Projevy nedostatků ve výživě rostlin

Projevy nedostatků ve výživě rostlin

Obsah

  Jednotlivé druhy zahradních plodin, ale i jejich odrůdy maji specifické, geneticky podmíněné požadavky na živiny.  Na každé vybočení z tohoto biologického pravidla reagují rostliny negativně zpomalením růstu, snížením výnosu, zhoršením jakosti, snížením odolnosti proti chorobám i škůdcům, onemocněním a v krajním případě i odumřením. Stačí menší nebo větší nedostatek či nadbytek v příjmu jediné živiny a už je rostlina omezena ve své výkonnosti. 
  Naštěstí si dovedou rostliny na úrodných půdách drobné “závady” při příjmu živin “opravit”. Mírnému nadbytku či nedostatku dovedou na dobré půdě, která je v tzv. staré síle živin, čelit. Jakmile je však tato schopnost vyčerpána, dochází k poruchám ve výživě rostlin. 
  Čím větší jsou chyby ve výživě, tím výraznější jsou důsledky. Drobnější|nedostatky se během vegetace na rostlinách většinou neprojevují pro lidské oko dost výraznějšími příznaky. Dají se však velmi dobře zjistit chemický manorganickým rozborem rostlin nebo jejich částí (např. listů).
Větší nedostatky se projevují na vnějším vzhledu rostlin změnami, které oku zahrádkáře neujdou.

1. Příznaky nedostatků živin

Důležitým znakem hlubšího nedostatku živin je u zrakového posouzení (tzv. vizuálních diagnostických metod) místo výskytu příznaků na vnějšku rostliny.

Jestliže se příznaky nedostatku vyskytují v počátečním období:
a) na znladších listech, pak chybí rostlině železo nebo zinek, měď či bór;
b) na starších listech, pak chybí rostlině buď dusík nebo fosfor, draslík či
hořčík.

Při nedostatku dusíku (N) rostliny špatně rostou, zůstávají malé a dříve zrají, plody jsou malé a je jich málo. Zpočátku jsou listy světle zelené, později až žluté, popř. i načervenalé, starší listy často předčasně opadávají.

Také při nedostatku fosforu (P) rostliny zaostávají v růstu, jsou malé a zakrslé. Květy se špatně oplodňují, plody špatně dozrávají a jsou kyselé. Starší listy jsou šedozelené, z části i načervenalé a předčasně opadávají. Trpí-li rostliny nedostatkem draslíku (K), je narušen vodní režim, takže listy, popř. celé rostliny, mají povadlý vzhled. Okraje list blednou až hnědnou (nejdříve u starších), listové vrcholy se někdy zkrucují dovnitř. Výhonky větví u stromů zasychají, plody jsou malé, nemají dobrou chuť a nejsou trvanlivé.

Při nedostatku vápníku (Ca) se přestává tvořit kořenové vlášení a staré kořeny hnědnou, později zahnívají a odumírají. Okraje mladších listů jsou vybledlé, starší naopak tmavě zelené. Zejména peckoviny a skořápkoviny trpí klejotokem a rakovinou.

Příznaky nedostatku hořčíku (Mg) jsou velmi typické. Nejdříve na starších listech vznikají mezi zelenou žilnatinou čepele žlutá místa vedle tmavě zelených. Shluky zeleného chlorofylu připomínají korálky navlečené na šňůrce. Tato mozaika přechází později v souvislé pruhovité chlorózy (až nekrózy) u jednoděložných a skvrnité u dvouděložných. Při silném nedostatku se příznaky objevují i na mladších listech.

Nedostatky síry (S) se projevují podobně jako u dusíku. Světle zelené až žluté jsou však nejdříve mladší listy.

Typickým projevem nedostatku železa (Fe) je tzv. chloróza, tzn., že listy jsou na konci výhonků světle zelené až zářivě žluté. 

U manganu (Mn) se při jeho nedostatku tvoří světle žluté až tmavě  hnědé skvrny mezi žilnatinou čepele středních až horních listů. Silně zaostává i růst kořenů. Zejména výrazné jsou tyto příznaky u okurek.

Při nedostatku bóru (B) odumírají vrcholky mladých výhonků, mladé listy jsou často zkadeřené a křehké. Zpočátku mají tmavě zelenou až modrozelenou barvu, později blednou a odumírají. Květy se nezakládají nebo se nevyvíjejí. U ovoce se objevuje křenčení a pihovitost.

Až bělavé zbarvení i stáčení, popř. zakřivení nejmladších listů je projevem nedostatku mědi (Cu). Také tvorba květů je omezená. Častým příznakem je i vadnutí.

Nedostatek zinku (Zn) se projevuje prosvětlením listů (blednutí) mezi žilkami na čepeli mladých listů, které zůstávají malé a zkroucené. Může vyústit až v neplodnost stromů.

Příznaky nedostatku molybdenu (Mo) jsou podobné jako u dusíku. Starší a střední listy jsou zpočátku modrozelené, později světle zelené až žluté. Zhnědnutím odumírají. Rostliny nekvetou a přestávají růst. U květáku dochází k tzv. „vyslepnutí“ — nevytváří se květní růžice.

2. Příznaky nadbytku živin

Nejenom nedostatečný příjem živin, ale i jejich nadbytečné hromadění v rostlinách (nazývané luxusní konzum), má negativní dopad na rostliny.
Příčinou jsou většinou chyby, kterých jsme se při hnojení dopustili. Nadbytečný příjem jedné nebo více živin často vede i ke sníženému příjmu jiných
živin (důsledek antagonismu).

Při luxusním příjmu živin se snižuje nejen intenzita růstu a tvorba produktů, ale zhoršuje se i jejich kvalita. Příznaky nadbytků živin na rostlinách jsou projevy již toxického působení, které různě poškozuje orgány rostlin a jejich funkci.

Na zahrádkách drobných pěstitelů může nejsnáze dojít „předávkováním“ k nadměrnému příjmu dusíku (N). I když příznaky nejsou tak výrazné jako u nedostatku dusíku, projevuje se jeho nadbytek příliš bujným růstem tmavozelené listové hmoty a omezenou tvorbou květů a plodů. Kvalita sklizených produktů je snížena zejména v důsledku vysokého obsahu dusičnanů (nitrátů).

S nadbytkem fosforu (P) se setkáváme zřídka. Může se projevit příznaky nedostatku železa (Fe) či zinku (Zn), jejichž příjem potlačuje.
Nadbytek draslíku (K) se většinou projevuje u rotlin tím, že je omezen příjem hořčíku (Mg) a vápníku (Ca).  Přímý nadbytek vápníku (Ca) v rostlinách není znám. „Převápnění se však projevuje ve sníženém příjmu především železa a rostliny trpí chlorózou. Nadbytek hořčíku (Mg) je zpravidla doprovázen nedostatkem vápníku, který se projevuje popsanými příznaky na výhoncích i kořenech.  Příznaky nadbytku síry (S) jsou nejčastěji známy u jehličnanů jako  imisní škody z atmosférického spadu v blízkosti zdrojů spalování produktů s vyšším obsahem síry.

U mikroelementů (stopových prvků), kde je ve výživě rostlin rozmezí mezi nedostatkem, optimem a nadbytkem velmi úzké, může „předávkování snadno vyvolat znatelné poškození rostlin. U bóru (B) je například charakteristické zežloutnutí špiček listů, které se později rozšíří a změní na zhnědnutí celého listu. Přebytek mědi (Cu) se většinou projeví příznaky nedostatku železa. Na přebytek manganu (Mn) jsou citlivé košťáloviny a u okurek se zbarvuje žilnatina starších listů červenohnědě a tmavočerveně. Zlaté a oranžovožluté chlorózy u rajčat jsou příznakem nadbytku molybdenu (Mo). Příznaky nadbytku zinku (Zn) odpovídají příznakům nedostatku buď železa nebo manganu. Naproti tomu je chloróza okrajů listů, zhnědnutí a odumření, například u rybízu, příznakem nadbytku chlóru (CI).

 

3. Další negativní dopady závad ve výživě zahradních plodin

Správná vyvážená výživa rostlin zvyšuje jejich odolnost (rezistenci) vůči nemocem, škůdcům a extrémním klimatickým výkyvům. Rostliny, které trpí nedostatkem nebo nadbytkem některých živin, mají při stejném infekčním tlaku menší odolnost vůči napadení. Tak například nadbytek dusíku (N) v rostlinách umožňuje silnější napadení rostlin padlím, nedostatek fosforu (P) a draslíku (K) má za následek menší odolnost vůči rzím. Při nedostatku draslíku se v listech zvyšuje obsah cukrů, který podporuje napadení mšicemi. U plodin vystavených mrazům má nedostatečný obsah draslíku za následek menší odolnost. Rostliny, které nebyly v mládí dostatečně živeny fosforem, snášejí hůře chlad. Nedostatky ve výživě, které mají za následek nedostatečný rozvoj kořenů (například vápník), zvyšují nebezpečí zasychání, neboť rostlina svými kořeny nedorostla do hlubších vlhčích vrstev půdy. Také nedostatek draslíku v pletivech rostlin má za následek zhoršení hospodaření vodou, tzn. menší odolnost vůči přísuškům.

