Pryšec (Euphorbia)
Čeleď pryscovitých (Euphorbiaceae) s 300 rody a téměř 2000 druhy je čtvrtou největší čeledí rostlin. Příslušníci této čeledi jsou rozšířeni hlavně v tropické Americe a jižní Africe; mnoho z nich se vyskytuje také v tropických a subtropických oblastech jiných částí světa. V mírných pásmech severní a jižní polokoule je domovem jen několik málo rodů. Všem pryšcovitým rostlinám je společné, že obsahují mléčnou šťávu.
Podle nároků na prostředí a podle způsobu pěstování se pryšcovité rostliny rozdělují do čtyř skupin:
- jednoleté druhy
- zimovzdorné vytrvalé druhy
- sukulentní druhy, které nejsou zimovzdorné
- teplomilné druhy významné pro výrobní zahradnictví
Pryšec hlavičkovitý (Euphorbia capitulata)
je jen 3–5 cm vysoký druh z Řecka. Tato plazivě rostoucí trvalka vytváří široké polštáře. Z oddenku vyrůstají četné zakořeňující výhony. Lodyhy jsou poléhavé až vystoupavé a hustě listnaté. Listy jsou obvejčité, celokrajné, modrozelené a šupinovitě uspořádané. Na koncích lodyh sedí hustý vrcholík s malými květy a žlutými listeny. Kvetení trvá od května do července. Pryšec hlavičkovitý potřebuje slunné, ale nepříliš suché polohy a vápnité štěrkovité půdy. Je vhodný pro výsadbu do skalek a do skalních štěrbin. Rozmnožuje se výsevem, dělením a výběžky.
Pryšec (Euphorbia characias ssp. wulfenii)
je až 120 cm vysoká rostlina se vzpřímeným růstem a s dvouletými stonky. Rostlinu zdobí po celý rok šedozelené listy a časně zjara se na koncích výhonů objevují velké vrcholíky se světle žlutými listeny. Kvetení trvá od května do června. Rostlina potřebuje teplé a slunné místo v poloze chráněné proti větru. Půda má být velmi kyprá, dobře propustná a nepříliš živná. Na zimu se doporučuje rostlinu přikrýt. V příznivých podmínkách a v polohách chráněných proti větru působí rostlina velmi atraktivně, ale bohužel je dosti choulostivá. V obchodech není běžně k dostání.
Pryšec (Euphorbia corallioides)
pochází z Itálie a ze Sicílie. Štíhlé, vzpřímeně rostoucí lodyhy nesou šedozelené a červenavě tónované měkké listy kopinatého tvaru. Na konci výhonů se tvoří okolík s mnoha malými květy. Protože rostlina dokvétá i v létě, je doba kvetení dlouhá od května do srpna. Má podobný vzrůst jako Euphorbia polychroma, ale o něco volnější. Výška rostliny se pohybuje mezi 0,5 a 1 m podle stanovištních podmínek. Hlavně na podzim jsou nápadné korálově červené stonky, které zdaleka září. Rostlina je vhodná pro společnou výsadbu s jinými trvalkami na slunném nebo polostinném místě. Na stanovišti se rozšiřuje vysemeňováním. Rozmnožení je možné výsevem, řízky a dělením.
Pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias)
Tento evropský druh patří u nás k častým plevelům. Roste hlavně na lehkých, kyprých a dobře propustných půdách. Silně se rozšiřuje kořenovými výběžky, zaplňuje větší plochy a může se stát obtížnou rostlinou. Listy jsou podlouhle úzké, jehlicovité a modře zelené. Od května do června se objevují zelenožluté, často načervenalé okolíky s malými květy. Pryšec chvojka je 20–40 cm vysoký a dobře se hodí k osázení větších ploch a přírodních partií s lehkými a chudými půdami. Množení je možné dělením, řízky a výběžky. Větší význam mají kříženci uvedeného druhu, např. Euphorbia cyparissias × Euphorbia waldsteinii ‚Betteni‘. Tento hybrid je až 60 cm vysoký a má žluté květy.
