mandelinka bramborová

Mandelinka bramborová - obávaný škůdce

(Leptinotarsa decemlineata)

Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata) je brouk, který se dříve vyskytoval hlavně v Severní Americe, ale spolu s rozšířením brambor po kolonizačních výpravách se rozšířil po celém světě. V České republice je považován za závažného škůdce brambor.

Mandelinka dorůstá délky až 11 mm, má černá křídla s deseti bílými pruhy a oranžovými koutky zadečku.

Housenky jsou oranžové a líhnou se z vajíček, která samice kladou na spodní stranu listů brambor. Okamžitě po vylíhnutí začnou požírat listy a později i plody brambor. Škoda, kterou mandelinky bramborové způsobují, se projevuje žlutavým zbarvením a uschnutím listů, což může vést až ke zničení celé rostliny. Pokud není škůdce odstraněn včas, může se stát, že se mandelinky rozšíří do celého pole, a způsobí tak velké ztráty.

Vajíčka mandelinky bramborové

Vajíčka mandelinky bramborové jsou oranžová a samice dokáže naklást až 500 vajíček za období, kdy je plodná (4 až 5 týdnů). Vajíčka jsou velká kolem 1 mm a bývá jich cca 30 v jedné snůšce na spodní straně listu. Podle teploty se larvy vylíhnou do 4 až 15 dní, proto je důležité procházet rostliny aspoň každý týden, abyste vajíčka mechanicky zničili. Ničení larev už není tak pohodlné a hlavně larvy začnou na listech vyžírat dírky, které pak mohou vést ke schnutí listů, při větším napadení k úhynu celé rostliny.

Postřik na mandelinku bramborovou a další metody

K ochraně brambor před mandelinkami se používají insekticidy, které však mohou mít negativní dopad na životní prostředí a zdraví lidí.

Proto je dobré před použitím insekticidů vyzkoušet přírodní metody, jako jsou třeba pěstování rostlin, které mandelinky odpuzují (např. máta, afrikán), nebo fyzické odstranění mandelinek z rostlin brambor. Důležité je také dbát na prevenci, jako je pravidelné odstraňování odumřelých listů, které mohou být zdrojem vajíček mandelinek.

Mandelinky bramborové jsou nebezpečné nejen kvůli škodám, které způsobují na plodinách, ale také kvůli tomu, že jsou schopny přežívat i v nepříznivých klimatických podmínkách, a šířit se tak na velkých plochách. Je důležité včas rozpoznat přítomnost mandelinek a zvolit vhodné opatření k jejich odstranění, aby nezpůsobily značné škody na úrodě brambor.

Postřik na mandelinku bramborovou s Hnojíkem

Při invazi je potřeba zvýšit koncentraci výluhu na 1 polévková lžíce (tři čajové lžičky) hnojíku na 1L vody. Ideál je 2 čajové lžičky Hnojíku a 1 čajová lžička svleček). Vylouhujte pomocí akvarijního vzduchování, nebo aspoň míchejte v nádobě/konvi, nechte odstát a potom můžete celý výluh vylít na napadenou rostlinu. Zajímavý tip je, že se dá Hnojík více rozmixovat v kafe mlýnku, nebo mixéru. Tím se rozmělní a více rozpustí ve vodě a budě tak jeho účinek o to vyšší.
Preventivně stačí výluh o síle čajová lžička na 1L vody. Pokud se Hnojík používá celou sezónu , tak se mandelinkám vyhnete a nebude třeba dělat silnější koncentrace.

Video z hnojení keřů postřikem. Stejný princip použijte na napadené brambory mandelinkou bramborovou.

Mandelinka bramborová na rajčatech

Mandelinka bramborová může z brambor přejít plynule na rajčata, protože stejně jako brambory patří do čeledi lilkovité. Zejména když v okolí zemědělci sklidí brambory a vy máte na zahradě rajčata, buďte velmi opatrní a hlídejte výskyt mandelinky. Mandelinky nejen lezou, ale i lítají, takže se mohou objevit na zahradě velmi brzy. Při výskytu mandelinky na rajčatech postupujte stejně jako u brambor – použijte přírodní odpuzovače, mechanické ničení a hnojení hnojivem Hnojík, které navíc dodá rajčatům růst, rychlou násadu květů a plné plody. Insekticidy používejte jen v nejzazším případě a s mírou.