Nedostatky v kvalitě produktů zahradních plodin mají svůj původ velmi často v nevyvážené výživě rostlin. Dnes nejčastěji mezi pěstiteli diskutovaný problém je nadměrný obsah nitrátů v zahradních produktech. V níže uvedené jsou uvedeny nejvyšší přípustné hodnoty obsahu dusičnanů v zelenině podle současných směrnic ministerstva zdravotnictví a ministerstva zemědělství. Uvedené hodnoty budou v dalších letech postupně upřesňovány, a proto doporučujeme řídit se příslušnými aktualizovanými směrnicemi. Ke škodlivému hromadění nitrátů v rostlinách dochází, jestliže příjem dusíku není vyvážen příjmem ostatních živin (nebo i světla, tepla, vody). Při tomto tzv. luxusním konzumu dusíku nemůže být jeho nitrátová (dusičnanová) forma zpracována na žádoucí a užitečné dusíkaté látky (bílkoviny ap.), takže nitrátový dusík je vlastně pro závady ve výživě nezpracovaný a nezabudovaný. Platí proto zásada, že čím lépe umíme rostliny živit (aby netrpěly nedostatkem žádné z živin), tím větší množství dusíku může rostlina přijmout, aniž dojde k hromadění nitrátů, a tím vyšší a jakostnější výnos můžeme dosáhnout.

Nadbytek dusíku a především nedostatek draslíku, ale i nadbytek chlóru či vápníku, nám zhoršují konzumní kvalitu, ale i skladovatelnost brambor. Dostatek fosforu zaručuje vyzrálost hlíz. Nedostatek vápníku zhoršuje kvalitu jablek (křenčení). Existuje řada dalších více či méně nepříznivých dopadů vyvolaných nedostatkem čí nadbytkem živin, a proto je stoupající zájem zahrádkářů o správnou výživu zahradních plodin zcela na místě.

Nejvyšší přípustné obsahy dusičnanů v mg NaNO3 na 1kg

Salát ranný

2500

Salát polní, špenát

1000

Mrkev svazková

1000

Mrkev polní

500

Petržel, celer

500

Ředkvička ranná

3000

Ředkvička polní

1500

Červená řepa

3000

Kapusta raná, polní růžičková

600

Zelí rané, pozdní

600

Květák

600

Kedlubny rané

1500

Kedlubny polní

600

Hrách, fazol

300

Paprika, rajčata

400

Okurky rané

400

Okurky pozdní

200

Česnek s natí, suchý

200

Cibule zelenačka, suchá, pór

100

Výživa rostlin

Výživa rostlin

Obsah

1. Výživa rostlin

Rostliny potřebují ke svému růstu a vývoji nejen světlo, teplo, vzduca vodu, ale i řadu látek, které souhrnně nazýváme živinami. Jsou to chemické látky, které pro životní pochody rostlin jsou nezbytné. Přitom každá z nich má svou specifickou nezastupitelnou úlohu stavební nebo funkční.

Nezbytných rostlinných živin je celkem 16 a rostlina je přijímá kořeny, popř. listy ze svého vegetačního prostředí.

Dělíme je na:

Uhlík - výživa rostlin

Uhlík

(C), který rostlina získává z dioxidu uhlíku přítomného v ovzduší

Vodík - výživa rostlin

Vodík

(H) který získává rostlina odštěpením z vody

Kyslík - výživa rostlin

Kyslík

(O), který pochází také z ovzduší

Minerální látky - výživ rostlin

Minerální látky

(živiny), jejichž hlavním zdrojem je půda a do půdy dodaná hnojiva.

Vedle rostlinných živin jsou přijímány ještě další chemické prvky, které jsou v prostředí přítomné. Rostliny je však ke svému životu nepotřebují.

2. Úloha živin v životě rostlin

Každá živina má specifické funkce v rostlinách, které nelze jiným živinami nahradit. Buď jsou “stavebními kameny” organických látek (sacharidů neboli cukrů, lipidů neboli tuků a dusíkatých látek, především bílkovin), nebo jsou nezbytné pro chemické procesy, v nichž se uvedené organické látky tvoří.

Funkce živin v rostlinách jsou nejen složité a rozmanité, ale i mnohočetné a často u odlišných druhů rozdílně výrazné. Proto také nároky různých zahradních plodin na živiny jsou rozdílné.

3. Základní funkce živin rostlin

Uhlík, kyslík, vodík

Uhlík (C), kyslík (O) a vodík (H)

jsou potřebné k tvorbě všech organických složek těla rostlin. Jsou součástí sacharidů, tuků, bílkovin, vlákniny, organických kyselin atd.

Dusík

Dusík (N)

je nejen podstatnou složkou bílkovin, ale i enzymů, chlorofylu, vitamínů ap. Podporuje především růst výhonků a tvorbu zelené lístové hmoty. Při poruchách tvorby bílkovin se dusík hromadí v nežádoucí nitrátové formě (dusičnany).

Fosfor

Fosfor (P)

je především součástí zásobních bílkovin a nezbytný pro hromadění, přenos a uvolňování energie v rostlinách. Urychluje vývoj a zralost, Zvyšuje odolnost proti nízkým teplotám, podporuje rozvoj kořenového systému a velmi příznivě ovlivňuje biologickou hodnotu osiv a sadby.

Draslík

Draslík (K)

je nezbytný pro řadu biochemických procesů. Nejsilnější je jeho vliv na vodní režim rostlin. Zvyšuje v rostliných produktech obsah cukru, škrobu, celulózy a některých vitamínů. Při jeho dostatku jsou skladovací ztráty hlíznatých a dužnatých plodů nižší a odolnost rostlin proti napadení chorobami vyšší. Podílí se i na aktivaci enzymů

Vápník

Vápník (Ca)

příznivě působí především na růst a funkci kořenů. Zvyšuje předpoklady k opylování semenných plodin.

Hořčík

Hořčík (Mg)

je důležitý při přeměně světelné energie v energii chemickou v procesu fotosyntézy, a proto i nezastupitelnou složkou listové zeleně (chlorofylu). Je stavební složkou i jiných organických látek a aktivátorem některých enzymů.

Síra

Síra (S)

je součástí bílkovin, ale i rostlinných olejů, vitamínů a enzymů.

Železo

Železo (Fe)

se podílí na mnoha funkcích, např. při stavbě chlorofylu, přeměně dusíkatých látek a tvorbě enzymů (které urychlují chemické reakce v rostlinách). Tak například listy rajčat obsahují při dostatku železa na gram čerstvé hmoty 3,25 mg chlorofylu, zatímco při nedostatku pouze 0,25 mg

Mangan

Mangan (Mn)

podporuje činnost enzymů a mnohých důležitých reakcí

Bór

Bór (B)

podporuje diferenciaci buněk, Zvyšuje produkci semen (stimulací procesů oplodnění) a působí při přemísťování cukrů

Měď

Měď (Cu)

působí významně na fotosyntézu a při regulaci vodního režimu v rostlinách

Zinek

Zinek (Zn)

je přítomen v mnohých enzymech a některé další aktivizuje

Molybden

Molybden (Mo)

Podporuje především činnost hlízkových baktérií, které u vikvovitých plodin (luskovin, jetelovin) biologicky poutají a rostliny zásobují vzdušným dusíkem. Významná úloha připadá molybdenu též při redukci nitrátů (zejména ve špenátu).

4. Příjem živin rostlin

Uhlík, vodík a kyslík, jejichž zdrojem je CO2, H2O a O2, jsou základní stavební kameny organických látek, vytvářených v rostlině a jejich příjem
probíhá takto

CO2

Dioxid uhlíku (CO2) přijímá rostlina listy ze vzduchu. Pochází z dýchací činnosti rostlin a živočichů, mikrobiologického rozkladu organické hmoty
a ze spalování fosilních zdrojů energie (uhlí, olej). 

Produkce CO2 v půdě (činností mikroorganismů a kořenového systému rostlin) je tím intenzivnější, čím vyšší je biologická aktivita půdy. Ta jesilně podmíněna způsobem hospodaření na půdě (především dostatečným organickým hnojením a provzdušováním půdy). Produkce CO z 1 aru půdy se pohybuje od 10 do 50 g za hodinu. V ovzduší uzavřených prostorů skleníků lze obsah dioxidu uhličitého (CO2) zvýšit spalováním speciálních briket nebo vypouštěním stlačeného CO2 v bombách (zhruba do koncentrace 0,3 %).

Příjem o listy se děje přes průduchy (stomata), jejichž mechanismus otevírání a uzavírání je řízen nejen životními pochody rostl, ale i světelnými, vlhkostními a teplotními poměry. Při optimálních světelných, vlkhostních a teplotních podínkách je příjem dioxidu uhličítého nejvyšší.

O2

Kyslík (O), příjímaný rostlinami ze vzduchu, je pro jejich život fyziologicky stejně významný jako dioxid uhličitý. Případá mu nezastupitelná úloha při energetickém metabolismu (uvolňování energie z asimilátů při dýchání – disimilaci).

Kyslík je příjímán jednak průduchy v listech rosltin, ale i kořeny, kde je nezbytný pro dýchání kořenů. O dostatečný přístup kyslíku do půdy proto pečujeme vhodným obděláváním, zejména těžších, slévavých půd. Nedostatek kyslíku v půdě způsobuje i ztráty dusíku uníkem do ovzduší (tzv. denitrifikací) a snížení příjmu všech živin kořeny rostlin.

