Mamilárie

Mamilárie jsou jedním z nejoblíbenějších rodů kaktusů — a to hlavně proto, že odpouštějí chyby. Snesou zapomenutou zálivku, malý květináč i to, že se o ně měsíc nikdo nestará. Právě kvůli tomu se doporučují začátečníkům.

Potřebují hodně světla, ideálně několik hodin přímého slunce denně; v příliš temném koutě se protahují a nekvetou. Jediná výjimka je rostlina, která právě přišla ze stinného místa — tu je potřeba na slunce zvykat postupně, jinak na pokožce vzniknou hnědé spáleniny, které už nezmizí.

Zálivka má být mírná a s úplným proschnutím mezi jednotlivými dávkami. Tím se napodobují původní podmínky mexických polopouští, ze kterých mamilárie pocházejí. Množí se snadno — odnožemi nebo výsevem, což je důvod, proč se mezi pěstiteli tak dobře šíří.

• Stanoviště: hodně světla, několik hodin přímého slunce; na slunce zvykat postupně
• Zálivka: mírná, vždy až po úplném proschnutí substrátu
• Zima: 8–12 °C a v podstatě bez zálivky — bez toho mamilárie nevykvete
• Množení: odnožemi nebo výsevem, obojí snadné

Mamilárie jsou jedním z nejrozmanitějších rodů kaktusů — uznává se více než 300 druhů, které pocházejí především z Mexika a z jižních států USA.

Mamilárie (Mammillaria) patří do čeledi kaktusovitých (Cactaceae) z řádu hvozdíkotvarých (Caryophyllales), v rámci ní do podčeledi Cactoideae a tribu Cacteae. Rod poprvé popsal britský botanik Adrian Hardy Haworth v roce 1812 a jméno odkazuje na latinské mammilla, tedy bradavka — mamilárie mají tělo pokryté bradavčitými hrbolky, ze kterých vyrůstají trny i květy. Tím se poznají od většiny ostatních kaktusů, které mají žebra.

Centrem rozmanitosti rodu je Mexiko, kde roste zdaleka nejvíc druhů; do jižních států USA zasahuje jen menší část. Zásadní revizi rodu provedl britský botanik David Hunt — a právě kvůli ní se v katalozích a starších knihách setkáte u téhož kaktusu s několika různými latinskými jmény.

Mamilárie jsou bohatým a rozmanitým rodem kaktusů, které mají řadu jedinečných vlastností a variabilních charakteristik. Druhy mamilárie se liší množstvím a tvarem trnů, tvarem těla, a také způsobem kvetení. Následující specifikace vybraných druhů:

Mamilárie patří mezi nejrozšířenější a nejpočetnější rod kaktusů. Vyznačují se svým kulovitým nebo válcovitým tvarem a trny, které vyrůstají z bradavek pokrývajících jejich tělo. Můžeme nalézt v oblastech jako Mexiko a jiných Spojených států.

Mamilárie protáhlá (Mammillaria elongata) je známá svým válcovitým tvarem a růstem připomínajícím klas. Tento druh má trny a je oblíbený mezi pěstiteli pro svou nenáročnost a odolnost.

Mamilárie mnohokvětá (Mammillaria prolifera) tvoří kompaktní trsy a je známá bohatým kvetením. Květy tohoto druhu jsou drobné, ale tvoří výrazný kontrast se zeleným tělem.

Mamilárie bocasanová (Mammillaria bocasana) tvoří husté bílé trny, které tvoří charakteristický „zoubkovaný“ vzor kolem těla kaktusu. Její květy jsou často světle růžové a přidávají k její okrasnosti.

Druh Mamilárie dvoutvárná (Mammillaria dimorpha) nabízí zajímavou variabilitu v tvarech a velikostech trnů. Některé trny jsou dlouhé a ohebné, zatímco jiné krátké a rovné, což dodává tomuto druhu rozmanitý vzhled.

Mamilárie vlnatá (Mammillaria bombycina) má velké, kulovité tělo s výraznými vlnitými trny. Květy jsou většinou purpurové nebo červené a tvoří výrazný kontrast k bílým trnům.

Mamilárie dvojtrnná (Mammillaria geminispina) je poznatelná díky dvojicím trnů, které vyrůstají z každé bradavky. Tyto párové trny dávají rostlině hustý a jedinečný vzhled.

Mamilárie mají několik znaků, které je odlišují od ostatních kaktusů, a zároveň pár typických problémů, na které při pěstování narazíte.

Trny mají u mamilárií nejen ochrannou funkci, ale tvoří i hlavní část jejich vzhledu. Vyrůstají z areol na vrcholcích bradavek, často společně s hustým bílým chmýřím, kterému se říká vlna — nejvýraznější je u mamilárie bocasanové a u Mammillaria bombycina.

Trny mohou být rovné, nebo zakřivené do tvaru rybářského háčku. Právě háčkovité trny jsou u mamilárií typické a jsou i praktickým poznávacím znakem — jsou ovšem nepříjemné, protože se zaseknou do kůže a nejdou vytáhnout jedním tahem. Při přesazování proto používejte složené novinové papíry nebo kus polystyrenu, ne prsty.

Květy jsou obvykle trychtýřovité, drobné a vytvářejí okolo vrcholu rostliny nápadný věneček — bílé, růžové, žluté i sytě červené podle druhu. Po odkvětu se z nich vyvinou úzké protáhlé plody, často červené nebo růžové, s dužnatým vnitřkem a drobnými semeny. U mamilárií jsou plody jedlé, mají mírně kyselou chuť a semena z nich lze rovnou vyset.

