Chřest obecný (Asparagus officinalis)
- Stanoviště: teplé polohy, půda humózní, lehká
- Prostor pro rostliny: bělený chřest 1,5 × 0,4 m, zelený chřest 1,25 × 0,35 m
- Počet roků na
- stanovišti: 10–12
- Doba sklizně: počínaje 3. rokem na stanovišti, od konce dubna do 24. června
s velkými nároky na pěstování.
Pěstování
Pro chřest jsou nejvhodnější teplé a slunné polohy, lehké a písčité půdy. V domácích zahradách je pěstování možné i na středně těžkých půdách. Důležité je především dobré provzdušnění půdy. Sazenice chřestu se vysazují v dubnu do humusem zásobené, hluboko zkypřené a vyhnojené půdy, nejméně 15 cm hluboko pod přirozený povrch půdy (vzdálenost 1,5 × 0,4 m). Ve 2. roce se v půdě protáhnou příkopovité brázdy, ve 3. roce se navrší 30 cm vysoké hrůbky a pevně se vytvarují. Z oddenku pod zemí vyrůstají bílé tyčkovité výhony, které se ve 3. roce mohou poprvé vypichovat. Sklízejí se až do 24. června (do sv. Jana), a to postupně, aby se rostliny příliš nevysilovaly. Po ukončení sklizňového období se hrůbky rozrovnají, do půdy se zapraví minerální hnojiva a chlévský hnůj. Chřest se ponechá narůst a v listopadu až prosinci se nadzemní části odříznou. Na jaře se opět navrší hrůbky.
Ve srovnání s vybělovaným chřestem se zelený chřest pěstuje bez hrůbků. Účinkem světla se zbarvuje zeleně (odtud jeho pojmenování), je bohatší na vitaminy a vlákninu, také má více kořenitou chuť. Při domáckém pěstování se zelený chřest stále více prosazuje. Vysazuje se hustěji (1,25 × 0,35 m), má menší nároky na půdu a jeho pěstování není tak náročné na práci jako u běleného chřestu.
Většina odrůd k bělení se může použít i pro pěstování zeleného chřestu
- Schwetzinger Meisterschuss,
- Lukullus, Huchels Leistungsauslese,
- Cito,
- Typy Limbras
- a hlavně Spaganiva
Nově vyšlechtěné odrůdy zahrnují jen samčí rostliny, protože ty jsou ranější a výkonnější. U starších odrůd jsou zastoupeny rostliny samičí, samčí a oboupohlavné.
Asparagus – okrasný chřest, asparágus
- Stanoviště: podle druhu polostinné až stinné
- Výška: až 2 m dlouhé výhony
- Doba kvetení: u mnoha druhů na jaře
- Množení: výsevem a dělením
Pěstování
V zimě je nejvhodnější světlé místo s teplotou 10–15 °C, přičemž zálivka má být jen mírná. Přezimování při běžné pokojové teplotě je možné, ale pak při zimním nedostatku světla narůstají zesláblé výhony. Při vyšší teplotě je prospěšné rosení.
V létě se má asparagus chránit před silným sluncem a vydatně zalévat. Občas může zůstat v podstavené misce voda a kořenové baly se doporučuje jednou za dva týdny důkladně provlhčit ponořením do vody. Od března do září se má přihnojovat vždy po dvou týdnech, v ostatních měsících jednou měsíčně.
Kdo si chce vysít semena asparagusu, měl by je předtím máčet jeden den ve vlažné vodě, aby lépe klíčila. V suchém ovzduší asparagus opadává. Nejčastějšími škůdci jsou svilušky a štítenky, ale chemické přípravky se musí používat opatrně, protože asparagus je špatně snáší. Někdy lze škůdce odstranit sběrem nebo proudem vody.
- Asparagus densiflorus s odrůdami ‚Sprengeri‘ (známý jako řezaná zeleň), ‚Meyeri‘ (husté oháňkovité výhony) a ‚Myriocladus‘ (kulovité skupiny lístků).
- Asparagus falcatus tvoří ovinující se stonky s většími lístky.
- Častěji se pěstuje Asparagus setaceus (syn. A. plumosus) s odrůdami ‚Nana‘, ‚Plumosus‘ a ‚Pyramidalis‘. Tento asparagus je ve srovnání s ostatními choulostivější.
- Vzhledem se odlišuje Asparagus asparagoides s širšími, kulatými lístky.