H2

Vodík (H) rostlina získá z přijaté vody.
Zatímco živiny C, O, H se podílejí na tvorbě organické hmoty rostlin a fyziologických pochodech ve větších objemech, zbývající  živiny se nacházejí v sušině rostlin v malé koncentraci (maximálně do 12 %). Souhrnně
je nazýváme minerálními živinami, protože všechny tyto anorganické látky  se nacházejí také v půdních minerálech.

 

Dělíme je na základní

Dusík

Dusík (N)

Fosfor

Fosfor (P)

Vápník

Vápník (Ca)

Hořčík

Hořčík (Mg)

ostatní, z nichž nejdůležitější jsou: síra (S), železo (Fe), chlór (CI), sodík (Na) a stopové prvky: bór (B), mangan (Mn), měď (Cu), zinek (Zn), molybden (Mo).

Minerální živiny přijímají rostliny v převážné většině rozpuštěné ve vodě, z takzvaného půdního roztoku, svými kořeny. Při příjmu minerálních živin mají rostliny určitou schopnost výběru. To znamená, že z půdního roztoku, v němž jsou v přiměřeném množství přítomné všechny živiny, rostliny přijímají více těch, kterých více potřebují. To však platí jen za předpokladu, že koncentrace živin (nebo některé živiny) není příliš vysoká. V tom případě se totiž poruší aktivní mechanismus selektivního příjmu živin a rostlina je nucena přijímat pasívním způsobem. Při něm platí zásada, že čím vyšší je koncentrace jednotlivých živin, tím rychleji a ve větším množství pronikají do rostliny bez ohledu na to, zda je rostlina potřebuje či nikoliv. Intenzívní příjem jedné živiny pak potlačuje příjem ostatních živin. To vede k narušení vyváženého příjmu živin.

Zahrádkáří znají účinky výběrového příjmu živin jako účinek staré půdní síly a činí vše, aby se tento způsob mohl plně uplatnit u jejich pěstovaných zahradních plodin. Starají se nejen o přívod organických hnojiv do půdy a otupování kyselé půdní reakce vápněním, ale i dobrou strukturu půdy a vhodný vláhový a vzdušný režim půdy. Stučně řečeno : perují o trvalé zvyšování půdyní úrodnosti. To je totiž základním předpokladem staré půdní síly. Aby se tato “síla” mohla uplatnit na vytvoření vysokých a jakostních výnosů zahradních plodin, je nutné hnojit. Odběr živin vysokými sklizněmi je tak vysoký, že bez hnojení by se půda na naší zahrádce brzo vysílila.

Odběr živin některými zahradními plodinami (v g na 1 m2)

hlávkové zelí

Hlávkové zelí

N: 15g
P: 2,2g
K: 18,7g
Ca: ?
Mg: ?

květák

Květák

N: 20g
P: 2,5g
K: 17g
Ca: 10g
Mg: 1,5g

rajče

Rajče

N: 10g
P: 3,2g
K: 16g
Ca: 8g
Mg: 1,2g

Cibule

Cibule

N: 9g
P: 2,1g
K: 12g
Ca: 4,5g
Mg: 1,5g

Rostliny vikvovité (luskoviny a jeteloviny) mají zvláštní schopnost přijímat dusík také ze vzduchu, a to prostřednictvím tzv. hlízkových baktérií, které se v půdě vytvoří na koříncích. Jejich tvorbu můžeme podpořit tzv. očkovacími látkami. Čs. přípravek se nazývá Rhizobin. Očkujeme jím osivo nebo půdu na těch pozemcích, kde se příslušný druh buď ještě vůbec nikdy nepěstoval, nebo již před dlouhou dobou.

Rostliny přijímají přes isty živiny rozpuštěné ve vodě ve značném zředění (0,2 až 0,5 %). Živiny pronikají především listovou pokožkou a aktivním transportem pomocí nosičů přes membrány až do vnitřního prostoru buňky (vakuoly). Tento způsob příjmu živin přes listy rostlin nazýváme mimokořenovou výživou.

Při tomto způsobu výživy živiny vstupují do rostliny velmi rychle, takže mohou být bezprostředně využity pro tvorbu organických látek. Nejvyšší stupeň využití (utilizace) je dosahován u těch živin, kterých má rostlina nedostatek.

Vstup živin do listů je tak rychlý, že některé proniknou již během několika hodin. Provedená sledování ve výzkumu ukázala, že během 1 až 4 hodin je přijato již 50 %  dodaného dusíku a během 5 hodin 50 % hořčíku nebo sodíku. Pomaleji (do 3 až 5 dnů) je přijímán draslík, fosfor a vápník. Ale i tyto doby jsou v porovnání s příjmem “přes kořeny” podstatně kratší.

Také stupeň využití živin “přes listy” je dvojnásobně až trojnásobně vyšší než přes půdu. K rychlému a velmi dobrému příjmu živin přes listy přispívá nižší teplota vzduchu a vyšší relativní vzdušná vlhkost. Rovněž  po dešti anebo při použití tak zvaných smáčidel povrch listů živiny snadněji propouští.

5. Využití přijatých živin

Živiny přijaté rostlinami jsou využity ke složitým biologickým pochodům, jejichž výsledkem je růst a vývoj rostlin dovršený vytvořením žádoucích produktů. Odborně hovoříme o realizaci genetického programu příslušného druhu a odrůdy zahradních plodin. Čím lépe odpovídá příjem živin nárokům a vegetačnímu rytmu rostlin, tím bohatší a kvalitnější můžeme očekávat sklizeň. 

Tento poměr je specifický pro jednotlivé druhy, popř. odrůdy plodin a mění se v určitém rozmezí i během vegetace. Tak například u většiny plodin je optimální poměr dusíku k fosforu u mladých rostlin širší (na jednotku fosforu připadá více dusíku) než u starších rostlin. Význam vhodného poměru přijímaných živin na úspěch pěstování zahradních plodin lze ukázat například na výsledcích pokusu s rajčaty.

Vliv poměru přijatých živin na sklizeň rajčat

Poměr živin 50%

Poměr N=100 P=5,3 K=49,6

Počet plodů na keř: 13,8g
Průmerná hmotnost plodu: 60,3g
Hmotnost červených plodů na 1 keři: 779g

Poměr živin 75%

Poměr N=100 P=7,4 K=64,8

Počet plodů na keř: 16,6g
Průmerná hmotnost plodu: 74,2g
Hmotnost červených plodů na 1 keři: 1103g

Poměr živin 100%

Poměr N=100 P=10,2 K=78,1

Počet plodů na keř: 20,3g
Průmerná hmotnost plodu: 76,6g
Hmotnost červených plodů na 1 keři: 1453g

Z tabulky je velmi dobře patrné, že při nedostatečném příjmu fosforu (P) a draslíku (K) se urodilo méně a menších plodů, takže konečný výnos byl téměř o polovinu nižší.

V celkem jednoduchém pravidle, že rostliny mají v souladu s jejich potřebami přijmout živiny ve vyváženém poměru, aby poskytly vysokou a dobrou úrodu, spočívá úspěch všech těch zahrádkářů, kteří zvládli „abecedu výživy rostlin a hnojení”.

Všichni dobře víme, že dopracovat se úspěchu na tomto úseku vyžaduje nejen osvojení si určitých hnojařských opatření, ale i “nahlédnutí pod pokličku tajů chemických a biologických pochodů v půdě, rostlině či hnojivech”, čili i studium odborné literatury, neboť při optimalizaci výživy rostlin je nutné vzít v úvahu nejen nároky plodin a vlastnosti hnojiv, ale i vlastnosti půdy, způsobu jejího obdělávání, vliv povětrnosti i dalších činitelů, jak je patrno z následující kapitoly, zabývající se vlivy působícími na příjem živin.

 

6. Co vše působí na příjem živin

Není tomu tak dávno, kdy jsme se domnívali, že na příjem živin rostlinami naších zahrádek působí hlavně živiny, které dodáme přímo k pěstované plodině. Chemické rozbory rostlin, které se v posledních letech provádějí i u zahradních plodin, poopravily naše dřívější představy. Například mrkev hnojená 9,0 g dusíku, 1,8 g fosforu a 10,0 g draslíku odebrala z půdy daleko více živin než z dodaných hnojiv. Tato skutečnost vyplývá z toho, že v zahradních půdách pravidelně hnojených organickými i minerálními hnojivy jsou vysoké obsahy živin v půdě, a že živiny z půdní zásoby jsou lépe přijímány.

O obsahu živin v půdě našich záhonů na zahrádce se můžeme přesvědčit agrochemickým rozborem odebraného vzorku zeminy. Tak například rozbor ze zahradní půdy pravidelně hnojené ukázal, že do hloubky 20 cm připadá na 1 kg zeminy 260 mg P (fosforu), 510 mg K (draslíku) a 116 mg Mg (hořčíku).  V přepočtu na gramy a m2 je to 78 g P, 153g K a 35 g Mg. To je několikanásobně více, než dodáváme za rok v hnojivech. (Za velmi vysokou dávku fosforu považujeme již 5 g P,20gKa 3 g Mg.)

Ukázali jsme si, že rostliny čerpají živiny jak z hnojiv, tak i z půdní zásoby. Hnojením poskytujeme živiny rostlinám, ale protože mohou v roce hnojení přijmout z dodaných hnojiv jen část, zbývající Část přechází do půdní zásoby (staré síly), z níž jsou tyto živiny čerpány dalšími plodinami. „Hnojíme tudíž přímo nejen rostliny, ale i půdu a přes ni následné plodiny.”