Zdroje:

Böhmig, Franz – Peleška, Stanislav: 2000 rad pro zahrádkáře, Ottovo nakladatelství, Praha 2001.
www.wikipedia.org
www.zahrada-centrum.cz
www.agromanual.cz
www.zahradkarskaporadna.cz

Nákup na eshopu

Další zajímavé články

Hnojení pokojových rostlin

Hnojení trávníku

Hnojení zahradních rostlin

Hnojení bylinek

Zajímavé odkazy

Mandelinka bramborová – Wiki

Jak se zbavit mandelinky bramborové – Veselé bydlení

Nemoci a škůdci brambor

Nemoci brambor

Plíseň brambor

Pozdní plíseň je jednou z nejvýznamnějších chorob brambor. Je způsobena oomycetou Phytophthora infestans , která může infikovat listy, stonky a hlízy a šířit se hojně větrem.

Příznaky plísně na listech se obecně objevují jako tmavé skvrny nepravidelného tvaru, které se s rozvojem choroby zvětšují. Na horním povrchu často obklopuje nekrotickou oblast světlejší zelená halo a na spodním povrchu se kolem lézí ve vlhkých podmínkách vyvíjí bělavá plíseň nesoucí spory.

Příznaky infekce hlíz jsou tmavě hnědé, někdy nafialovělé, oblasti na povrchu hlíz. Vnitřní hniloba je červenohnědá granulovaná hniloba, která může zůstat blízko povrchu nebo postupovat do středu hlízy. Vývoj je nepravidelný a někdy nitkovitý skrz dužinu hlíz. Pozdní plíseň způsobuje poškození slupky, které nakonec umožňuje napadnout a rozmnožit se příležitostné bakteriální měkké hniloby.

Černá tečkovitost

Černá tečkovitost je způsobena houbou Colletotrichum coccodes a přestože jde o lehčí onemocnění, jde o jednu z nejproblematičtějších skvrnitých chorob.

Tento patogen napadá kořeny, stolony, podzemní část stonků a někdy i hlízy. Příznaky napadení se projevují ve druhé polovině vegetace. Na napadených trsech začínají nejprve listy slabě žloutnout a svinovat se, rostliny ponenáhlu vadnou a posléze usychají.

Čerň střídavá

Alternaria, také známá jako čerň střídavá, je houbový patogen přenášený převážně půdou, který postihuje plodiny brambor. Diagnostika může být problematická, protože symptomy mohou být zaměněny za nedostatek živin nebo vadnutí Verticillium.

Alternaria způsobuje léze na listech, které mají často terčovitý vzhled soustředných prstenců. Ty se obvykle (ale ne vždy) objevují několik týdnů po vzejití a začínají jako velmi malé černé nebo hnědé skvrny na spodních listech, které pak splývají.

Bakteriální choroby brambor

Bakterie druhu Dickeya a Pectobacterium způsobují měkké hniloby hlíz.

Pectobacterium atrosepticum je tradičně považováno za hlavní příčinu černé nohy. Některé druhy Dickeya mohou způsobit vadnutí a hnilobu stonků v teplejších obdobích, zvláště když teplota stoupne nad 25ºC. Příznaky měkké hniloby typicky zahrnují měkké, vlhké, krémově zbarvené tkáně. Nemocná tkáň je ostře ohraničena od zdravé tkáně a někdy má tmavší okraje. Stonek na bázi černá a napadená pletiva macerují.

Černání stonku lze pozorovat již krátce po vzejití a pak kdykoliv v průběhu vegetace, zejména při vlhkém počasí. Napadeny mohou být jednotlivé stonky nebo celý trs. Stonek nebo celá rostlina vadne, krní a postupně odumírá. Při deštivém počasí a vysoké vlhkosti mohou bakterie napadat i vegetační vrcholy nebo způsobovat měkké černé nekrotické léze na kterékoliv části stonku. Na hlízách vyvolávají bakterie měkkou hnilobu, která je charakteristická nepříjemným zápachem.

