Mateřídouška (Thymus)
Plazivé nebo nízko rostoucí aromaticky vonící trvalky nebo polokeře, zároveň okrasa zahrady i koření.
- Stanoviště: slunné; v chladných polohách nutná zimní ochrana; propustná, písčitá chudá půda.
- Výška: 5–30 cm.
- Doba kvetení: květen–září.
- Množení: výsevem, dělením a řízky.
Mateřídouška – zejména druhy používané pod názvem tymián jako léčivá a vonná bylina i kuchyňské koření – byla patrně známa již v antice.
Víceleté, často i v zimě zelené trvalky z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) mají domov hlavně v teplých zemích okolo Středozemního moře. Jsou velmi náročné na teplo, na půdu však mají nepatrné nároky a rostou přednostně na suchých, kamenitých svazích na plném slunci. Jejich stonky, při zemi často dřevnatějící, jsou silně rozvětvené a nesou mnoho malých vstřícných listů. Růžové, lila nebo bílé květy stojí většinou přeslenitě v paždích listů. Rostliny voní velmi aromaticky a jsou dobrou pastvou pro včely.
Mateřídouška citronová (Thymus x citriodorus)
je zakrslý keřík asi 25 cm vysoký s listy vonícími po citronu.
- Odrůda ‚Golden Dwarf‘ má listy žluté až zelené a květy bílé až lila.
- Odrůda ‚Silver King‘ má listy stříbřitě zelené.
Obě odrůdy jsou jen 15 cm vysoké a osídlují pomocí oddenků rychle celé plochy.
Mateřídouška Doerflerova (Thymus doerfleri)
je domácí na Kavkaze. Svým plazivým růstem a mnoha šedozelenými hrubě chlupatými lístky je to hezká kompaktní půdopokryvná trvalka pro kamenité svahy. Od května jsou její polštáře překryty četnými růžovými květy. Nejznámější odrůdou je ‚Bressingham Seedling‘.
Mateřídouška plstnatá
(Thymus pseudolanuginosus)
má bělovlnatě chlupaté listy a tvoří hustý, jen několik cm vysoký koberec. Růžové květy se objevují od června. Rostliny mají snahu přerůst své sousedy, pak je třeba je omezit řezem.
Mateřídouška obecná, planý tymián
(Thymus serpyllum)
Tato naše planá rostlina je asi 30 cm vysoký polokeř. Vyskytuje se téměř v celé Evropě na slunných a suchých místech až do nadmořských výšek 3000 m. Mateřídouška může mít podle stanoviště kulaté nebo čtyřhranné, chlupaté nebo lysé stonky; listy mohou být vejčité nebo kopinaté, květy růžové nebo lila. V každém případě jsou květenství vejčitá až kulovitá a listy jsou žláznatě tečkované. Celá rostlina aromaticky voní a obsahuje tříslovinu, pryskyřici a éterický olej. Její účinek je srovnatelný s pravým tymiánem, ale poněkud slabší.
Z odrůd se prodávají bíle kvetoucí ‚Albus‘ a ‚Coccineus‘ s květy karmínově červenými.
Tymián obecný/zahradní (Thymus vulgaris)
zahradní neboli pravý tymián, tymián obecný, pochází ze Středomoří, kde roste na teplých a slunných stráních. V Itálii a Francii se často pěstuje na poli a vysazuje se v zahrádkách jako kuchyňské koření. V 11. století přišel s benediktinskými mnichy do střední Evropy.
Silně rozvětvená trvalka dřevnatí jak v mohutném kůlovém kořeni, tak ve spodní části stonku. Má množství malých kopinatých listů, jež jsou na spodní straně bíle plstnaté a na okraji lehce zavinuté. Růžové nebo bílé květy v lichopřeslenech se objevují přes celé léto. Rostlina kořenně voní a ani usušené větvičky neztrácejí téměř nic ze své vůně. Obsahové látky jsou podobné jako u T. serpyllum, avšak ještě koncentrovanější. Je třeba vyzdvihnout vysoký obsah thymolu, který působí mj. dezinfekčně a vyhání červy. Čaj z tymiánu pomáhá při odhlenění a proti křečím.
Normálně má tato rostlina, zvyklá na slunce, u nás trochu potíže v zimě. Dnes však již existuje jedna varieta, tzv. zimní tymián, který se méně hodí pro slunečné a teplé klima a je zimovzdorný. Odrůda ‚Compactus‘ pro skalky s hustým šedo-zeleným listem a něžnými lila květy je jen asi 20 cm vysoká.
Pravý tymián potřebuje v zahradě vždy slunné místo, nejlépe ve spojení s kameny, v nichž se střádá teplo, a propustnou, chudou půdu, jinak je velmi soběstačný.