Z organických hnojiv (hnůj, kompost) mohou rostliny v roce hnojení přijmout zhruba kolem 35 % dusíku, 25 % fosforu a 45 % draslíku. Z průmyslových hnojiv je podíl živin přijatých v roce hnojení vyšší, a to zhruba kolem 60 % dusíku, 25 % fosforu a 55 % draslíku. Stupeň využití živin z hnojiv je závislý nejen na vhodně voleném hnojařském zákroku, ale i na řadě dalších činitelů (druhu plodiny, půdní úrodnosti, povětrnosti). V důledku odlišného využití a schopnosti půd poutat jednotlivé živiny přecházejí i zahrádkáři k uplatňování systému hnojení, v němž hnojíme dusíkatými hnojivy především plodiny, zatímco ostatními spíše půdu. půdní síly). Výsledky pokusů a mnohaleté zkušenosti ukázaly, že i na zahrádkách tento progresivní způsob hnojení přispívá k lepšímu využití živin z hnojiv pro tvorbu vysokých a dobrých výnosů.

Povězme si něco více o hlavních příčinách, které snižují využití živin z hnojiv a půdy. Častou příčinou nízkého využití dusíku z lehce rozpustných hnojiv (ledků, močoviny či kombinovaných hnojiv) je to, že používáme místo nízkých častých dávek jednorázové vysoké dávky. Z této mohou rostliny přijmout zhruba o 40 % méně, než když stejné množství dusíku dodáme v třetinových dávkách třikrát během vegetace. Je tomu tak proto, že velké množství dusíku nemohou rostliny najednou pohltit a v půdě se především ledková forma dusíku špatně poutá. A tak při prvním větším dešti nebo zálivce putuje neodebraný dusík do spodiny a ke škodě nás všech kazí zdroje pitné vody. Nejen naše, ale i světové normy považují pitnou vodu za zdravotně nezávadnou pokud nemá více než 50 mg nitrátů v 1 litru vody (pro kojence leží toto kritérium podstatně níže — při 15 mg). Jednorázové vysoké dávky dusíku vyvolávají většinou i zvýšený obsah nitrátů v rostlinách zejména v zelenině, kde rovněž člověku škodí. Proto zahrádkáři přecházejí k stále častějšímu přihnojování zahradních kultur malými dávkami dusíkatých hnojiv během vegetace.

Použitím listových hnojiv urychlíme příjem živin, neboť například dusík ve formě roztoku močoviny je okurkami či rajčaty z 50 % přijat již za 1 až 4 hodiny a hořčík u jabloní z 20 % během 1 hodiny.

Značný vliv na příjem živin má půdní reakce. Většina živin má sníženou přístupnost na kyselých i zásaditých půdách. Velmi výrazně reaguje například fosfor (P) při kyselé půdní reakci (pod pH 5,0) a při zásadité (alkalické) půdní reakci (nad pH 7,0), kdy silně klesá přístupnost této žívíny pro rostliny. Protroto i účinek hnojení rozpustnými formami fosforu (například superfosfátem) je na takovýchto půdách nízký. Manganu (Mn) má přístupnost je v kyselých půdách největší a bór (B) je náopak málo přístupý  pouze v kyselých půdách.

Zahradní plodiny budou mít nejvhodnější podmínky pro příjem živin tehdy, pokud je budeme pěstovat na stanovištích, kde půdní reakce bude odpovídat jejich požadavkům. Pokud tomu tak není, musíme udělat vhodná opatření, tzn. otupit vápněním kyselou půdní reakci, popř. snížit alkalickou půdní reakci okyselením (rašelinou, fyziologicky kyselými hnojivy). Dalším činitelem, který snižuje příjem živin je sucho. Pro nedostatek vody trpí rostliny většinou nedostatkem všech živin. V listech jabloní byl v suchém roce obsah dusíku o 35 %, fosforu o 30% a draslíku o 33 % nižší než v roce vlhčím. U jednotlivých plodin se setkáváme především s nedostatkem fosforu, popř. bóru.

Broskvoň

Broskvoň

Nezaléváno 

Obsah P v listech = 100%

Obsah K v listech = 100%

Zaléváno 

Obsah P v listech = 157%

Obsah K v listech = 120%

Jabloň

Jabloň

Nezaléváno 

Obsah P v listech = 100%

Obsah K v listech = 271%

Zaléváno 

Obsah P v listech = 157%

Obsah K v listech = 125%

Sucho lze do značné míry vyrovnat závlahou. Ovocné stromy měly při zálivce vyšší obsah fosforu (P) i draslíku (K) v listech ve srovnání s nezalévanými stromy.

Nadbytek vody — zamokření také vadí příjmu živin především pro nedostatek vzduchu v půdě. Obdobné je to na půdách slévavých. Krunýř, který se vytvoří na povrchu půdy, nejen že rostliny “dusí”, ale omezuje i jejich výživu. Pokusy s travinami ukázaly, že např. u sveřepu bezbranného nedostatek vzduchu v kořenové zóně snížil příjem živin zhruba o jednu čtvrtinu. Však zahrádkáři znají dobře “hnojivý” účinek kypření ulehlé půdy, po němž následuje vždy intenzivnější příjem živin. V pokusu s rajčaty poklesem dílčího tlaku kyslíku (O2) v živném roztoku klesal příjem živin.

Odraz sníženého tlaku O2 v živném roztoku na příjem živin rajčat

Snížení tlaku O2 o 76%

P - Fosfor
Poměr živin 56%
K - Draslík
Poměr živin 75%

Snížení tlaku O2 o 98%

P - Fosfor
Poměr živin 30%
K - Draslík
Poměr živin 37%

Studován byl i vliv světla na příjem živin. Ukázalo se, že při snižované intenzitě osvětlení (obrázek 7) klesá obecně příjem živin. Nejméně bývá snížen příjem draslíku. Zdá se, že je jím do určité míry kompenzován nedostatek dopadajícího světla. Nejen voda a světlo, ale i teplota půdy působí na příjem živin. Snížení”příjmu v důsledku chladu bylo pozorováno především u draslíku (K), ale i fosforu (P), zatímco relativní příjem vápníku (Ca) a hořčíku (Mg) se zvýšil.

Jak bylo již uvedeno, v půdě dostatečně zásobené organickou hmotou (humusem) mají rostliny lepší podmínky pto příjem živin a každý zahrádkář ví, že na půdě nedostatečně organicky hnojené je i účinek průmyslových hnojiv nižší.

Uvádí se, že při pravidelném organickém hnojení je příjem živin z průmyslových hnojiv zhruba o 44 % vyšší u dusíku (N), 33 % u fosforu (P), 65.% u draslíku (K), 12% u vápníku (Ca) a o 45 % u hořčíku (Mg) ve srovnání s půdou, která není delší dobu organicky hnojená. Také předplodiny, ale i plevele ovlivňují příjem živin. Je to způsobenočasto jednostranným odčerpáním některých živin z půdy, jejichž nedostatek potom následné nebo souběžné plodiny pociťují.

Při příjmu živin dochází při vyšších koncentracích v půdním roztoku ke vzájemnému ovlivnění, při němž živina v relativním nadbytku potlačuje příjem některých jiných živin. Tomuto jevu říkáme antagonismus. Tak například potlačuje vysoká koncentrace draslíku (při nadměrné aplikaci draselných hnojiv a nedostatečném hnojení hořčíkem) příjem hořčíku. V pokusu s celerem zvýšila nadměrná dávka draselného hnojiva odběr draslíku o 78 % a při současném snížení příjmu hořčíku o 18 %.

Na druhé straně se můžeme setkat i s příznivým vlivem příjmu jedné živiny na příjem jiných. Tento jen nazýváme synergismem. Nejčastěji k němu dochází při plynulém hnojení dusíkem na půdách dobře zásobených ostatními živinami (ve staré půdní síle). Značný vliv na příjem živin má tzv. příjmová kapacita rostlin. Je dána objemem a aktivitou kořenů. Důležitý je novější poznatek, že dobře živené rostliny, které netrpí nedostatkem jedné nebo více živin, mají větší příjmovou schopnost. Tento vztah se projevuje již od útlého mládí rostlin, a proto pečujeme o to, aby již v osivu či sadbě byl dostatek všech živin. Jinými slovy řečeno: Budeme-li pečovat o dobrý výživný stav mateřské rostliny, budou i dceřiné rostliny “vyzbrojeny” pro lepší příjem živin již v počáteční vegetaci. Zajímavý je poznatek, že listovými hnojivy můžeme korigovat a optimalizovat výživný stav rostlin a tak zvýšit jejich příjmovou kapacitu. Tím lze i vysvětlit nečekané přírůstky výnosu a zlepšení kvality při vhodném použití poměrně malého množství živin v těchto moderních hnojivech.

 
 

7. Příjem živin během vegetace

Nároky na živiny nejsou během vegetace stále stejné. Při klíčení potřebují semena rostlin sice hodně vody, ale žádné živiny. Získávají je ze zásob v semenech nebo hlízách. Mladé rostliny mají vysoké nároky na živiny. Intenzivně je přijímají a využívají k růstu. V době, kdy dochází k vyvrcholení nárůstu listové plochy a začínají se tvořit rezervní orgány (semena, bulvy ap.), mají rostliny rovněž vysoké nároky na živiny, ale do značné míry již specifikované. Dusík je ve značném množství přijímán při tvorbě bílkovin, především při rozvoji listové plochy. Potřeba fosforu vrcholí na začátku rozvoje kořenového systému a na začátku tvorby plodů a semen. Nároky na draslík jsou největší, když se tvoří glycidy potřebné pro rozvoj listové hmoty a později když se tyto využívají k vytváření rezervních látek.