Strupovitost obecná

Strupovitost, způsobená hlavně Streptomyces scabiei , je nevzhledná skvrnitá choroba, která může postihnout jakoukoli plodinu, kde hlízy zažívají suchý povrch během kritické fáze tří až šesti týdnů po iniciaci hlíz.

V důsledku toho může být obzvláště problematické tam, kde není k dispozici zavlažování.

Léze mohou být kruhové nebo hranaté a mohou splývat do velkých nepravidelných oblastí. Závažnost se může pohybovat od řídkých bezbarvých korkových lenticel po tmavě hnědé, vyvýšené nebo důlkovité strupy pokrývající povrch hlíz. Strupovitost obecnou lze snadno zaměnit s strupovitostí práškovou. Prachovité strupy však bývají menší, mají kulatější charakter a při srůstání mají tendenci splývat spíše jako samostatné erupce než jako jeden velký stroupek.

Podporují ho lehké propustné půdy a suché počasí v červnu/červenci, kdy dochází k rychlé tuberizaci. Některé kultivary brambor jsou odolnější vůči strupovitosti (Melody, Cara) než jiné, ale žádný není imunní.

Abyste zabránili rozvoji běžné strupovitosti v suchých podmínkách, měli byste zavlažovat každé 4 – 6 dní po dobu 3 až 4 týdnů po iniciaci hlíz. Struktura půdy by měla být v ideálním případě jemná , aby byl zajištěn kontakt mezi vlhkou půdou a hlízami.

Prášková strupovitost

Prášková strupovitost (Spongospora subterranea ) je houbová skvrnitá choroba brambor. „Prášek“ se skládá z kuliček spór (cystosori), které se uvolňují do půdy a mohou přežít až deset let. Ty uvolňují pohyblivé zoospory, které infikují kořenové vlásky. Prášková strupovitost je také přenašečem viru Potato Mop Top Virus (PTMV).

Neexistují žádné nadzemní příznaky. U kořenů se mohou vyvinout výrazné světlé nepravidelně laločnaté hálky. Práškové strupy se nejprve projevují jako malé vyvýšené pupínky pod slupkou. Jak se roztahují, kůže se otevře a odhalí tmavě hnědou práškovou hmotu cystosori. Léze jsou obvykle mělké prohlubně obklopené vyvýšenými natrženými okraji natržené kůže. Obecně jsou malé, tmavé a kulaté. Cystosori pod slupku může dát strupu tmavý okraj.

Tam, kde jsou postiženy velké plochy, mají práškovité strupy tendenci se jevit jako seskupení jedinci a obecně se neslučují do obřích strupů. Další forma onemocnění se vyskytuje tam, kde infekce vede k nápadným výrůstkům , často pokrytým hnědými důlkovými prohlubněmi, ale bez otrhaných okrajů slupky. Během skladování se choroba nešíří, ale léze mohou být výraznější.

Běžná strupovitost vs prášková strupovitost

Běžné léze strupu se značně liší a mohou vyčnívat nebo vytvářet krátery na povrchu. Často se spojují do obřích strupů. Občas jsou vidět hranaté hrany a hvězdicovité praskání.
Práškové léze strupu mají jednotnější tvar a jsou obecně malé, kulaté vyrážky přes slupku, které většinou zůstávají diskrétní. V mase se může vytvořit mělká prohlubeň.

Prášková strupovitost je onemocnění přenášené půdou, které bývá častěji vyskytováno v chladných, vlhkých podmínkách a těžkých půdách. Onemocnění je vyvoláno vlhkými půdními podmínkami při iniciaci hlíz s infekcí přes lenticely a příležitostně přes očka nebo rány.

Odolnost kultivaru a dlouhé střídání místa výsevu brambor (po 4 letech) jsou nejúčinnějšími způsoby boje s infikovanou půdou a čistá půda by měla být vždy osázena čistým semenem. Nepřelévejte vodou, zvláště během iniciace hlíz. Použijte kultivaci k podpoře dobré struktury půdy, aby se udržela volná odvodněná půda. Vyhněte se výsadbě náchylných odrůd v zamořených půdách.

Škůdci brambor

Mandelinka bramborová

Nejničivějším škůdcem brambor je mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata). Dospělý je žlutý, oválný brouk dlouhý 6 až 11 mm a šířku 3 mm s 10 černými pruhy na křídlech. Larvy jsou jasně růžové až červené s černými hlavami a starší larvy mají po stranách těla dvě řady černých teček.