Pryšec (Euphorbia griffithii)
pochází z Himálaje, z oblasti Bhútánu a jižního Tibetu. Vytrvalá rostlina tvoří výběžky, 50–80 cm vysoké vzpřímené výhony a přisedlé kopinaté listy s červeným středním žebrem. Na podzim jsou listy po dlouhou dobu zbarvené žlutě a červeně. Rostlina kvete od května do června a přitom má v koncových vrcholících květy s oranžovými listeny. Je hodnotnou trvalkou pro výsadbu ve slabém stínu dřevin nebo na slunném místě. Vyžaduje teplou a chráněnou polohu, živnou a dostatečně vlhkou půdu. Mladé rostliny se neobejdou během silné zimy a v nechráněných polohách bez zimní přikrývky listím. Množení je možné výběžky nebo výsevem. V příznivých podmínkách se rostlina sama množí vysemeňováním.
Ve srovnání s druhem jsou vyšlechtěné odrůdy pro zahradu hodnotnější:
- ‚Dixter‘ má stonky se zářivou oranžově červenou barvou,
- ‚Fireglow‘ má nápadné oranžově červené listeny a pěkné podzimní vybarvení,
- ‚Fireglow Dark Form‘ se liší od odrůdy ‚Fireglow‘ tmavšími listy a listeny.
Pryšec skočcový (Euphorbia lathyris)
(také zvaný pryšec křižmolistý)
pochází údajně ze Středozemí a z teplých oblastí Asie, ale přes střední Evropu se dostal do Severní a Jižní Ameriky a tam zplaněl. Jednoletá přezimující rostlina tvoří přímo rostoucí stonky s namodralým ojíněním. Mladé výhony jsou hustě listnaté, starší stonky bývají od spodku holé. Výška rostliny v rozmezí 40 a 100 cm závisí na stanovišti a na kvalitě půdy. Nápadné jsou vstřícné listy v křížovitě postavených párech, které vzbuzují dojem čtyřřadého uspořádání. Listy mají kopinatý tvar a jsou modrozeleně zbarvené. Ve vícekrát větveném květenství jsou květy se široce kopinatými zelenými listeny. Pryšec skočcový se od starověku používá jako léčivá rostlina a v domácích zahradách je vidět dosti často proto, že „zahání“ krtky a hryzce. Rostlina se spokojí s každou zahradní půdou. Může se rozmnožovat výsevem v červnu až červenci (vysazuje se začátkem podzimu), ale rostlina většinou po vysemenění zplaňuje.
Pryšec (Euphorbia × martinii)
je přírodní hybrid vzniklý křížením mezi druhy Euphorbia amygdaloides a Euphorbia characias. Rostlina je statná, hodně větví a roste trsovitě a do výšky 40–50 cm. Stálezelené listy jsou načervenalé. Vzpřímená květenství jsou prodloužená, řídká a listeny květů jsou světle zelené. Rostlina kvete od dubna do června. Nároky na stanoviště a způsoby použití se shodují s druhem Euphorbia amygdaloides.
Pryšec myrtovitý (Euphorbia myrsinites)
je domovem ve Středomoří. Rostlina 20–25 cm vysoká má poléhavé lodyhy, kolem dokola hustě pokryté stálezelenými listy; ty jsou masité a modrozelené. Od května do července se ukazují na koncích loňských výhonů květenství a zelené až ostře žluté listeny. Pryšec myrtovitý potřebuje slunné stanoviště s půdou kyprou, propustnou a vápnitou. Tento atraktivní druh se dobře hodí pro suché zídky a skalky. V zimě bez sněhu je užitečná přikrývka, protože ze starých výhonů se vyvíjejí v následujícím roce květenství. Rostlina se množí semeny.
Pryšec (Euphorbia nicaeensis)
je dlouho vytrvávající hodnotný druh, který se však v zahradách málokdy vysazuje. Pochází z jižní Evropy. Až 50 cm vysoká rostlina roste stěsnaně a v okrouhlém tvaru. Stálezelené listy jsou podobné jako u pryšce myrtovitého, ale ne tak masité. Žlutě zelené listeny se zachovávají velmi dlouhou dobu.