V závěrečné fázi růstu ustává intenzita příjmu živin, zčásti se dokonce opadem listů nebo vylučováním kořeny do půdy obsah živin v rostlinách snižuje. Výrazné to je zejména u víceletých plodin, kde značná část živin se stěhuje do rezervních orgánů.

Z relativní intenzity příjmu živin (N, P, K) u raných brambor a pozdní kapusty  je patrno, že rané brambory v dubnu přijaly jen nízké procento z celkového příjmu, zatímco největší podíl živin byl přijat od května do června. U pozdní kapusty bylo nízké procento živin přijato v květnu, nejvyšší naopak u dusíku (N) od srpna do listopadu a u fosforu (P) a draslíku (K) od září do října. Tomu je nutno přizpůsobit také hnojení, nepřehnojovat mladé rostlinky a nenechat dospělé rostliny hladovět.

Příjem živin se v návaznosti na tvorbu sušiny rostlinné hmoty promítá do tzv. koncentrace živin neboli procentického obsahu živin v sušině. Vzhledem k tomu, že intenzita příjmu živin předbíhá v průběhu vegetace intenzitu tvorby sušiny, dochází k poklesu koncentrace živin v sušině rostlin. Tomuto jevu říkáme “zřeďovací efekt”. V tabulce  uvádíme jako příklad pokles koncentrace živin v nadzemní hmotě okurek v pozdnějším stadiu vegetace oproti ranějšímu stadiu.

Časový příjem živin u raných brambor v různých měsících

Duben
Příjem živin 17%

Dusík (N) = 3%

Fosfor (P) = 7%

Draslík (K) =  7%

Květen
Příjem živin 50%

Dusík (N)  = 23%

Fosfor (P) = 27%

Draslík (K) = 35%

Červen
Příjem živin 100%

Dusík (N)  = 100%

Fosfor (P) = 100%

Draslík (K) = 100%

Časový příjem živin u pozdní kapusy

Květen
Příjem živin 10%

Dusík (N) = 10%

Fosfor (P) = 6%

Draslík (K) =  9%

Červen
Příjem živin 25%

Dusík (N)  = 35%

Fosfor (P) = 20%

Draslík (K) = 20%

Červenec
Příjem živin 50%

Dusík (N)  = 60%

Fosfor (P) = 38%

Draslík (K) = 40%

Srpen
Příjem živin 70%

Dusík (N)  = 80%

Fosfor (P) = 60%

Draslík (K) = 60%

Září
Příjem živin 90%

Dusík (N)  = 90%

Fosfor (P) = 90%

Draslík (K) = 90%

Říjen
Příjem živin 98%

Dusík (N)  = 95%

Fosfor (P) = 100%

Draslík (K) = 100%

Listopad
Příjem živin 98%

Dusík (N)  = 100%

Fosfor (P) = 95%

Draslík (K) = 95%

8. Procentní obsah živin v zahradních rostlinách

Koncentrace živin v rostlinách (jejich procentický obsah v sušině) je velmi rozdílný. Závisí nejen na druhu rostliny a vegetační fázi, ale i na části rostlin a podmínkách výživy. 

V listech je nejvíce dusíku (N) a draslíku (K), nejčastěji od 1 do 5 %. Nižší jsou obsahy vápníku (Ca), hořčíku (Mg), fosforu (P), síry (S) a chlóru (CI). Pohybují se většinou od 0,1 do 2 %. V malém množství, od 5 do 200 ppm (ppm = jedna miliontina neboli mg na 1kg), jsou přítomny železo (Fe) a stopové prvky mangan (Mn),  zinek (Zn), měď (Cu) a bór (B). V nejmenším množství od 0,2 do 5 ppm je je zastoupen molybden (Mo). 

Mladé listy mívají vysokou koncentraci většiny živin. Naproti tomu starší listy mívají často vyšší obsahy málo pohyblivých živin, např. vápníku (Ca), mědi (Cu) či bóru (B). Tak například nejmladší listy u rajčat měly v sušině pouze 0,7 % Ca zatímco nejstarší listy 4,7 % Ca, tj. téměř sedminásobek. Potvrzují to i údaje získané u vinné révy, kde i procento Mg bylo ve starších rostlinách vyšší.

 

Vliv stáří listů vinné révy na obsah živin v sušině listů

%N

Nejmladší list = 5,03

Nejstarší list = 2

%P

Nejmladší list = 1,60

Nejstarší list = 0,67

%Ca

Nejmladší list = 0,05

Nejstarší list = 0,60

%Mg

Nejmladší list = 0,17

Nejstarší list = 0,28

Zatímco v kořenech nacházíme nízké obsahy živin obecně, v semenech se hromadí hlavně dusík, fosfor a hořčík. 

Některé druhy plodin se vyznačují vyššími nároky na živiny, a proto v nich nacházíme větší obsahy, jako například luskoviny, které mají v sušině relativně více vápníku (Ca), hořčíku (Mg), bóru (B), ale málo síry (S). Košťáloviny obsahují relativně hodně síry. Rostliny, které snášejí zasolení, mají vedle síry i více sodíku (Na), hořčíku (Mg) a chlóru (CI). Rostliny, které dobře rostou i na kyselých půdách, mají relativně vyšší koncentraci železa (Fe), manganu (Mn) a hliníku (AI).

Střední koncentrace živin hlavních druhů zahradních plodin

pracuje se na tom….

9. Množství živin odčerpaných zahradními rostlinami

Vyčerpávající odpověď na otázku kolik živin odčerpají pěstované rostliny by byla velmi obšírná, protože: 

a) zahradních plodin je velmi mnoho a každá z nich (ale i jeddnotlivé odrůdy) má jiné nároky; 

b) podmínky, ve kterých se zahradní plodiny pěstují, jsou velmi rozmanité –  od písčitých po jílovité půdy v teplých, sušších nížinných oblastech až po studené, vlhčí podhorské oblasti; 

c) hnojení, a tími výživný stav, není vždy optimální, takže někdy dochází i k luxusnímu konzumu některých živin;

Optimální odběr živin je však důležitým vodítkem pro hnojení, a proto najdeme v literatuře dostatek údajů o něž se opírají doporučené dávky hnojiv v odborných příručkách výživy zahradních plodin.

Pro ilustraci uveďme, že při výnosu 5 kg květáku z 1 m2 se odčerpá středně 20 g N,3,5 g P,21 g K, 4,6 g Ca a 0,5 g Mg, zatímco červené zelí při témže výnosu odebere 30 g N,3,7g P, 29g K, 25g Ca a 4,2 g Mg. Jsou však i některé plodiny, které odebírají z m2  při středních výnosech daleko méně živin. Tak například 0,4 kg chřestu odčerpá pouze středně 8 g N, 1,8 g P, 8,4 g K, 3,9 g Ca a 0,9 g Mg.

Pochopitelně závisí i na způsobu pěstování. Okurky pěstované ve skleníku při sklizní 25 kg z m2 odčerpají středně 45 g N, 11 g P, 58 g K, 17 g Ca a 6 g Mg. Na volném záhonu při výnosu 4 kg z m2 spotřebují okurky jen 15 g N,4 g P, 21 g K,43 g Ca a 15 g Mg.

Při tzv. bilanci živin, to znamená úvaze kolik živin musíme hnojením doplnit, musíme vzít v úvahu, že ze sklizně se část živin (v odpadních nekonzumovatelných částech rostlin) vrací přes kompost na zahrádku. Do kalkulací musíme také zahrnout zásobu živin v půdě. Je-li nedostatečná, musíme potřebu živin zvýšit, je-li nadměrná, pak část živin ušetříme.

Hnojení pokojových rostlin

Kdy a jak hnojit pokojové rostliny

Obsah

1. Hnojení pokojových rostlin

Hnojení pokojových rostlin

Hmyzí trus je vhodný pro pokojové rostliny. Jeho hodnoty odpovídají slepičímu trusu, ale narozdíl od slepičího ho není třeba nijak ředit a nastavovat. 

Přihnojování pokojových rostlin je samozřejmostí a mělo by být pravidelné. Jelikož pokojovky rostou jen v „ohraničeném“ prostoru (mobilní nádobě), velice vysilují zeminu. Kořeny jsou v ní prorostlé a proto je třeba tyto rostliny přesazovat do větších nádob – doplňovat jim čerstvou zeminu. Zároveň ošetřujeme jejich kořeny a přidáváme vhodné hnojivo. Pokud chceme provést hnojivovou zálivku, je ideální k večeru. Hnojíme pouze zdravé rostliny, když rostou a kvetou. Častěji se hnojí rychle rostoucí rostliny. Kvetoucí pokojovky je třeba nejvíce hnojit v období nasazování poupat.