Dospělec přezimuje asi 15 – 25 cm pod povrchem půdy, obvykle mimo pole, kde se živí jako larva. Mandelinky se přesouvají do řad plotů, vodních toků atd. na okrajích polí, aby se zavrtali do půdy a přezimovali. Brzy na jaře, když je půda dostatečně teplá na pěstování brambor, se mandelinka objeví a začne hledat vhodnou hostitelskou rostlinu. Když ji najde, okamžitě se začne krmit. Mandelinka se bude živit jakoukoli rostlinou z čeledi brambor, jako je rajče, brambor, paprika, lilek, tabák a plevel, jako je buvolí okurka a pupalka, ale preferují brambory.

Dospělé mandelinky se páří a každá samice brouka klade skupiny 10-20 vajíček (celkem několik stovek), obvykle na spodní stranu spodních listů. Vajíčka se líhnou za 4-10 dní v závislosti na teplotě a larvy se okamžitě začnou živit jemnými mladými listy. První a druhý vývojový stupeň brouka nespotřebovává mnoho listové tkáně kvůli jejich velikosti. Třetí a čtvrtý stupeň vývoje způsobují většinu defoliace a mají tendenci se živit starší tkání listů. Larvy mají ve zvyku živit se listy v horní části rostliny. Po 2-3 týdnech krmení larvy spadnou z rostliny, zavrtají se do půdy a zakuklí se. Dospělci pak vylézají z půdy o 2-3 týdny později. Tito dospělci se budou také krmit, pářit se a snášet vejce. V pozdním létě larvy druhé generace spadnou, zavrtají se do půdy a zakuklí se.

Přestože se dospělci i larvy živí listy brambor a příbuzných rostlin (rajče, lilek), největší škody způsobují larvy ve třetím a čtvrtém stupni vývoje. Tyto larvy jsou velké 8 mm a mohou odlistit rostlinu během 1-2 dnů. Brambory mohou být zbaveny listů až o 30 % před květem nebo během plnění hlíz a výnosy nejsou ovlivněny. Když však brambory kvetou, nesnesou více než 6-8% defoliaci.

Jedním z hlavních problémů pěstitelů je problém odolnosti mandelinky vůči insekticidům. Mandelinky si vyvinou rezistenci, když jsou rok co rok vystaveny stejnému insekticidu nebo třídě insekticidů. Spoléhat se pouze na časté aplikace chemických insekticidů tedy není dobrou ekonomickou ani dlouhodobou strategií.

Mšice

Mšice jsou významnou skupinou škůdců brambor. Patří k savému hmyzu a vyskytují se především na nadzemních orgánech, ale některé druhy jsou významné také na hlízách (mšice bramborová). Mšice svým sáním rostlinných šťáv zprvu rostliny oslabují, čímž se snižuje jejich vitalita, postupně mohou vznikat tvarové deformace, retardace růstu, barevné změny pletiv, trhliny v pletivu či nekróza.

Dvě nejčastější mšice na bramborách jsou mšice broskvoňová a mšice bramborová. Mšice broskvoňová je obvykle nejběžnějším a nejhojnějším druhem; Zamoření obvykle začíná na většině spodních listů rostliny. Napadení mšicemi bramborovými jsou obecně roztroušeny po rostlině.

Okřídlení dospělci mšice broskvoňové jsou světlé nebo jasně zelené a černé s velkou tmavou skvrnou na hřbetu břicha. Nezralé formy jsou žluté, narůžovělé nebo světle zelené. Dospělé formy bez křídel jsou světlé nebo jasně zelené.

Růžové a zelené mšice bramborové se nacházejí v bramborách. Tato mšice je větší než zelená broskvová mšice s delšími tykadly a nohama. Kolonie mšice bramborové jsou tvořeny dospělými jedinci a potomky, těsně seskupenými dohromady.

Mšice poškozují brambory především šířením chorob rostlin. Občas se mšice rozmnoží natolik, že jejich krmení oslabuje rostliny. Virus svinovačky bramborové se šíří oběma mšicemi, ale daleko nejúčinnějším přenašečem je mšice broskvoňová. Infekce svinovačky v rané sezóně rostlinu zakrní.