Pryšec bahenní (Euphorbia palustris)
roste v Evropě a na Sibiři. Vyskytuje se na vlhkých místech a v mělkých vodách. Rostlina roste vzpřímeně a silně z plazivého oddenku. Stonky 1–1,5 m vysoké jsou modře ojíněné, často při základu červené a na podzim přecházejí do purpurově červené barvy. Listy jsou střídavé, úzce kopinaté a živě zelené. V květenství s až 12 paprsky vynikají žlutozelené listeny a voskově žluté nektarové žlázky (později hnědavé). Rostlina kvete v květnu až červnu. Pryšec bahenní nejlépe roste na vlhkých až mokrých místech, ale spokojí se i s místem suchým. Doporučuje se k osázení břehů a mělkých vod. Rozmnožuje se výsevem a dělením.
Pryšec mnohobarvý (Euphorbia polychroma)
roste běžně v jižním Německu, v Itálii a ve východní Evropě. Tato vytrvalá rostlina s vícehlavým oddenkem a s přímými, měkce chlupatými lodyhami narůstá jako 30–50 cm vysoký a hustý trs polokulovitého tvaru. Chlupaté listy jsou přisedlé, vejčitě podlouhlé a na vrcholu zaokrouhlené. V dubnu až květnu se rozvíjejí květenství s 5–6 paprsky. Pozdní větvení je bez květů. Svítivě zlatožluté listeny jsou hustě umístěné na vzpřímených stopkách a dlouho vydrží. Pryšec mnohobarvý je zářivá jarní květina, která dobře působí na záhonech ve společnosti jiných jarních květin. Na slunných místech se však může použít i jako přírodní trvalka při otevřeném okraji dřevin. I když se spokojí s každou zahradní půdou, nejlépe roste ve vápnité, chudé a nepříliš vlhké půdě. Šlechtěné typy se množí dělením a řízky, původní druh výsevem od prosince do května. Ke klíčení je potřebná nízká teplota (0–5 °C).
Pryšec (Euphorbia seguieriana)
V Evropě rozšířená trvalka roste trsovitě do výšky 60 cm. Čárkovité až vejčité namodralé listy jsou 35 mm dlouhé a 2–8 mm široké. Květenství je dvojitě až čtyřnásobně dělené a má až 30 paprsků.
Pryšec (Euphorbia seguieriana ssp. niciciana)
Trsovitá trvalka s mnoha výhony je až 40 cm vysoká. Má úzké kopinaté listy a mnohopaprsčité květenství se žlutě zelenými listeny.
Pryšec (Euphorbia sikkimensis)
Původem z Himálaje, roste vzpřímeně a silně do výšky 60–80 cm. Četné kopinaté listy jsou při rašení rubínově červené, později červené. Vrcholíky se žlutými listeny se objevují v červenci až srpnu. Rostlina, kterou ocení jen nadšení ctitelé trvalek, potřebuje živnou a vlhkou půdu.
Pryšec (Euphorbia spinosa)
je rozšířen od Francie po Jugoslávii a Albánii. Jen 20 cm vysoká rostlina roste kompaktně, hustě se rozvětvuje a tvoří polštáře. Nápadné jsou nepravidelně rostoucí výhony s trny na koncích. Stálezelené listy jsou velmi malé a mají červené řapíky. Květy na krátkých stopkách a se žlutými listeny jsou drobné a nepříliš početné.
Jednoleté druhy
Stanoviště: převážně slunné; půda kyprá, propustná a vápnitá
Výška: 50–60 cm
Doba kvetení: červenec–říjen
Množení: výsevem pod sklem (únor–březen) a výsevem venku (duben–květen)
Pryšec vroubený (Euphorbia marginata)
Jednoletá letnička ze Severní Ameriky roste v prériích a stepích mezi Minnesotou a Missouri, západně a jižně až k Montaně, Texasu a k Novému Mexiku. Rostlina roste vzpřímeně a tvoří bělavé stonky, které jsou hustě olistěné a nahoře vidlicovitě dělené. Listy jsou vejčitě okrouhlé nebo podlouhlé, ve spodní části rostliny zelené a směrem vzhůru postupně více bíle lemované a žilkované. Listeny jsou zcela bílé. Tato zajímavá a nenáročná letnička je dosud málo známá. Je také použitelná k řezu a jako dekorační zeleň.