Hnojit nesmíme v době odpočinku rostlin, na konci léta a na podzim. Hnojit se nesmí nezakořeněné a nemocné rostliny, stejně tak nesmíme zalévat hnojivovou zálivkou rostliny v suché zemině, nejprve je třeba rostlinu zavlažit shora. Čili nehnojíme rostliny v době klidu, před obdobím klidu a na konci periody jejich růstu. Nesmíme hnojit čerstvě přesazené rostliny či čerstvě koupené. Hnojení je možné až po dvou týdnech. Nehnojíme také nemocné rostliny, u kterých ještě neznáme příčinu choroby a rostliny s nemocnými kořeny (kořenovou hnilobou). A pozor – kaktusy nesmíme hnojit organickými hnojivy.

Informace převzata z jiného webu ZDE

Tabulka stručně zobrazující potřebu a četnost hnojení pokojových rostlin. 

2. Jak se dozvědět že květina potřebuje hnojivo

Není snadné rozpoznat kdy pokojové rostlině chybí živiny. Rostlina nám to nedokáže říci tak jako naše děti. Je to dost matoucí, protože přičina uvadání může mít souvislost  s něčím jiným. Vědět kdy je čas přihnojit pokojové rostliny je náročná věc i pro dlouholeté pěstitele pokojových rostlin. Rád bych se chtěl nyní podělit s vámi o pár základních informací o tom jak a kdy hnojit vaše pokojové rostliny.

Pokojové rostliny vadnou když potřebují vodu. Jejich listy zblednou a vytáhnou se pokud nemají dostatek slunečního světla. Při nízké vlhkosti jim křehnou listy. Naopek při přiliř vysoké vlhkosti se u nich může projevit hniloba. Jak ale poznat kdy je třeba přihnojit? Neexistuje jasný signál který by Vám rostlina zdělila “Hele dala bych si řízek”. Jediný náznak projevu je ve zpomaleném nebo stagnujícím růstu který je pro většinu lidí dost obtížně postřehnutelný. Je tak lepší místo čekání na signál vzít záležitost do svých rukou a hnojit rostliny podle plánu, který je založen na jejich růstovém cyklu.

 

Každá pokojová rostlina má mírně odlišné potřeby, pokud jde o množství a frekvenci hnojení. To však není důvod přihnojování příliš komplikovat. Ano je možné si prostudovat každý jeden druh o který se staráte a určit jeho specifické nutriční potřeby, ale pravdou je že drtivá většina běžných pokojových rostlin má požadavky na hnojivo natolik podobné, že k jejich přihnojování můžete přistoupit stejný způsobem. Je pravdou že některé rostliny se vymykají a potřebují více nutričních látek a jiné naopak méně. Proto tabulka v ostavci 4 by Vás měla umět spolehlivě zorientovat v tom jak často k té či oně květina byste se zálivkou měli přicupitat. 

Toto je podle mého  nejlepší plán hnojení pro většinu běžných pokojových rostlin. Je založen na cyklu vegetačního období, který ovlivňuje venkovní i domácí rostliny stejným způsobem jakkoliv domácí květiny mají konzistentní teploty bez výkyvů.

 

3. Obecný doporučený harmonogram hnojení pokojových rostlin

Toto je podle mého  nejlepší plán hnojení pro většinu běžných pokojových rostlin. Je založen na cyklu vegetačního období, který ovlivňuje venkovní i domácí rostliny stejným způsobem jakkoliv domácí květiny mají konzistentní teploty bez výkyvů.

Jarní hnojení

Jaro

Pokojové rostliny začněte hnojit asi 8 týdnů před posledním očekávaným jarním mrazem. Například u nát to bývá kolem 15 května. To znamená, že začnu přihnojovat své pokojové rostliny v polovině března. To je doba, kdy se dny začínají znatelně prodlužovat a pokojové rostliny přecházejí z polospícího stavu do období aktivního růstu.
První tři aplikace hnojiv by měly být poloviční proti doporučené dávce. Takto přihnojujte rostliny v době kdy se připravují na aktivní růst a ještě nevyžadují větší množství živin pro samotný plodný růst.

Letní hnojení

S příchodem léta je čas přejít na pravidelnější program hnojení pokojových rostlin. Frekvence hnojení záleží také na typu hnojiva. Tekutá se používají častějí jak granulovaná. Někdy dvakrát týdně či měsíčně. Náš hmyzí trus se rozkládá postupně takže není třeba hnojit tak často jako je to potřeba u vyráběných tekutých hnojiv. Hmyzí trus se postupně rozkládá a uvolňuje své živiny v malém množství po delší dobu. Jedna aplikace tak může vydržet déle než je uváděno v odstavci 4. Tj kde se doporučuje hnojit 2x za měsíc můžete s naším hnojivem hnojit klidně 1x měsíčně.

Postupujte podle tohoto plánu bez ohledu na to, zda své pokojové rostliny na léto přesouváte ven. Pokojové rostliny jsou ve stavu aktivního růstu, když je vysoká úroveň letního světla a to bez ohledu na to, zda jsou ve stálé teplotě nebo na terase.

Podzimní hnojení

Podzim

Asi 8 týdnů před prvním očekávaným mrazem na podzim zredukujte množství a frekvenci hnojiv pro pokojové rostliny. U nás to to znamená, že od poloviny srpna snížím množství hnojiva na polovinu a začnu prodlužovat dobu mezi hnojením asi na 3-4 aplikace do příchody zimy.

 

Zimní hnojení

V zimně rostliny nehnojte. Pokojové rostliny nejsou v zimním období ve stavu aktivního růstu, a proto by neměly být hnojeny. Mohlo by to vést ke spálení hnojiva a hnědým listovým špičkám.

4. Tabulka stručně zobrazující potřebu a četnost hnojení pokojových rostlin.

Potřeba hnojení 90%
Šáchor

Šáchor

hnojit 2x týdně, ale v zimě jen 1x měsíčně.

Potřeba hnojení 90%
Aloe Vera

Aloe Vera

hnojit 2x týdně.

Potřeba hnojení 85%
Chamaedorea sličná

Chamaedorea sličná

hnojit 2x týdně od března do srpna.

Potřeba hnojení 80%
Areka palma zlatoplodá

Areka palma zlatoplodá

od března do srpna přihnojte 1x za týden

Potřeba hnojení 80%
Podeňka světlá "Quadricolor"

Podeňka světlá „Quadricolor“

hnojte ve fázi růstu 1x za týden

Potřeba hnojení 80%
Kávovník

Kávovník

přihnojit 1x za týden

Potřeba hnojení 80%
Strelície královská

Strelície královská

přihnojit 1x za týden

Potřeba hnojení 80%
Zelenec Variegatum

Zelenec Variegatum

přihnojit 1x za týden

Potřeba hnojení 70%
Fíkus

Fíkus malolistý „Jutový kmen“

hnojit v období růstu 2x za měsíc

Potřeba hnojení 70%
Dračinec

Dračinec

hnojit 2x měsíčně během růstu

Potřeba hnojení 70%
Juka

Juka

hnojit 2x měsíčně během růsto do konce srpna

Potřeba hnojení 70%
Chrysalidokarpus

Chrysalidokarpus nažloutlý

hnojit 2x měsíčně.

Potřeba hnojení 70%
Bonsaj

Bonsaj „Ficus Ginseng“

hnojit v létě 2x měsíčně

Potřeba hnojení 70%
Břečťan popínavý

Břečťan popínavý

hnojit 2x měsíčně

Potřeba hnojení 70%
Filodendron

Filodendron

hnojit 2x měsíčně.

Potřeba hnojení 60%
Tauerie

Tauerie (Monstera Deliciosa)

hnojit 2x měsíčně od jara do podzimu

Potřeba hnojení 60%
Monstera

Monstera „Leichtlinii“

Hnojit 2x měsíčně slabou dávkou. V zimě 1x za dva měsíce.

Potřeba hnojení 70%
Zelenec chocholatý

Zelenec chocholatý (Hawaiian)

Hnojit od března do září 1x týdně.

Potřeba hnojení 70%
Ledviník

Ledviník

Hnojte od března do října 1x týdně.

Potřeba hnojení 60%
Domácí štěstí

Domácí štěstí

Hnojit 1x za 2-3 týdny.

Potřeba hnojení 50%
Starček

Starček

Hnojit od dubna do září 1x měsíčně.

Potřeba hnojení 50%
Kulkas zamiolistý

Kulkas zamiolistý

Hnojit od jara do podzimu 1x měsíčně.

Potřeba hnojení 50%
Orchidej můrovec

Orchidej můrovec

Přihnojit 1x za měsíc.

Potřeba hnojení 50%
Bonsai

Bonsai

Mezi jarem a podzimem 1x za měsíc.

Potřeba hnojení 40%
Pilea peperomioides

Pilea peperomioides (palačinková rostlina)

Přihnojte 1x za měsíc.

Potřeba hnojení 40%
Justice

Justice

Přihnojte 1x za měsíc.

Potřeba hnojení 40%
Tchýnin jazyk

Tchýnin jazyk

Ve fázi růstu přihnojte 1x za měsíc.

Potřeba hnojení 20%
Lopatkovec

Lopatkovec

Hnojit spíše na jaře či v létě. Dávejte poloviční dávku než ostatním rostlinám 1x za měsíc.

Potřeba hnojení 0%
Mucholapka podivná

Mucholapka podivná

Není třeba hnojit.

Hnojení trávníku

Jak se starat o trávník hnojením

1. Hnojení trávníku

Trávník

Hnojení trávníku je věc časování a tak doporučuji si vytvořit plán kdy budete trávník hnojit. Dobře živený trávník je zdravější a má silnější kořenový systém. Díky tomu je odolný vůči přílišnému horku, chladu, suchu, sečení čí chůzi. Hnojení 1x za rok zlepší stav trávníků, 4x za rok ho výrazně posílí. Vyhněte se hnojení v horkých dnech a po dešti. Nejlepší je hnojit před dešti.