Extrémní napadení mšicí broskvoňovou, podobně jako napadení ostatními mšicemi, může u bramboru vést ke svinování, zesvětlení a deformaci listů, na listech jsou lesklé vrstvy medovice s následným rozvojem černí, růst rostlin se zpomaluje. Přímé škody sáním jsou však na bramborách vzácné.

Viry přenášené mšicí způsobují jiné specifické příznaky.

Bezkřídlé mšice, především nymfy, jsou zaměnitelné s mšicí řešetlákovou a příležitostně i s mšicí bavlníkovou, okřídlené mšice jsou zaměnitelné s kyjatkou zahradní (která ale má hnědé pruhy místo skvrn na zádech), s mšicí česnekovou a ve žlutých miskách také s hojnou mšicí bršlicovou (bez čelního hrbolku) a s mšicí chmelovou (čelní hrbolek vybíhá do špičky).

Háďátka

Brambory stejně jako jiné rostliny mohou být infikovány četnými pohyblivými háďátky, které mohou mít v půdě ektoparazitickou fázi, ale jsou z velké části migrujícími endoparazity. Tato červovitá háďátka se živí uvnitř rostlinné tkáně (kořen nebo hlíza) a jsou schopni cirkulovat v rostlině téměř v jakékoli fázi svého vývoje, kromě případů, kdy jsou ve formě vajíčka. Nevytvářejí cysty ani hálky, a proto jsou pouhým okem neviditelné.

Dva druhy, Ditylenchus dipsaci a D. destructor , mohou být velmi škodlivé pro brambory, jak naznačují jejich příslušná jména, háďátka stonková a háďátka bramborová . Jedná se o vysoce polyfágní druhy a vyvíjejí se na četných plodinách a plevelech, jednoděložných nebo dvouděložných a v případě D. destructor dokonce i na půdních houbách.

Háďátko přezimuje v půdě a v rostlinných zbytcích ve formě mláďat a vajíček, která snadno snášejí mráz, ale při teplotě pod -5°C hynou.

Zdrojem nového napadení mohou být napadené hlízy a doprovodná půda, stejně jako podzemní části jiných napadených hostitelských rostlin (cibule, oddenky)

Důležité je neplést si háďátko s často se vyskytujícími larvami kovaříků – drátovci. Ty jsou až 3 centimetry dlouhé a často v hlízách brambor vyžírají chodbičky. Příznaky výskytu háďátka jsou jiné.

Krátce poté, kdy rostliny vzejdou, je znát, že mají zbrzděný růst, často v ohniscích. Rostliny jsou zakrslé a tvoří jen málo stonků, navíc jsou stonky slabé, listy malé, předčasně žloutnoucí a často odumírající. Žloutnutí postupuje odspodu nahoru.

Cysty háďátka mohou v půdě přežít i 20 let a do roka se vyvine další generace, která parazituje na mladých rostlinách. Proto základním preventivním pravidlem by mělo být pěstování v nekontaminované půdě. Preventivně působí i střídání sázení plodin na jiných místech, dřívější termín výsadby, ochrana proti plevelu a dostatečné zabezpečení výživy pro rostliny. Před sázením je vhodné zkontrolovat, zda sázíme zdravé a nekontaminované sazenice.

Na dezinfekci půdy se používají chemické přípravky – nematocidy. I když jejich nástup účinku může být rychlý, jsou nákladné a účinkují spíše po kratší dobu. Podobně učinkuje i dusíkaté vápno, které se aplikuje na jaře, pár týdnů před výsadbou, přičemž háďátká je potřebné z půdy vysbírat ručně. Na malých plochách se zase dají využít návnady. Kousky brambor nebo jiných plodin, které háďátka napadají, se zakopou nepříliš hluboko do země a v pravidelných několikadenních intervalech se kontrolují a ručně sbírají.

Háďátká dokáže potrápit také změna fyzikálních podmínek. Teplota zvýšená nad 60 °C je pro ně smrtelná. V pařeništích a sklenících lze tímto způsobem ošetřit půdu párou. Mimo skleníky je možné ošetřit každou individuální sazeničku máčením v teplé vodě na zhruba jednu hodinu. Voda by však neměla přesáhnout teplotu 60 °C, aby se sazenička nepoškodila.

