Projevy nedostatků ve výživě rostlin

Obsah

  Jednotlivé druhy zahradních plodin, ale i jejich odrůdy maji specifické, geneticky podmíněné požadavky na živiny.  Na každé vybočení z tohoto biologického pravidla reagují rostliny negativně zpomalením růstu, snížením výnosu, zhoršením jakosti, snížením odolnosti proti chorobám i škůdcům, onemocněním a v krajním případě i odumřením. Stačí menší nebo větší nedostatek či nadbytek v příjmu jediné živiny a už je rostlina omezena ve své výkonnosti. 
  Naštěstí si dovedou rostliny na úrodných půdách drobné „závady“ při příjmu živin „opravit“. Mírnému nadbytku či nedostatku dovedou na dobré půdě, která je v tzv. staré síle živin, čelit. Jakmile je však tato schopnost vyčerpána, dochází k poruchám ve výživě rostlin. 
  Čím větší jsou chyby ve výživě, tím výraznější jsou důsledky. Drobnější|nedostatky se během vegetace na rostlinách většinou neprojevují pro lidské oko dost výraznějšími příznaky. Dají se však velmi dobře zjistit chemický manorganickým rozborem rostlin nebo jejich částí (např. listů).
Větší nedostatky se projevují na vnějším vzhledu rostlin změnami, které oku zahrádkáře neujdou.

1. Příznaky nedostatků živin

Důležitým znakem hlubšího nedostatku živin je u zrakového posouzení (tzv. vizuálních diagnostických metod) místo výskytu příznaků na vnějšku rostliny.

Jestliže se příznaky nedostatku vyskytují v počátečním období:
a) na znladších listech, pak chybí rostlině železo nebo zinek, měď či bór;
b) na starších listech, pak chybí rostlině buď dusík nebo fosfor, draslík či
hořčík.

Při nedostatku dusíku (N) rostliny špatně rostou, zůstávají malé a dříve zrají, plody jsou malé a je jich málo. Zpočátku jsou listy světle zelené, později až žluté, popř. i načervenalé, starší listy často předčasně opadávají.

Také při nedostatku fosforu (P) rostliny zaostávají v růstu, jsou malé a zakrslé. Květy se špatně oplodňují, plody špatně dozrávají a jsou kyselé. Starší listy jsou šedozelené, z části i načervenalé a předčasně opadávají. Trpí-li rostliny nedostatkem draslíku (K), je narušen vodní režim, takže listy, popř. celé rostliny, mají povadlý vzhled. Okraje list blednou až hnědnou (nejdříve u starších), listové vrcholy se někdy zkrucují dovnitř. Výhonky větví u stromů zasychají, plody jsou malé, nemají dobrou chuť a nejsou trvanlivé.

Při nedostatku vápníku (Ca) se přestává tvořit kořenové vlášení a staré kořeny hnědnou, později zahnívají a odumírají. Okraje mladších listů jsou vybledlé, starší naopak tmavě zelené. Zejména peckoviny a skořápkoviny trpí klejotokem a rakovinou.

Příznaky nedostatku hořčíku (Mg) jsou velmi typické. Nejdříve na starších listech vznikají mezi zelenou žilnatinou čepele žlutá místa vedle tmavě zelených. Shluky zeleného chlorofylu připomínají korálky navlečené na šňůrce. Tato mozaika přechází později v souvislé pruhovité chlorózy (až nekrózy) u jednoděložných a skvrnité u dvouděložných. Při silném nedostatku se příznaky objevují i na mladších listech.

Nedostatky síry (S) se projevují podobně jako u dusíku. Světle zelené až žluté jsou však nejdříve mladší listy.

Typickým projevem nedostatku železa (Fe) je tzv. chloróza, tzn., že listy jsou na konci výhonků světle zelené až zářivě žluté. 

U manganu (Mn) se při jeho nedostatku tvoří světle žluté až tmavě  hnědé skvrny mezi žilnatinou čepele středních až horních listů. Silně zaostává i růst kořenů. Zejména výrazné jsou tyto příznaky u okurek.