1L hmyzího trusu vystačí na 70-88 m2 trávníku. Je to dáno hodnotou dusíku z rozborů kde N (dusík) = hodnotě 3%.

 

3% N = 1kg N v 3,33kg hnojiva = 9,52 L hnojiva

Trávník v dubnovém hnojení potřebuje 4-5g dusíku na m2

 

1L hmyzího trusu tak vystačí při zapravení 5g na m2 na 28 m2 trávníku.

1.1. Hnojení trávníku během ročních období

25%
Hnojení trávníku na jaře

Brzké - duben

Důležitý je dusík. Dávkování 4-5 g na m2. Tráva se začíná zelenat a aktivně roste. Je třeba odstartovat vegetativní období a posílit kořeny.

Trávník se probudí po zimě a bude toužit po živinách aby posílil kořeny a dobře odstartoval vegetativní období.

25%
Hnojení trávníku na jaře

Pozdní jaro - červen

Tráva roste a spotřebovává živiny. Je dobré živiny přidat, aby trávník v aktivitě pokračoval. Důležitý je fosfor pro posílení kořenů. Přidává se hořčík i draslík.

Tráva roste a spotřebovává živiny. Je tak vhodné živiny přidat aby tráva v aktivitě pokračovala.

35%
létoHnojení trávníku v létě

Léto - září

Tráva roste a spotřebovává živiny. Je dobré živiny přidat, aby trávník v aktivitě pokračoval. Důležitý je fosfor pro posílení kořenů. Přidává se hořčík i draslík.

Léto trávníky potrápí teplem, suchem a chozením. Hnojení pomůže trávu posílit a vlivům odolat.

Potřeba hnojení 15%
létoHnojení trávníku na podzim

Podzim - konec října

Vyžaduje draslík, který zvýší odolnost trávy proti vymrzání.

Trávník se bude připravovat na zimní odpočinek. Hnojením posílíte kořeny a zvýšíte ukládání dusíku, který se využije příští jaro.

2 Důvody přihnojování trávníku

Hnojení trávníku

Častým sečením se odebírá z trávníků velká část organické nadzemní hmoty, čímž se odčerpávají z půdy živiny, které musí být pravidelně doplňované. Podle zkušeností spotřebuje intenzivně pěstovaný trávník zhruba 25g dusíku ročně v čistých živinách na 1 m2. U trávníků kobrecových a hrišťových je tato hranice ještě vyšší, u parkových trávníků nižší, Přihnojovat by se mělo zásadně kombinovanými hnojivy kde jsou zastoupené všechny prvky NPK. Hnojivo musí být pravidělne rozmetené po ploše. Nemělo by se přihnojovat za prudkého slunce, nebo když je porost mokrý. 

 

3. Živiny mající vliv na vitalitu trávníků

NPK

Vyrovnaná výživa je předpokladem zdravého a vitálního trávníku, odolného vůči chorobám a škůdcům. Často sečené a intenzivně ošetřované trávníky jsou na výživu náročné, a spotřebují podle intenzity sečení až 150-300kg dusíku na hektar během roku. Kromě pravidelně aplikovaných látek dusíku vyžadují přísun i ostatních výživových prvků, a to fosfor a draslík, vápník, hořčík,sodík, chlór a křemík.

 

 

Dusík

Dusík (N)

Podporuje celkový růst, odnožování, ovlivňuje barvu.

Při nedostatku dusíku je trávník světle zelený, řídne, zpomaluje se odnožování. Po přehnojení hnojení dusíkem je tmavě zelený, listy trav jsou měkčí méně odolné vůči sešlapávání, prodlužuje se vegetační doba a zpomaluje vyzrávání porostu, čímž trávníků hůře přezimuje a je náchylný k plísní sněžné. Zdrojem dusíku může být rozkládající se mulč po sečení trávníku a též organická hnojiva (kompost nebo rašlinový substrát) nebo minerální hnojiva. O minerálních hnojivech si myslím svoje a nebudu je proto dále rozebírat. Tak či onak maximální jednorázová dávka dusíku by neměla být větší než 10 g/m?. Ve formě močoviny jenom 5 g/m2. 

Fosfor

Fosfor (P)

podporuje růst a vyzrávání trávníku na podzim.

Trávníky spotřebují ročně 1,5-3,5 g P na 1 m2. 

Draslík

Draslík (K)

Podporuje zdravý a mohutný vývoj rostlin, zvyšuje mrazuvzornost a odolnost ůvči chorobám a nedostatku vody.

Trávník spořebuje 8-16 g/m2 draslíku ročně. Draslík je obsažen většinou v hnojivech a tak ho není potřeba přidávat zvlášť což by bylo možné aplikací mletého vápence.

Hnojení zahradních rostlin

Hnojení zahradních rostlin

Obsah

Potřeba hnojení 100%
Rostliny první tratě

1 trať

Náročné na živiny

Hnojíme vydatně před sezónou i čerstvým hnojem a v průběhu sezóny přihnojujeme.

rajčata, papriky, okurky, lilek, cuketa, dýně, květák, zelí, kapusta, celer, pórek, brambory, tykve, patizony, hlávkové zelí, baklažány, kukuřice

Potřeba hnojení 60%

2 trať

Středně náročné na živiny

Rok po první trati.  Přídáváme kompost před sezónou (sázením), ale nehnojíme příjmo.

mrkev, petržel, ředkev, ředkvičky, červená řepa, brokolice, kedluben, salát, špenát, mangold, pastiňák, černý kořen, pór, pažitka, šalotka, kadeřávek, fenykl, čekanka, melouny, česnek, cibule, topinambur

20%

3 trať

Nenáročné na živiny

Žádná hnojící příprava. Na konci sezóny se trať nanovo pohnojí a tím připravíme 1 trať pro další sezónu.

hrách, fazole, čočka, boby, sója, šalotka, bob, špenát, jahodník, chřest (víceleté kultury), salát hlávkový a trhací, polníček, bylinky

v případě potřeby můžeme použít i některé rostliny z druhé tratě jako mrkev, ředkvičky, špenát, cibule, fazol a česnek

2. Hnojení plodových rostlin

Hnojení plodových rostlin

Do 1. tratě patří ty nejnáročnější plodiny. Půdu pro tyto plodiny je třeba připravit již na podzim, a to tak, že do ní zaryjeme dostatečné množství chlévské mrvy/hnoje, kompostu či našeho organického hnojiva. Tyto plodiny obvykle musíme přihnojovat i během samotného pěstování.

rajče

Rajče

Rajčata mají rády výživnou půdu a vyžadují hnojení ještě před samotnou výsadbou. Nejlepší je hluboké zrytí záhonu na konci sezóny s přidaným organickým hnojivem. Přihnojujte 2-4x za měsíc.

Cuketa

Cuketa

Cukety jsou náročné na živiny – hlavně na dusík – vyžadují proto přihnojení každé dva až tři týdny. Nejsnáze je dodáte tekutým hnojením – například zálivkou z hnojíka – jak jinak :).

Paprika

Papriky jsou citlivá na minerální hnojita tak se držte těch organických. Papriky vždy hnojíme až po odkvětu, jakmile začíná násada plodů stejně jako rajčata tj 2-4x za měsíc.

Okurky

Okurky

Vzhledem k slabšímu kořenovému systému je náročná na dostatek přístupných živin a vyrovnaný vláhový režim. Hnojte pravidelně jako rajčata i papriky 2-4x za měsíc podle výživnosti půdy.

Lilek

Lilek

Lilek se dožaduje hodně živin. Při výsadbě dávejte (ač nerad říkám) anorganické hnojivo bohaté na Cererit. Rostliny lilku zalévejte méně často, ale o to vydatněji. Hnojte 1x týdne organickým hnojivem do poloviny května. Poté zmírněte na 2x za měsíc. Fosfor obsažený v našem hnojíku bude rostlině vyložene ku prospěchu. Dva týdny před sklizní už není třeba hnojit.

Dýně

Dýně

Dýně pozitivně reagují na organické hnojení nebo dobře rozložený kompost. Je pro ní vhodné jako u předchozích plodin zaorat na podzim před sezónou hnojivo.

květák

Květák

Květák potřebuje neustálé přihnojování. Přidávejte kompostovaný hnůj či organické hnojivo bohaté na dusík. Hnojivo dávejte kolem rostliny bez přímého kontaktu s listy. Hnojte opět 2-4x za měsíc.

hlávkové zelí

Zelí

Zelí je náročné na živiny. Půda by proto měla být kvalitní a výživná. Ph půdy by se mělo pohybovat nejlépe mezi 6,5 až 7, aby zelí netrpělo boulovitostí. Přihnojujte jako všechny předchozí plodiny 2-4x do měsíce.

Kapusta

Kapusta je velmi náročná na hnojení a dostatečné zalévání. U růžičkové kapusty se hnojí nedlouho před výsadbou. Čerstvý hnůj před výsadbou nepoužívejte aby byly růžičky pevné. Opět hnojíme pravidelně 2-4x za měsíc.