Nejčastějším škůdcem mamilárií jsou vlnatky (nazývané též červci). Poznáte je podle bílých voskových chomáčků v areolách a mezi bradavkami, které vypadají jako drobné kousky vaty. Zákeřná je jejich kořenová forma — ta se pozná jen tak, že rostlinu vyklopíte z květináče a najdete bílý povlak na korínkách. Rostlina přitom jen bez důvodu přestane růst.

Dál se objevují svilušky, hlavně v suchém a teplém vzduchu, a u čerstvě zakoupených rostlin i štítenky.

Z chorob jsou hlavní houbové a bakteriální infekce, které se projeví kruhovými skvrnami na těle nebo hnilobou od báze. Skoro vždy má jednu příčinu: příliš mokrý substrát v chladu. Léčit se to nedá — jedinou obranou je správná zálivka, propustný substrát a dobré provětrání okolo rostlin.

Praktická rada: každou novou rostlinu si měsíc držte mimo sbírku. Vlnatky a štítenky se do sbírky dostanou téměř výhradně s novým přírůstkem a v hustě postavené sbírce se pak šíří velmi rychle.

Centrem rozšíření mamilárií je Mexiko, odkud pochází většina druhů, a okrajově zasahují do jižních států USA, Karibiku a Střední Ameriky. Většina druhů roste na vápencových a kamenitých místech, často ve štěrbinách skal a v polostínu nižších křovin.

Doba kvetení je u každého druhu jiná, ale u většiny mamilárií spadá do jara a začátku léta. Spouštěčem je chladné a suché přezimování — to je celé tajemství toho, proč jedna mamilárie kvete každý rok a druhá nikdy.

Ochrana: celá čeleď kaktusovitých je zapsaná v CITES, tedy v mezinárodní dohodě o obchodu s ohroženými druhy. Řada mexických mamilárií je ohrožená sběrem z přírody a rozšiřováním zástavby a zemědělské půdy. Pro pěstitele z toho plyne jedna praktická věc: kupujte rostliny množené ze semen nebo z odnoží, nikdy ne sběrové kusy z přírody. Mamilárie se v kultuře množí tak snadno, že sběr v přírodě není k ničemu potřebný.

Kolik světla mamilárie potřebuje?

Hodně — ideálně několik hodin přímého slunce denně. Při nedostatku světla se tělo protahuje do výšky, bledne a rostlina nekvete. Pozor jen na jedno: rostlinu, která stála ve stínu nebo přišla z obchodu, na slunce zvykejte postupně přes několik týdnů, jinak se popálí a hnědé fleky už nezmizí.

Jak často mamilárii zalévat?

Zásadní je nechat substrát mezi zálivkami úplně proschnout. V létě to bývá jednou za týden až deset dnů, na slunném okně i častěji. V zimě se prakticky nezalévá — při 8–12 °C stačí jednou za měsíc jen mírně, jinak korínky uhnijí. Když nevíte, radši nezalévejte: mamilárie vydrží týdny suchá, ale přelití nepřežije.

Proč mi mamilárie nekvete?

Téměř vždy proto, že nemá chladné a suché přezimování. Aby mamilárie vytvořila poupata, potřebuje od listopadu do února stát v 8–12 °C bez zálivky. V teplém pokoji za oknem s topením pod sebou roste dál, ale nekvete. Druhou možnou příčinou je málo světla, třetí přebytek dusíku.

Jaký substrát je pro mamilárie nejlepší?

Propustný a minerální — nejlépe hotová směs pro kaktusy, do které přidáte hrst hrubého písku, drceného perlitu nebo drobného štěrku. Podstatná je propustnost, ne živiny. V běžném pokojovém substrátu, který drží vodu, mamilárie hnije. Řada druhů je navíc vápnomilná, takže jim vyhovuje přídavek drceného vápence.

Jak poznám zdravou mamilárii?

Zdravá rostlina má pevné tělo, které při stisknutí nepovoluje, sytou barvu a pravidelné trny. Varovné znaky: měkké nebo scvrklé tělo, zežloutlá nebo skelná báze, protáhlý světlý vrchol (nedostatek světla) a bílé vatovité chomáčky mezi bradavkami (vlnatky). Vrásčitá rostlina v době vegetace znamená naopak žízeň.

Jací škůdci mamilárie napadají?

Především vlnatky, a to jak na těle, tak i na kořenech — kořenová forma se pozná jen po vyklopení z květináče. Dál svilušky v suchém teplém vzduchu a štítenky u nově kupovaných rostlin. Z chorob jsou nejčastější houbové a bakteriální hniloby, které vznikají z přelévání, hlavně v chladu. Nová rostlina by měla první měsíc stát mimo sbírku.

Jak mamilárii namnožit?

Dvěma způsoby, oba snadné. Odnožemi: u trsnatých druhů, jako je mamilárie protáhlá nebo mnohokvětá, jednoduše odloupněte odnož, nechte ji dva až tři dny zaschnout a postavte ji na suchý substrát — zakoření sama. Výsevem: semena z vlastních plodů se sejí na povrch propustného substrátu, přikryjí sklem a drží v teple kolem 22 °C. Klíčí za dva až tři týdny.

Jsou plody mamilárie jedlé?

Ano. Drobné protáhlé plody, které mamilárii vyrostou po odkvětu, jsou jedlé a mají mírně kyselou chuť — u některých mexických druhů se dokonce místně sbírají. Množství je ovšem zanedbatelné, takže to není důvod, proč mamilárii pěstovat. Semena z plodu se dají hned vyset.