• Vytrhat i s výběžky. V malém rozsahu stačí ruční vypíchnutí růžic; musí se ale odstranit i nadzemní výběžky, protože z každého zakořeněného konce vyroste nová růžice.
• Nesekat nakrátko. Nízké sečení trávě škodí a chlupáčku vyhovuje, protože jeho přízemní růžice nůž míjí. Výška 4 až 5 cm mu vezme světlo.

Stejné podmínky, které v trávníku svědčí chlupáčku, obvykle vyhovují i mechu — kde se objeví oba, je příčina prakticky jistá.

Kromě dvou zahradních druhů roste u nás celá řada planých jestřábníků. Botanicky jde o velmi složitou skupinu — jestřábníky se rozmnožují i bez opylení a vytvářejí stovky drobně odlišných forem, takže přesné určení bývá i pro znalce oříšek. Čtyři z nich potkáte nejčastěji.

Nejběžnější lesní jestřábník, který roste ve světlých listnatých lesích, na kamenitých stráních, na zdech a na skalních výchozech. Má nápadnou přízemní růžici srdčitě vejčitých listů, často s tmavě fialovými skvrnami, a z ní vyrůstá 20 až 60 cm vysoká lodyha nesoucí několik drobných světle žlutých úborů. Lodyha bývá bezlistá nebo nese jediný list. Kvete od května do července.

Horský druh vápencových alpských trávníků, který je ze všech našich jestřábníků nejozdobnější. Celá rostlina je hustě porostlá dlouhými měkkými bílými chlupy, takže působí stříbřitě, a úbory jsou na jestřábník neobvykle velké — široké až 4 cm. Dorůstá 15 až 40 cm. Ve skalce je to vděčný druh: chce plné slunce, propustnou vápnitou půdu a nesnáší zimní mokro u krčku, kterému se předchází zásypem drceným kamenem.

Rostlina nejvyšších poloh Krkonoš, Hrubého Jeseníku a Karpat. Je nízká, obvykle jen 5 až 25 cm, celá hustě chlupatá a na lodyze nese jediný velký žlutý úbor s tmavým chlupatým zákrovem. Roste na kyselých horských holích a ve zdejších zahradách se pěstuje jen výjimečně — v nížině mu chybí chlad a dlouhá sněhová pokrývka.

Žlutý úbor, mléčná šťáva ve stonku i chmýřnatá semena mají obojí, takže záměna je pochopitelná. Rozliší je tři znaky:

• Chlupy. Jestřábník je chlupatý — na listech, na stvolu i na zákrovu. Pampeliška je lysá.
• Listy. Pampeliška má listy hluboce zubaté až peřenodílné, jestřábník celokrajné nebo jen mělce zubaté.
• Počet květů. Pampeliška nese na duté bezlisté lodyze vždy jediný úbor. Většina jestřábníků má na stvolu úborů několik, u jestřábníku oranžového jich je v chumáči i patnáct.

Praktický rozdíl je i v chování: pampeliška má silný kůlový kořen a vrací se z jeho zbytku, jestřábník se šíří po povrchu výběžky a semeny.

Jestřábníky patří mezi nejnenáročnější trvalky vůbec. Chtějí plné slunce, propustnou a spíš chudou půdu a nesnesou zamokření; v bohaté zálivce i výživě ztrácejí kompaktní růžici, vytáhnou se a hůř kvetou. Na zimu se nepřikrývají a v mrazu jim nic není.

Hnojení proto stačí velmi střídmé — jedna dávka na jaře, když rostlina vyráží. Pomalu působící univerzální organické hnojivo je pro ně vhodnější než rychlé dusíkaté dávky: živiny uvolňuje postupně a zároveň oživuje půdní život v chudém štěrkovém záhonu, kde ho jinak není mnoho. Dávku podle velikosti plochy najdete v tabulce dávkování, princip postupného uvolňování živin popisuje stránka o organickém hnojivu.

Rostliny v nádobě a ve vyvýšené skalce si o přihnojení řeknou dřív než ty v záhonu, protože v malém objemu substrátu se živiny vyplaví rychleji. Ani tam ale není důvod dávku zvyšovat — jestřábníku sluší hlad.