Tykve

Tykve

Tykve vytvoří spoustu organické hmoty, vyžadují proto propustnou půdu s dostatkem humusu a bohatou na živiny. Pozitivně reagují na organické hnojení nebo dobře rozložený kompost. Opět hnojíme pravidelně 2-4x za měsíc.

Patizóny

Patizóny

Vhodné je organické hnojení chlévskou mrvou nebo dobře rozloženým kompostem. Hmyzí trus odvede také skělou práci. Ve vegetačním období přihnojujte stejně jako cukety 2x za měsíc.

Kukuřice

Kukuřice

Ke hnojení kukuřice se běžně používají organická hnojiva, zvláště na půdách s nižší úrodností. Většinou je lepší podzimní aplikace, pouze na lehkých půdách lze tolerovat jarní hnojení.

3. Hnojení kořenových rostlin

Hnojení kořenových rostlin

Většina kořenové zeleniny patří do druhé tratě až třetí tratě,  ale najde se výjimka jako celer v první trati. Je tedy potřeba nehnojit přímo a nejlépe využít půdu první tratě z předchozí sezóny.

Trať 1

Celer

Celer

Bulvový celer je náročný na živiny. Takže při přesazování jednak musíme vyhloubit větší dolíky, abychom na jejich dno dali organické hnojivo. Celer snese i čerstvý hnůj nebo slepičince. Na hnojivo dáme vrstvu zeminy, prolijeme a pak teprve sadíme samotný celer. Pokud vysadíme celer na organické hnojivo, tak se obejdeme většinu sezóny bez hnojení. Pokud celer nebyl posazen na hnojivo, je nutné dodávat živiny v tekuté formě jednou za 2 týdny. V srpnu uberte na hnojení a v září už nehnojte.

Brambory

Celer

Brambory patří do dobře pohnojené a provzdušněné půdy. První orba se provádí na podzim se zapravením organických hnojiv a druhá na jaře s přihnojováním. Hnojení zvyšuje stabilitu výnosu brambor.

Trať 2

Pórek

Jako česnek patří do druhé tratě. Vzhledem k dlouhé vegetační době stačí pór využít živiny i z pomaleji rozpustných hnojiv. Do půdy by se během vegetace mělo dodat 13 g/m2 dusíku, 10 g/m2 fosforečnanů a 28 g/m2 draselné soli, tuto dávku bychom měli aplikovat na třikrát. Při prvním hnojení před výsevem dodáme vyšší podíl dusíku a méně draselných solí a fosforečnanů, po třech týdnech přihnojíme podruhé a potřetí ve fázi několika plně vyvinutých listů dodáme naopak nejvyšší podíl draslíku a fosforu, zatímco poslední dávka dusičnatého hnojiva by měla být nejnižší.

redkvicky

Ředkvičky

Dostatek vláhy je důležitější jak hnojivo. Zasaďte ředkvičky do rozumě obohacené půdy, ale dále je již ve vegetačním období nepřihnojujte. Nesázejte, pokud je to možné, do půdy zpracovanou pro první trať.

Ředkev

Ředkev

Nesnáší přímé organické hnojení. To způsobuje hořkou chuť a štiplavost. Sázejte skutečně do druhé trati a přihnojujte s mírou 1-2x měsíčně.

Topinambur

Topinambur

Sázejte podobně jako Celer do zeminy s dostatkem živin, ale poté již není potřeba rostlinu přihnojovat.

Červená řepa

Červená řepa nesnáší přímé hnojení a to ani organickými hnojivy. Je dobré ji sázet v druhé trati na místě po raných zeleninách (např. brambory). Přihnoujujte během vegetace s mírou 1-2x do měsíce.

Česnek

Česnek nemá rád přímé hnojení čerstvým hnojem, zároveň je však poměrně náročný na obsah živin v půdě, proto se řadí do druhé či třetí tratě. Před výsadbou lze na pozemek aplikovat rozleželý hnůj či naše orgranické hnojivo za předpokladu, že bude dobře rovnoměrně promísen s ornicí. Výhoda hmyzího trusu je v tom že se nemusí nechávat uležet a dá se aplikovat kdykoliv.

Trať 3

Cibule

Cibule

Pokud jsme pozemek pro pěstování cibule předem správně připravili, nemusíme hnojit. Přimíchejte na před sázením rozumné množství organického hnojiva do půdy a poté už nehnojte. Cibule má krátkou vegetační dobu, a proto nepotřebuje mnoho živin. Nesnáší přímé hnojení chlévským hnojem.

Černý kořen

Černý kořen

Vyžaduje hluboko propracovanou půdu a nesnáší půdy kyselé a také přímé hnojení chlévským hnojem či přihnojování dusíkatými hnojivy (negativní vliv na chuť a strukturu dužiny). Během vegetace nemá řád ani organické hnojení. Na podzim před jeho sezónou zaorejte kvalitní kompost či organické hnojivo jako u první tratě, ale poté už dále nehnojte jako u 3tí tratě.

Hnojení bylinek

Hnojení bylinek

Hnojení bylinek

Bylinky patří do třetí trati. I ty z bylinek na začátku seznamu, které vyžadují vyšší výživnost půdy nehnojíme často.

Více informaci o pěstování bylinek se dočtete na https://www.bylinkyprovsechny.cz/

Tabulka stručně zobrazující potřebu a četnost hnojení bylinek. 

Potřeba hnojení 100%
majoránka

Majoránka

hnojit 2x za měsíc

Půda pro pěstování majoránky musí být hodně hnojená, jelikož rostlina vyžaduje velké množství živin. Zálivka by měla být přiměřená, nepřeléváme. Hnojit pouze organickými hnojivy. 

Potřeba hnojení 80%
pažitka

Pažitka

hnojit 2x za měsíc

Hnojení venku roustoucí pažitky je vhodné na podzim, kdy kolem trsů můžeme posypat orgarnické hnojivo či kompost a mulč (tepelná ochrana). Přes zimu a zjara zesílí a bude tvořit velké trsy s tmavě zelenými listy. Častější hnojení pažitky není potřeba. 

Interiérová pažitka je na druhou stranu potřeba častěji hnojit, ale vždy kvalitním organickým hnojivem, které se nejlépe rozpustí ve vodě (viz náš hmyzí čaj či zálivka) . Dusík v organickém hnojivu nám při konzumaci vadit nebude, ale pokud použijete minerální hnojiva tak si ublížit můžete. 

Potřeba hnojení 60%
Rozmarýn

Rozmarýn

hnojit 1-2x za měsíc od března do srpna

Rozmarýn nepotřebuje v době vegetace mnoho zálivky, ale nemá rád ani vyschnutí. Od března do strpna je vhodné 1-2x za měsíc přihnojit organickým hnojivem naředěným ve vodě. Nazpomínejte rozmarýn každoročně přesazovat do většího květináče.

Potřeba hnojení 60%
pažitka

Máta

hnojit 1-2x za měsíc od března do srpna

Máta není tipická bylinka z pohledu hnojení. Vyžaduje totiž půdu výživnější a bohatší na organické látky než ostatní bylinky.  Přihnojujte 2x měsíčně organickým hnojivem.

Potřeba hnojení 60%
Meduňka

Meduňka

hnojit 2x za měsíc ve vegetačním období

V průběhu vegetačního období meduňku hnojíme 2x za měsíc. Vhodná je jak kopřivová jícha tak organické hnojivo.

Potřeba hnojení 60%
oregáno

Oregáno

hnojit 2x za měsíc ve vegetačním období

Hnojte v době vegetace pravidelně jednou za 14 dní.

Potřeba hnojení 60%
Měsíček lékařský

Měsíček lékařský

hnoji 1x za 4-6 týdnů

Hnojte každé čtyři až šest týdnů vyváženým hnojivem po celé vegetační období až do zimních měsíců.

Potřeba hnojení 50%
hnojeni-bazalka

Bazalka

hnojit 1x za měsíc

S hnojením bazalky to nepřeháníme, jinak ztratí své silné aroma. Sice potřebuje základní výživu, ale nijak silnou. Hnojení stačí cirka jednou měsíčně, a to zásadně jen organickými hnojivy.

Potřeba hnojení 20%
Šalvěj

Šalvěj

není nutné, ale 1x/ měsíc výhodou

Potřeba hnojení 20%
Řeřicha setá

Řeřicha setá

není nutné, přihnojte 1x za měsíc pokud sledujete nedostatek živin

Přestože rostlina nemá vysoké nároky na živiny, může pěstovaná řeřicha vykazovat známky nedostatku draslíku, železa nebo fosforu. Kompletní rozpustné hnojivo aplikované v doporučené míře by mělo zmírnit kterýkoli z těchto problémů.

Potřeba hnojení 10%
Tymián

Tymián

hnojit max 1x za rok

Tymián není rostlina která lační po hnojení. Tymián nesnáší přímé hnojení ani organickým hnojivem. Přinosné je ho pohnojit 1x za rok a vyhněte se hnojivům příliš bohatých na dusík, aby růst nebyl na úkor obsahu aromatických látek. Přihnojte lehce našim hnojíkem.

Potřeba hnojení 10%
Lichořeřišnice

Lichořeřišnice

Nemá ráda hnojení. Pouze sazeničky ocení organické hnojení.

Sazeničkám Lichořeřišnice můžete dopřát organické hnojivo, ale samotná bylinka ve vegetaci hnojivo nemá ráda.

Potřeba hnojení 0%
mateřídouška

Mateřídouška

hnojení není potřeba