Odrůdy Euphorbia marginata
| Odrůda | Výška (cm) | Květy / Listeny |
|---|---|---|
| Eiszapfen | 60 | velké, dobře vybarvené listeny |
| Bergkristall | 50 | zelenobílé listeny |
| Schnee am Berg | 60 | zelenobílé listeny |
| White Top | 60 | intenzivní kresba |
Pryšec (Euphorbia heterophylla)
pochází ze stepních oblastí tropické a subtropické Ameriky. Tato jednoletá rostlina je až 90 cm vysoká a kvete od července do září. Řapíkaté listy jsou postavené střídavě a jen ve vrchní části stonků vstřícně. Horní listy a listeny jsou při základu zbarvené lososově až purpurově červeně. V Americe, kde vznikly také bílé a žluté formy, je rostlina známá jako „Annual Poinsettia“ (jednoletá poinsettie). Pěstuje se stejným způsobem jako Euphorbia marginata. Rovněž jsou možné přímé výsevy venku během dubna až května.
Zimovzdorné vytrvalé druhy
- Stanoviště: slunné až polostinné; půdy chudé, vápnité, dobře propustné
- Výška: podle druhu 20–120 cm
- Doba kvetení: podle druhu v květnu–srpnu
- Množení: výsevem, řízky a dělením
Způsob množení se různí podle druhu, možné je množení semeny, řízky, dělením a výběžky. Čerstvě nařezané řízky se staví do vlažné vody po dobu 10–15 minut (až přestane vytékat mléčná šťáva). Tím se zabrání ucpání řezné rány a u napíchaných řízků může pokračovat příjem vody a zakořeňování.
Pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides)
je rozšířen v Evropě (i u nás) až k jižnímu Rusku a na Kavkazu. Stálezelená polokeřovitá rostlina je 30–50 cm vysoká. Listy jsou podlouhle obvejčité, tupé, tmavě olivově zelené, vespod rezavě červené a v zimě červenavě purpurové. Vrcholová květenství se rozvíjejí na výhonech z loňského roku od dubna do června. Jsou to válcovité zelenavě žluté vrcholíky se srostlými okrouhlými listeny. Tento druh u nás dobře roste na polostinných až stinných místech s vápnitou půdou a je vhodný pro výsadbu k okrajům dřevin. Rozmnožuje se řízky, výhony z kořenů nebo výsevem. Velmi zajímavá odrůda je ‚Purpurea‘ se žlutopurpurovými květy.
Pryšec (Euphorbia amygdaloides var. robbiae)
je botanická varieta pocházející ze severozápadu Malé Asie. Na rozdíl od výchozího druhu Euphorbia amygdaloides se rozšiřuje výhony z kořenů a má na koncích stonků nahloučené širší leskle tmavozelené listy. Stálezelené listy na lodyhách 30–50 cm vysokých jsou v zimě velmi nápadné. Květenství volné stavby mohou být až 60 cm vysoká. Objevují se od dubna do června na výhonech z předcházejícího roku a mají světle zelené listeny. Tato vzrůstná trvalka je vhodná hlavně k podsazení dřevin v chráněných polohách a na místech s vápnitou a suchou půdou. V nechráněných polohách jsou přezimující listy poškozovány silnými mrazy. Na stanovišti se rostlina rozšiřuje vysemeňováním a kořenovými výhony. Nejvhodněji se množí řízky.
Sukulentní druhy, které nejsou zimovzdorné
Pryšce nejsou náchylné k chorobám a škůdci je nenapadají často. Výjimkou jsou háďátka a pokud se zjistí jejich přítomnost, musí se všechny napadené kořeny odříznout a rostlina musí nově zakořenit v nezamořeném substrátu. Při vysoké vzdušné vlhkosti se na bezlistých druzích vyskytuje padlí; na listnatých druzích častěji škodí svilušky.
Pryšce se rozmnožují řízky nebo semeny. Při řezání řízků je nutná ochrana před jedovatou mléčnou šťávou. Aby se zabránilo ucpání řezné rány zaschlou mléčnou šťávou, řízek se ponoří nejdříve do vody a potom do práškového dřevěného uhlí. Po několika dnech se řízky napíchají do směsi rašeliny a písku. Bohužel po zakořenění nerostou řízkovanci vždy stejným způsobem jako matečná rostlina. Druhy, které se nerozvětvují, se mohou množit jen semeny.