Při nedostatku bóru (B) odumírají vrcholky mladých výhonků, mladé listy jsou často zkadeřené a křehké. Zpočátku mají tmavě zelenou až modrozelenou barvu, později blednou a odumírají. Květy se nezakládají nebo se nevyvíjejí. U ovoce se objevuje křenčení a pihovitost.

Až bělavé zbarvení i stáčení, popř. zakřivení nejmladších listů je projevem nedostatku mědi (Cu). Také tvorba květů je omezená. Častým příznakem je i vadnutí.

Nedostatek zinku (Zn) se projevuje prosvětlením listů (blednutí) mezi žilkami na čepeli mladých listů, které zůstávají malé a zkroucené. Může vyústit až v neplodnost stromů.

Příznaky nedostatku molybdenu (Mo) jsou podobné jako u dusíku. Starší a střední listy jsou zpočátku modrozelené, později světle zelené až žluté. Zhnědnutím odumírají. Rostliny nekvetou a přestávají růst. U květáku dochází k tzv. „vyslepnutí“ — nevytváří se květní růžice.

2. Příznaky nadbytku živin

Nejenom nedostatečný příjem živin, ale i jejich nadbytečné hromadění v rostlinách (nazývané luxusní konzum), má negativní dopad na rostliny.
Příčinou jsou většinou chyby, kterých jsme se při hnojení dopustili. Nadbytečný příjem jedné nebo více živin často vede i ke sníženému příjmu jiných
živin (důsledek antagonismu).

Při luxusním příjmu živin se snižuje nejen intenzita růstu a tvorba produktů, ale zhoršuje se i jejich kvalita. Příznaky nadbytků živin na rostlinách jsou projevy již toxického působení, které různě poškozuje orgány rostlin a jejich funkci.

Na zahrádkách drobných pěstitelů může nejsnáze dojít „předávkováním“ k nadměrnému příjmu dusíku (N). I když příznaky nejsou tak výrazné jako u nedostatku dusíku, projevuje se jeho nadbytek příliš bujným růstem tmavozelené listové hmoty a omezenou tvorbou květů a plodů. Kvalita sklizených produktů je snížena zejména v důsledku vysokého obsahu dusičnanů (nitrátů).

S nadbytkem fosforu (P) se setkáváme zřídka. Může se projevit příznaky nedostatku železa (Fe) či zinku (Zn), jejichž příjem potlačuje.
Nadbytek draslíku (K) se většinou projevuje u rotlin tím, že je omezen příjem hořčíku (Mg) a vápníku (Ca).  Přímý nadbytek vápníku (Ca) v rostlinách není znám. „Převápnění se však projevuje ve sníženém příjmu především železa a rostliny trpí chlorózou. Nadbytek hořčíku (Mg) je zpravidla doprovázen nedostatkem vápníku, který se projevuje popsanými příznaky na výhoncích i kořenech.  Příznaky nadbytku síry (S) jsou nejčastěji známy u jehličnanů jako  imisní škody z atmosférického spadu v blízkosti zdrojů spalování produktů s vyšším obsahem síry.

U mikroelementů (stopových prvků), kde je ve výživě rostlin rozmezí mezi nedostatkem, optimem a nadbytkem velmi úzké, může „předávkování snadno vyvolat znatelné poškození rostlin. U bóru (B) je například charakteristické zežloutnutí špiček listů, které se později rozšíří a změní na zhnědnutí celého listu. Přebytek mědi (Cu) se většinou projeví příznaky nedostatku železa. Na přebytek manganu (Mn) jsou citlivé košťáloviny a u okurek se zbarvuje žilnatina starších listů červenohnědě a tmavočerveně. Zlaté a oranžovožluté chlorózy u rajčat jsou příznakem nadbytku molybdenu (Mo). Příznaky nadbytku zinku (Zn) odpovídají příznakům nedostatku buď železa nebo manganu. Naproti tomu je chloróza okrajů listů, zhnědnutí a odumření, například u rybízu, příznakem nadbytku chlóru (CI).