Drátovci

Pěstování neobvyklých a zajímavých odrůd brambor patří k velkým potěšením domácího zahradničení, ale přítomnost drátovců může radost rychle ztlumit. Tito škůdci se zavrtávají do brambor; čím déle jsou hlízy v zemi, tím větší škody utrpí. Ovládání drátovců může být obtížné, jakmile se usadí, ale zahradníci mohou podniknout kroky k odstranění nebo minimalizaci problému.

Drátovci jsou hnědočervené až světle krémové barvy a 3-4 cm dlouhé, s tvrdým, segmentovaným zevnějškem, malými nohami a zakřivenými kusadly. Tito škůdci jsou larvy kovaříků a může trvat dva až šest let, než dospějí do své konečné podoby. Přitahuje je vlhká půda a obvykle žijí ve větším počtu na stinných místech nebo v nízkých oblastech, které zadržují hodně vlhkosti. Pohybují se v půdě nahoru a dolů v závislosti na počasí. Pohybují se dolů, aby unikli velmi horkým nebo chladným podmínkám, a tunelují zpět, když je počasí asi 20 až 25 stupňů Celsia.

Drátovci žijí v podzemí na plný úvazek a jsou nenasytní jedlíci kořenů rostlin a hlíz, i když sežerou i jiný hmyz, pokud se s nimi setkají. Tyto škůdce přitahují zejména brambory, zavrtávají se do nich a způsobují deformaci hlíz. V suchých oblastech se mohou vlézt do brambor pro vlhkost i pro potravu, což způsobí další poškození a brambory se stanou nepoživatelnými. Otvory pro drátovce také umožňují pronikání chorob do brambor, což způsobuje další škody.

Vzhledem k tomu, že drátovci jsou podzemní, dokud nedozrají a nevyvinou se jako brouci, může být obtížné určit, zda žijí nebo nežijí v určité oblasti. Nejjednodušší způsob, jak se ujistit, je umístit nějakou návnadu do navrhované oblasti zahrady a poté zjistit, zda drátovci reagují. Vykopejte řadu děr o hloubce 10 – 15 cm, asi 90 cm od sebe. Do otvorů vložte velké kusy mrkve, zakryjte je deskami, nechte několik dní odležet a poté je vykopejte a hledejte drátovce nebo tunely v mrkvi. Pokud mrkev zůstane nedotčena, je nepravděpodobné, že jsou přítomni drátovci.

Vzhledem k tomu, že drátovci se po napadení zahrady těžko kontrolují, nejlepším způsobem, jak se s nimi vypořádat, je prevence. Nesázejte brambory v oblastech, kde je vysoká pravděpodobnost výskytu drátovců a v oblastech, které byly nedávno pokryty trávou nebo jetelem. Střídejte plodiny, aby drátovci neměli každý rok přístup ke svým oblíbeným potravinám. Pesticidy proti drátovci nepomáhají. Před výsadbou můžete půdu důkladně zorat, a pokud máte slepice, vypusťte je do zrytého záhonu. Poté můžete posypat půdu vápnem a důkladně zapracovat. K bramborám pak můžete zasadit zasaďte mezi úrodu afrikány neboli axamitníky. Jejich silné aroma totiž drátovce odpuzuje.

V oblastech, kde jsou drátovci již problémem, vytvořte místa s návnadami a každé dva nebo tři dny z nich odstraňte drátovce, abyste minimalizovali počet škůdců v půdě.

Sadbové brambory se vyplatí shánět zejména velkopěstitelům. I pokud máte větší zahradu, můžete si dát tu práci a mít svého dodavatele sadbových brambor. Nejlepší je mít ověřeného pěstitele, ale můžete se pokusit sehnat sadbu i na internetu. Pro malé pěstitele, kteří budou brambory pěstovat jen v pytlích nebo květináčích, bohatě postačí, když vyberete pěkné hlízy, které vám doma naklíčily. Chcete-li si vybrat podle odrůdy, pak výborné žluté brambory jsou např. Colette (dlouhodobě skladovatelná) nebo Impala (krátkodobě skladovatelná). Z červených je pak výborná Belarosa nebo Red Sonia (červená je jenom slupka).