Z velkého množství sukulentních pryšců uvádíme druhy vhodné pro pokojovou kulturu:
Pryšec (Euphorbia grandicornis)
patří k takzvaným dvoutrnným pryšcům, které mají při řapíku listů pár vedlejších listů, a ty po opadnutí listové čepele zůstávají zachovány jako trny. Trny jsou velmi tvrdé, 7–10 cm dlouhé, při vrcholu světle hnědé a ve stáří šedivé. Malé listy brzy opadávají. Domovem tohoto druhu jsou pobřežní lesy od Keni až do Zulska a portugalské východní Afriky. Nepravidelně větvený keř tam roste do výšky 1–2 m. V kultuře jsou zajímavé hlavně semenáče, a to nejen bizarními silnými trny, ale i šedozeleným pruhováním stonků. Pěstování je stejné jako u Euphorbia milii.
Další dvoutrnné pryšce jsou:
Pryšec (Euphorbia pseudocactus)
má živě zelené a žlutozeleně mramorované stonky se 4–5 žebry a s trny až 1,5 cm dlouhými. Rostlina roste rychle a snadno se rozmnožuje.
Pryšec (Euphorbia candelabrum)
je velmi atraktivní jako mladá rostlina se zelenobělavě pruhovanými stonky.
Pryšec (Euphorbia tortirama)
má spirálovitě stočené trojhranné postranní větve. Četné postranní větve vyrůstají z hlavy řepovitého kořene a podél hran mají dlouhé bradavčité výrůstky. Trny jsou asi 2 cm dlouhé. Rostlina se snadno množí řízky a přitom zůstává zachován spirálovitý růst větví.
Pryšec (Euphorbia submammillaris)
patří k zakrslým pryšcům s trnitým květenstvím. U sběratelů je velmi oblíbený. Tmavozelené stonky se 7–12 žebry se směrem vzhůru ztlušťují. V květenství jsou četné trny až 2 cm dlouhé, štíhlé, červené a později hnědé.
Pryšec (Euphorbia obesa)
se řadí k „melounovitým“ pryšcům zcela zvláštního vzhledu a je názorným příkladem botanické konvergence. Tento pryšec se podobá kaktusu Astrophytum asterias. Tmavě páskované koule mají průměr kolem 10 cm a ve stáří jsou až 20 cm vysoké. Domovem tohoto krásného pryšce je Kapsko. Dovoz rostlin do Evropy je zakázán, druh se musí u nás pěstovat ze semen.
Pryšec blýskavý (Euphorbia fulgens)
- Stanoviště: slunné, světlé, teplé
- Výška: 30–120 cm
- Doba kvetení: na podzim a v zimě nebo po celý rok
- Množení: vrcholovými řízky
Řezané stonky s květy vydrží dlouho ve váze (3 týdny) a jsou oblíbené hlavně o Vánocích. Nároky na ošetření jsou shodné s nároky řezaných poinsetií ve váze. Byly vyšlechtěny odrůdy s oranžovými, červenými, růžovými, lososovými, žlutými a bílými listeny. Listeny bílých odrůd lze libovolně barvit tak, že se řezané stonky vloží do vody s vhodným barvivem.
Pro rané kvetení se musí vysévat již v únoru až březnu pod sklem. Semena vyklíčí při teplotě 18 °C za 10 dnů. Za další 3 týdny se semenáčky přepichují a od poloviny května se sazenice vysazují venku ve vzdálenosti 25 cm. Také je možný přímý výsev na venkovní záhon od konce dubna; semenáčky je nutné vyjednotit. Půda musí být kyprá, humózní a dobře propustná. V půdách těžkých, mokrých a studených se rostlinám nedaří. Silnější hnojení není potřebné.
Rostliny kvetou od července do října. Po řezu se mají konce stonků máčet ve vlažné vodě tak dlouho, až z nich přestane vytékat mléčná šťáva. Takto ošetřené řezané stonky podrží svou svěžest po delší dobu. Mléčná šťáva může někdy způsobit alergii. Rostlina se často na stanovišti sama vysemeňuje. Semena si zachovávají klíčivost po 3 roky.