 

3. Další negativní dopady závad ve výživě zahradních plodin

Správná vyvážená výživa rostlin zvyšuje jejich odolnost (rezistenci) vůči nemocem, škůdcům a extrémním klimatickým výkyvům. Rostliny, které trpí nedostatkem nebo nadbytkem některých živin, mají při stejném infekčním tlaku menší odolnost vůči napadení. Tak například nadbytek dusíku (N) v rostlinách umožňuje silnější napadení rostlin padlím, nedostatek fosforu (P) a draslíku (K) má za následek menší odolnost vůči rzím. Při nedostatku draslíku se v listech zvyšuje obsah cukrů, který podporuje napadení mšicemi. U plodin vystavených mrazům má nedostatečný obsah draslíku za následek menší odolnost. Rostliny, které nebyly v mládí dostatečně živeny fosforem, snášejí hůře chlad. Nedostatky ve výživě, které mají za následek nedostatečný rozvoj kořenů (například vápník), zvyšují nebezpečí zasychání, neboť rostlina svými kořeny nedorostla do hlubších vlhčích vrstev půdy. Také nedostatek draslíku v pletivech rostlin má za následek zhoršení hospodaření vodou, tzn. menší odolnost vůči přísuškům.

Nedostatky v kvalitě produktů zahradních plodin mají svůj původ velmi často v nevyvážené výživě rostlin. Dnes nejčastěji mezi pěstiteli diskutovaný problém je nadměrný obsah nitrátů v zahradních produktech. V níže uvedené jsou uvedeny nejvyšší přípustné hodnoty obsahu dusičnanů v zelenině podle současných směrnic ministerstva zdravotnictví a ministerstva zemědělství. Uvedené hodnoty budou v dalších letech postupně upřesňovány, a proto doporučujeme řídit se příslušnými aktualizovanými směrnicemi. Ke škodlivému hromadění nitrátů v rostlinách dochází, jestliže příjem dusíku není vyvážen příjmem ostatních živin (nebo i světla, tepla, vody). Při tomto tzv. luxusním konzumu dusíku nemůže být jeho nitrátová (dusičnanová) forma zpracována na žádoucí a užitečné dusíkaté látky (bílkoviny ap.), takže nitrátový dusík je vlastně pro závady ve výživě nezpracovaný a nezabudovaný. Platí proto zásada, že čím lépe umíme rostliny živit (aby netrpěly nedostatkem žádné z živin), tím větší množství dusíku může rostlina přijmout, aniž dojde k hromadění nitrátů, a tím vyšší a jakostnější výnos můžeme dosáhnout.

Nadbytek dusíku a především nedostatek draslíku, ale i nadbytek chlóru či vápníku, nám zhoršují konzumní kvalitu, ale i skladovatelnost brambor. Dostatek fosforu zaručuje vyzrálost hlíz. Nedostatek vápníku zhoršuje kvalitu jablek (křenčení). Existuje řada dalších více či méně nepříznivých dopadů vyvolaných nedostatkem čí nadbytkem živin, a proto je stoupající zájem zahrádkářů o správnou výživu zahradních plodin zcela na místě.

Nejvyšší přípustné obsahy dusičnanů v mg NaNO3 na 1kg

Salát ranný

2500

Salát polní, špenát

1000

Mrkev svazková

1000

Mrkev polní

500

Petržel, celer

500

Ředkvička ranná

3000

Ředkvička polní

1500

Červená řepa

3000

Kapusta raná, polní růžičková

600

Zelí rané, pozdní

600

Květák

600

Kedlubny rané

1500

Kedlubny polní

600

Hrách, fazol

300

Paprika, rajčata

400

Okurky rané

400

Okurky pozdní

200

Česnek s natí, suchý

200

Cibule zelenačka, suchá, pór

100